Ochrana planety přináší nečekaný bonus: více potravin
Boj proti globálnímu oteplování si většina lidí spojuje především s omezeními a obětmi. Nejnovější vědecké analýzy však odhalují překvapivou souvislost. Snižování emisí může paradoxně přinést velmi praktický přínos – větší množství jídla na talířích.
Výzkumníci zkoumali dopady klimatických opatření na ceny potravin a počet lidí ohrožených hladem do roku 2050. Porovnávali dva protichůdné jevy: rostoucí náklady na produkci potravin a zlepšení kvality ovzduší, které pomáhá rostlinám růst rychleji a efektivněji.
Klimatická politika versus potravinová bezpečnost: překvapivý střet zájmů
Celosvětový boj s oteplováním si klade za cíl udržet nárůst teploty pod hranicí 1,5 °C. Jde o ambiciózní záměr, který vyžaduje masivní rozvoj bioenergetiky a rozsáhlé zalesňování. Na první pohled to zní skvěle – dokud se nepodíváme na mapu zemědělských ploch.
Pozemky vhodné pro výsadbu lesů nebo energetických plodin dnes často produkují pšenici, rýži či kukuřici. Když státy začnou část půdy využívat pro pohlcování oxidu uhličitého, zmenšuje se plocha určená pro pěstování potravin. K tomu se přidávají rostoucí ceny uhlíku a paliv, což zvyšuje náklady na hnojiva, dopravu i zpracování.
Ve scénářích odpovídajících cíli 1,5 °C by počet lidí ohrožených hladem do roku 2050 mohl být vyšší přibližně o 56 milionů, tedy o 17 % ve srovnání se scénářem bez dodatečných klimatických opatření.
Vědci vycházeli ze šesti globálních agroekonomických modelů. Všechny ukazují obdobný mechanismus: klimatická politika bez podpory zemědělství a nejchudších zemí riskuje narušení už tak křehké potravinové bezpečnosti.
Ekonomický růst versus dražší potraviny
Zajímavé je, že základní scénář – bez přísných klimatických opatření – nepředstavuje katastrofu. Počítá s umírněným hospodářským rozvojem, zvýšením produktivity a postupným snižováním počtu hladovějících. Do roku 2050 by měl globální počet lidí ohrožených hladem klesnout ze zhruba 720 milionů na 330 milionů.
Zavedení razantní politiky omezování emisí část tohoto pokroku zvrátí. Problémem není ani tak absolutní nedostatek jídla, jako spíše jeho cena a dostupnost pro nejchudší vrstvy. Pro bohaté země to znamená vyšší účtenky u pokladny. Pro chudé společnosti – skutečné riziko podvýživy.
Znečištěné ovzduší nad poli: skrytý nepřítel úrody
V tomto neutěšeném obraze se objevuje málo známý zlomový bod: kvalita vzduchu. V přízemní vrstvě atmosféry vzniká takzvaný troposférický ozon, který se tvoří z metanu a oxidů dusíku. Pro člověka je škodlivý, ale pro rostliny může být doslova smrtící.
Když ozon proniká do listů, spouští reakce poškozující tkáně a odebírající energii potřebnou pro růst. Obzvláště citlivé jsou plodiny klíčové pro výživu lidstva: pšenice, rýže a kukuřice. Čím více ozonu při zemi, tím nižší výnos z hektaru.
Omezování emisí skleníkových plynů současně snižuje emise metanu a oxidů dusíku, a tím i hladinu přízemního ozonu. Rostliny tak začínají doslova volněji dýchat.
Méně ozonu znamená vyšší sklizeň
Badatelé do svých modelů zahrnuli ještě jeden faktor: vliv čistšího ovzduší na výkonnost zemědělství. Výsledek byl výrazný. Nižší koncentrace ozonu znamená zdravější listy, lepší tvorbu zrn a vyšší výnosy. A když roste sklizeň, klesají ceny a zlepšuje se dostupnost potravin.
Podle simulací může samotné zlepšení kvality ovzduší snížit počet lidí ohrožených hladem přibližně o 8,4 milionu do roku 2050. To představuje asi 15 % dodatečného hladu, který klimatické politiky způsobují tlakem na půdu a ceny.
