Ochrana planety a boj s hladem mohou jít ruku v ruce
Když se mluví o snižování emisí a zpomalování globálního oteplování, většina lidí si představí omezení a kompromisy. Nejnovější vědecké analýzy ale přinášejí překvapivé zjištění: boj za klima může mít velmi praktický vedlejší efekt – více potravin na talířích.
Vědci se zaměřili na propojení klimatické politiky s cenami potravin a počtem lidí ohrožených hladem do roku 2050. Porovnali dva zdánlivě protichůdné jevy: rostoucí náklady na produkci jídla na jedné straně a čistší ovzduší na straně druhé, které překvapivě pomáhá rostlinám růst rychleji a efektivněji.
Klimatické cíle versus plné talíře: nečekaný konflikt
Mezinárodní úsilí o udržení oteplování pod hranicí 1,5 °C je ambiciózní. Vyžaduje masivní rozvoj bioenergetiky a rozsáhlé zalesňování. Na první pohled skvělý plán – dokud se nepodíváme na zemědělskou půdu.
Pozemky vhodné pro výsadbu lesů nebo energetických plodin jsou často tytéž, které dnes produkují pšenici, rýži nebo kukuřici. Jakmile státy začnou část půdy využívat k pohlcování oxidu uhličitého, zmenšuje se plocha dostupná pro pěstování potravin. K tomu se přidávají rostoucí ceny paliv a uhlíku, což zdražuje hnojiva, dopravu i zpracování.
Ve scénářích odpovídajících cíli 1,5 °C by počet lidí ohrožených hladem do roku 2050 mohl vzrůst přibližně o 56 milionů – tedy o 17 % oproti situaci bez dodatečných klimatických opatření.
Tyto závěry vycházejí ze šesti globálních agroekonomických modelů. Všechny ukazují podobný vzorec: klimatická politika bez podpory zemědělství a nejchudších zemí riskuje narušení už tak křehké potravinové bezpečnosti.
Ekonomický růst versus dražší potraviny
Zajímavé je, že základní scénář bez razantních klimatických zásahů nepředstavuje katastrofu. Počítá s umírněným hospodářským rozvojem, zvyšující se produktivitou a postupným snižováním počtu hladovějících. Do roku 2050 by měl globální počet lidí ohrožených hladem klesnout ze zhruba 720 milionů na 330 milionů.
Zavedení přísné emisní politiky však část tohoto pokroku zvrátí. Problémem není ani tak absolutní nedostatek jídla, jako spíše jeho cena a dostupnost pro nejchudší. Pro bohaté země to znamená vyšší účty u pokladny. Pro chudé společnosti skutečné riziko podvýživy.
Znečištěné ovzduší nad poli: skrytý nepřítel úrody
V tomto ponurém obraze se objevuje nečekaný zlomový bod: kvalita vzduchu. V přízemní vrstvě atmosféry vzniká takzvaný troposférický ozon, který se tvoří z metanu a oxidů dusíku. Pro lidi je škodlivý, ale pro rostliny může být přímo zničující.
Když ozon proniká do listů, spouští reakce poškozující tkáně a odčerpávající energii potřebnou pro růst. Zvláště citlivé jsou plodiny klíčové pro výživu lidstva: pšenice, rýže a kukuřice. Čím více ozonu při zemi, tím nižší výnosy z hektaru.
Snižování emisí skleníkových plynů současně snižuje emise metanu a oxidů dusíku, a tím i hladinu přízemního ozonu. Rostliny tak doslova začínají „dýchat plnými plícemi".
Méně ozonu znamená bohatší sklizeň
Výzkumníci do svých modelů zahrnuli ještě jeden prvek: vliv čistšího ovzduší na výkonnost zemědělství. Výsledek byl výrazný. Nižší koncentrace ozonu znamená zdravější listy, lepší tvorbu zrn a vyšší výnosy. A když rostou výnosy, klesají ceny a zvyšuje se dostupnost potravin.
Podle simulací může samotné zlepšení kvality ovzduší snížit počet lidí ohrožených hladem přibližně o 8,4 milionu do roku 2050. To představuje asi 15 % dodatečného hladu, který klimatické politiky generují tlakem na půdu a ceny.
