Roztomilý vzhled, náročná povaha
Španělé okouzlují svýma ušima a výrazem, přesto stále častěji končí v útulcích. Něco v tomto obrázku zjevně nesedí.
Ve Velké Británii patří kokršpaněl a springršpaněl mezi nejoblíbenější plemena již řadu let. V praxi však roste počet psů, kteří přicházejí o domov, protože majitelé nezvládají jejich chování. Na vině nejsou samotní psi, ale mylné představy o plemeni, které se šíří na sociálních sítích a psích fórech.
Španěl: za sladkou tváří se skrývá lovecký duch
Španěl evokuje představu jemného, mazlivého rodinného psa. Dlouhé uši, hedvábná srst a kompaktní postava skvěle vypadají na fotografiích. V pozadí se však ukrývá něco dalšího: mnohaletá historie loveckých psů, pracujících v terénu dlouhé hodiny.
Odborníci na toto plemeno zdůrazňují, že právě lovecké dědictví bývá často ignorováno. Když pes přijde do domácnosti jako „roztomilý plyšák" místo aktivního, inteligentního pomocníka člověka, frustrace rychle narůstá – jak u zvířete, tak u chovatele.
Nárůst počtu odevzdaných španělů nesouvisí s tím, že by se plemeno „pokazilo". Nejčastěji selhává naše příprava a pochopení jejich potřeb.
Údaje od britských organizací na ochranu zvířat ukazují, že podíl španělů mezi psy přebíranými nadacemi za několik let mnohonásobně vzrostl, přestože celkový počet přijímaných zvířat zůstal stejný. To je jasný signál, že právě toto plemeno působí majitelům výjimečné potíže.
Móda, impulzivní rozhodnutí a důsledky pro psa
Rostoucí popularita plemene má svou stinnou stránku. Sociální sítě prezentují španěly jako stylový „doplněk" života v domě se zahradou nebo ve městě. Na videích obvykle vidíme hodného psa na pohovce, nikoli hodinu předtím, kdy běsnil, kousal a ignoroval každé zavolání.
Pořízení psa pod vlivem emocí znamená, že budoucí majitel málokdy zkoumá historii plemene a skutečné požadavky. Při prvních problémech sahá po radách ze skupin, kde se opakují stále stejná hesla. Některé z nich víc škodí, než pomáhají.
Mýtus 1: „Španěl se musí vyběhat několik hodin denně"
Toto je pravděpodobně nejčastěji opakované přesvědčení. Majitelé jsou přímo pyšní, že se svým psem absolvují každodenní maratony: po práci intenzivní běh, o víkendu dlouhé túry trvající několik hodin. Když je pes přesto stále nakřečený doma, považují to za „jeho půvab".
Specialisté na španěly vysvětlují, že jde o chybný přístup. Psi tohoto plemene skutečně po léta pracovali v terénu, ale nespočívalo to v bezhlavém běhání s vyplazeným jazykem.
Pro španěla není klíčový počet kilometrů, ale způsob, jakým používá mozek a smysly. Fyzicky přetažený pes může být současně emocionálně přetížený.
Příliš mnoho pohybu také dokáže uškodit
Nadměrná dávka samotné fyzické aktivity často vede k paradoxnímu efektu. Pes se stává:
- stále vytrvalejším – potřebuje čím dál delší procházky, aby „pocítil únavu"
- neustále ve střehu a neschopný relaxace
- závislým na vysoké intenzitě pohybu jako na droze
Vyváženost mezi fyzickou a mentální stimulací je pro španěla naprosto zásadní. Čichové hry, vyhledávání a trénink poslušnosti mohou být pro něj stejně vyčerpávající jako hodinový běh – a přitom mnohem prospěšnější.