- Klimatický cíl 1,5 °C – více bioenergetiky a lesů, méně půdy pro potraviny, dražší produkce
- Nižší emise metanu a oxidů dusíku – menší množství přízemního ozonu
- Méně ozonu – vyšší výnosy pšenice, rýže a dalších plodin
- Vyšší výnosy – nižší ceny potravin a méně hladovějících
Dřívější analýzy vlivu klimatické politiky na světovou výživu ozon obvykle opomíjely. Soustředily se na ceny energií, hnojiv a změny ve využívání půdy. Tím nadhodnocovaly rozsah negativních dopadů.
Afrika a Indie: kde jde o miliony plných talířů
Svět není rovný ani z hlediska emisí, ani z hlediska hladu. Stejný cenový šok potravin úplně jinak pocítí obyvatel Evropy a farmář z venkovské Afriky. Proto vědci zjišťovali, kde přesně zlepšení kvality ovzduší pomáhá nejvíce.
Indie těží ze situace mimořádně silně – čistší vzduch kompenzuje přibližně 39 % negativních dopadů klimatické politiky. Hlavním důvodem je výrazný nárůst výnosů pšenice. V subsaharské Africe činí kompenzace kolem 8 %, protože kukuřice a sója reagují na pokles ozonu mírněji. Zbytek světa se podílí dohromady přibližně 53 % na celkovém efektu.
Indie profituje především díky rozsáhlým oblastem intenzivního pěstování pšenice, která je na ozon velmi citlivá. Když se ovzduší vyčistí, z hektaru se sklidí znatelně více zrna.
Samotné snižování emisí nestačí
I po započtení bonusu za čistší vzduch většina modelů stále ukazuje zvýšené riziko hladu při pouhém zpřísnění klimatické politiky. Jinými slovy: méně emisí bez změn v zemědělském systému a distribuci potravin nadále znamená miliony prázdných talířů.
Snižování emisí musí jít ruku v ruce s přestavbou zemědělství a lepší podporou nejchudších. Jinak bude klimatický účet částečně zaplacen těmi, kdo hladoví.
Jak propojit ochranu klimatu s plnými talíři
Vědci naznačují několik praktických směrů pro vlády a mezinárodní organizace:
- Investice do zvyšování výnosů plodin, zejména v rozvojových zemích
- Promyšlenější rozdělení půdy mezi zemědělství, bioenergetiku a zalesňování
- Programy omezující plýtvání potravinami v celém řetězci – od pole po obchod
- Systémy podpory pro nejchudší domácnosti při růstu cen potravin
- Politika čistého ovzduší, která současně snižuje emise a zvyšuje sklizeň
Zásadní změna v uvažování spočívá v tom, aby klimatické strategie nepočítaly pouze tuny nevypuštěného oxidu uhličitého, ale také reálný dopad na přístup k jídlu. To dosud v mnoha modelech a debatách chybělo.
Co to znamená pro běžného člověka?
Téma může znít abstraktně, ale dotýká se každodenních rozhodnutí – i v České republice. Vysoké ceny potravin, diskuse o biopalivech, o tom, kolik půdy věnovat větrným elektrárnám či lesům – to všechno je součástí stejné skládačky. Každé rozhodnutí zanechává stopu nejen v klimatu, ale také v nákupním košíku.
Dobrým příkladem je rozvoj biopaliv. Když roste poptávka po energetických plodinách, zemědělci přecházejí z pěstování obilovin či řepky na suroviny pro pohonné hmoty. V krátkodobém horizontu to může omezit nabídku potravin a zvýšit ceny. Klimatická politika ignorující tento vedlejší efekt se snadno obrací proti nejchudším.
Na druhé straně přísné normy kvality ovzduší – včetně těch omezujících emise z dopravy či průmyslu – přinášejí zemědělství tichý bonus. Méně škodlivých plynů v atmosféře neznamená jen zdravější plíce, ale také úrodnější pole. V českých podmínkách to může znamenat stabilnější výnosy obilovin a menší cenové výkyvy.
V nadcházejících letech se spor o klima stále častěji stane sporem o chléb. Výsledky popsaných výzkumů naznačují, že nemusíme volit mezi ochranou planety a bojem s hladem. Je však nutné pečlivěji navrhovat politiky: dívat se dál než jen na emise, zohledňovat kvalitu ovzduší, výnosy a skutečný život lidí, kteří dnes počítají každou kalorii.