- Klimatický cíl 1,5 °C – více bioenergetiky a lesů, méně půdy pro potraviny, dražší produkce
- Méně emisí metanu a oxidů dusíku – nižší množství přízemního ozonu
- Méně ozonu – vyšší výnosy pšenice, rýže a dalších plodin
- Vyšší výnosy – nižší ceny potravin a méně hladovějících
Dřívější analýzy vlivu klimatické politiky na světovou výživu ozon většinou opomíjely. Soustředily se na ceny energie, hnojiv a změny ve využití půdy. Tím přeceňovaly rozsah negativních dopadů.
Afrika a Indie: kde jde o miliony plných talířů
Svět není spravedlivý ani v emisích, ani v hladu. Stejný cenový šok s potravinami zcela jinak pocítí obyvatel Evropy a zemědělec z venkovské Afriky. Proto vědci zkoumali, kde přesně čistší ovzduší pomáhá nejvíce.
Indie profitují obzvláště výrazně, protože mají rozsáhlé oblasti intenzivního pěstování pšenice, která je na ozon velmi citlivá. Když se vzduch vyčistí, z hektaru se sklidí výrazně více zrna. V subsaharské Africe dominuje kukuřice a sója, které reagují slaběji, ale i tam je efekt znatelný.
Samotné snižování emisí nestačí
I po započtení „bonusu" za čistší ovzduší většina modelů stále ukazuje nárůst rizika hladu při pouhém zpřísnění klimatické politiky. Méně emisí bez změn v zemědělském systému a distribuci potravin tedy stále znamená miliony prázdných talířů.
Snižování emisí musí jít ruku v ruce s přestavbou zemědělství a lepší podporou nejchudších. Jinak bude klimatický účet částečně zaplacen těmi, kdo hladoví.
Jak propojit klima a plné talíře
Vědci navrhují několik praktických směrů pro vlády a mezinárodní organizace:
- Investice do zvyšování výnosů plodin, zejména v rozvojových zemích
- Promyšlenější rozdělení půdy mezi zemědělství, bioenergii a zalesňování
- Programy omezující plýtvání potravinami v každé fázi – od pole po obchod
- Systémy podpory pro nejchudší domácnosti při růstu cen potravin
- Politiku čistého ovzduší, která současně snižuje emise a zlepšuje úrodu
Zásadní změna myšlení spočívá v tom, aby klimatické strategie počítaly nejen tuny nevypuštěného oxidu uhličitého, ale také reálný dopad na přístup k jídlu. To dosud v mnoha modelech a debatách chybělo.
Co to znamená pro běžného člověka?
Téma může znít abstraktně, ale dotýká se každodenních rozhodnutí – i v Česku. Vysoké ceny potravin, diskuze o biopalivech, o tom, kolik půdy věnovat větrným elektrárnám či lesům – to je tatáž skládanka. Každé rozhodnutí zanechává stopu nejen v klimatu, ale i v nákupním košíku.
Dobrým příkladem je rozvoj biopaliv. Když roste poptávka po energetických plodinách, zemědělci přecházejí z pěstování obilí či řepky na suroviny pro paliva. V krátkodobém horizontu to může omezit nabídku potravin a zvýšit ceny. Klimatická politika, která tento vedlejší efekt nebere v úvahu, se snadno obrací proti nejchudším.
Na druhou stranu přísné normy kvality ovzduší – včetně těch omezujících emise z dopravy či průmyslu – přinášejí zemědělství tichý bonus. Méně škodlivých plynů v atmosféře znamená nejen zdravější plíce, ale i úrodnější pole. V českých podmínkách to může znamenat stabilnější výnosy obilovin a menší cenové výkyvy.
V nadcházejících letech bude spor o klima stále častěji sporem o chléb. Výsledky popsaných výzkumů naznačují, že nemusíme volit mezi ochranou planety a bojem s hladem. Musíme však pečlivěji navrhovat politiky: dívat se dál než jen na emise, zohledňovat kvalitu ovzduší, výnosy a skutečný život lidí, kteří dnes počítají každou kalorii.
