Roztomilý vzhled, náročná povaha
Španělé okouzlují svýma ušima a upřímným pohledem. Přesto se stále častěji ocitají v útulcích. Něco v tomto obrázku rozhodně nesedí.
Ve Velké Británii patří kokršpaněl a springršpaněl dlouhodobě mezi nejoblíbenější plemena. V praxi však roste počet psů, kteří přicházejí o domov, protože majitelé nezvládají jejich chování. Na vině nejsou samotní psi, ale mylné představy o plemeni, které se šíří na sociálních sítích a diskuzních fórech.
Lovecké dědictví, které lidé ignorují
Španěl bývá vnímán jako přítulný rodinný mazlíček. Dlouhé uši, hedvábná srst a kompaktní postava skvěle vypadají na fotografiích. Za tím vším se ale skrývá něco důležitého – mnohasetletá historie loveckých psů, zvyklých pracovat v terénu celé hodiny.
Odborníci na toto plemeno zdůrazňují, že právě lovecký původ bývá opomíjen. Když pes přijde do rodiny jako „roztomilý plyšák" místo aktivního a inteligentního parťáka, frustrace rychle narůstá – u zvířete i majitele.
Nárůst počtu odložených španělů nesouvisí s tím, že by se plemeno „pokazilo". Nejčastěji selhává naše příprava a pochopení jejich skutečných potřeb.
Údaje britských organizací na ochranu zvířat ukazují, že podíl španělů mezi přijímanými psy během několika let výrazně vzrostl, přestože celkový počet přijatých zvířat zůstal stejný. Jasný signál, že právě toto plemeno působí majitelům mimořádné potíže.
Módní vlna a její důsledky
Rostoucí popularita plemene má svou stinnou stránku. Sociální sítě prezentují španěly jako stylový doplněk života v domě se zahradou nebo ve městě. Na videích většinou vidíme hodného psa na pohovce – nikoli hodinu předtím, kdy zuřil, okusoval nábytek a ignoroval každé zavolání.
Impulzivní koupě psa znamená, že budoucí majitel málokdy zkoumá historii plemene a jeho reálné požadavky. Při prvních problémech sahá po radách z diskuzí, kde se opakují stále stejné fráze. Některé z nich více škodí, než pomáhají.
Mýtus první: Španěl potřebuje běhat několik hodin denně
Tohle je zřejmě nejrozšířenější přesvědčení. Majitelé jsou přímo pyšní na každodenní maratony se psem – po práci intenzivní běh, o víkendu několikahodinové výlety. Když je pes i přesto doma stále rozjívený, považují to za „jeho povahu".
Specialisté na španěly vysvětlují, že jde o zásadně chybný přístup. Psi tohoto plemene skutečně po generace pracovali v terénu, ale nešlo o bezhlavé běhání s vyplazeným jazykem.
Pro španěla není klíčový počet kilometrů, ale způsob, jakým zapojuje mozek a smysly. Fyzicky vyčerpaný pes může být zároveň emočně přetížený.
Příliš mnoho pohybu také škodí
Nadměrná dávka čistě fyzické aktivity často vede k paradoxnímu efektu. Pes se stává:
- stále vytrvalejším – vyžaduje čím dál delší procházky, aby „pocítil únavu"
- emocionálně nestabilním a obtížněji zvladatelným v klidových situacích
- neschopným relaxovat a vypnout, i když je fyzicky vyčerpaný
Kvalitní mentální stimulace – čichové hry, výcvik poslušnosti nebo nosework – dokáže španěla unavit mnohem efektivněji než hodiny běhu. Právě to odpovídá jeho původnímu pracovnímu využití, kdy musel soustředěně hledat a přinášet zvěř.
