Přírodní houba schovaná v mořských hlubinách
Tisíce metrů pod hladinou jižního Atlantiku se ukrývá něco fascinujícího. Mezinárodní tým vědců analyzoval vzorky hornin starých přibližně 60 milionů let a narazil na obrovská ložiska porézní, rozdrcené lávy, která se proměnila v litifikovanou horninu. Tento materiál funguje jako geologická houba absorbující oxid uhličitý a uchovává ho po celé geologické epochy.
Nejde o senzaci z hollywoodského blockbusteru, ale o klíčový prvek skládačky uhlíkového cyklu naší planety. Objev mění dosavadní představy o tom, jak Země reguluje své klima během miliónů let.
Co přesně našli vědci pod mořským dnem
Zpřesněme si terminologii: brekcie je litifikovaná úlomková hornina, složená z ostrých fragmentů různých hornin a minerálů, které jsou spojeny cementy obsahujícími křemík, vápno, železo nebo jíl. Existuje několik typů brekcií, tady mluvíme o specifickém podtypu.
Vědci již dlouho tušili, že podmořské hory se rozpadají vlivem eroze a vytvářejí silné vrstvy lávových úlomků. Nyní se poprvé podařilo získat vzorky těchto hornin po milionech let putování společně s pohybujícími se tektonickými deskami.
„Dlouho jsme věděli, že eroze podmořských hor vytváří velké množství vulkanických úlomků, známých jako brekcie,“ vysvětluje vedoucí výzkumu Dr. Rosalind Coggon. „Naše vrtné práce však získaly první jádra tohoto materiálu poté, co desítky milionů let putoval po mořském dně, zatímco se tektonické desky Země vzdalovaly.“
Překvapivá kapacita uchovávání CO2
Analýza jader odhalila něco pozoruhodného. Tyto porézní, propustné usazeniny dokážou zadržet obrovské množství CO2 rozpuštěného v mořské vodě. Když skrze ně protéká oceánská voda, postupně se cementují minerály uhličitanu vápenatého.
Právě tento dlouhodobý proces mineralizace vede k tomu, že uhlík zůstává uzamčen v hornině po desítky milionů let.
Nový rozměr uhlíkového cyklu planety
Pro pochopení významu tohoto objevu je třeba si uvědomit, že v geologickém měřítku cirkuluje CO2 mezi zemským nitrem, oceány a atmosférou.
„Oceány pokrývají vulkanické horniny, které vznikají na středooceánských hřbetech, když se tektonické desky od sebe vzdalují a vytvářejí novou oceánskou kůru,“ připomíná Dr. Coggon. „Mořská voda protéká trhlinami v chladnoucí lávě po miliony let a reaguje s horninami. Tento proces odstraňuje CO2 z vody a ukládá ho do minerálů, jako je uhličitan vápenatý.“
Čtyřicetkrát větší kapacita než předpokládáno
Výzkum provedený během expedice přinesl šokující zjištění. Brekcie může obsahovat několikanásobně až čtyřicetkrát více CO2 než dříve analyzované fragmenty oceánské kůry. To je důkaz existence obrovského skrytého mechanismu stabilizujícího klímu Země.
Ano, jde o pomalý proces, ale funguje nepřetržitě po miliony let – a věda teprve začíná objevovat jeho skutečný rozsah a význam.
Tento objev vrhá zcela nové světlo na to, jak naše planeta dlouhodobě reguluje atmosférický oxid uhličitý a udržuje klimatickou stabilitu během geologických epoch.
