Jedna z nejsilnějších hudebních scén animovaného filmu vznikla před 16 lety
Jeden z nejvýznamnějších hudebních motivů celé animované kinematografie je starý šestnáct let — a přesto ho dodnes většina diváků nedokáže poslouchat bez husí kůže.
Scéna prvního letu na drakovi z animovaného filmu „Jak vycvičit draka" patří k těm, na které se nezapomíná. Nejde přitom jen o vizuální podívanou — klíčem k nezapomenutelnosti je hudba Johna Powella, považovaná za jeden z nejdojemnějších filmových soundtracků vůbec. Pro mnoho diváků je to přesně ten okamžik, který v nich spustí emoce na plné obrátky.
Proč tato melodie tak silně zasahuje do hloubi duše
Představte si to: téměř dokonale čisté nebe, ostré útesy obklopující ostrov Berk, v dálce chladné moře. Mladý Viking nasedá na draka a stojí nad propastí. Chvilka váhání, jeden nádech, skok. Začíná let — zpočátku nejistý, plný prudkých změn směru, postupně stále odvážnější a šílenější. Kamera se řítí spolu s hrdiny, ale pravým motorem celé sekvence je orchestr.
Právě v tomto okamžiku zazní motiv, který fanoušci rozpoznají okamžitě — dynamické smyčce, výrazné bicí, mocné žestě. Napětí se mísí s úžasem, strach se splývá se svobodou. Hudba let nepopisuje. Ona způsobuje, že divák má pocit, jako by sám seděl v sedle vedle hlavního hrdiny.
Scéna prvního letu z „Jak vycvičit draka" ukazuje, jak dokáže soundtrack proměnit dobrý filmový moment v čistý zážitek — takový, ke kterému se člověk vrací celé roky.
Bez Powellovy kompozice by tato scéna byla prostě efektní. S jeho hudbou se stává jednou z nejpamátnějších sekvencí moderní animace vůbec.
Kdo je John Powell — člověk zodpovědný za tu husí kůži
John Powell skládá filmovou hudbu od 90. let. Diváci jeho zvuky znají lépe než jeho jméno. Nedosáhl takové proslulosti jako John Williams nebo Ennio Morricone, přesto jeho práce zanechaly výraznou stopu v zábavní kinematografii.
V hraných filmech stojí za ním například:
- energická hudba k thrilleru Volte/Face,
- charakteristický, rytmický zvuk trilogie o Jasonu Bourneovi,
- dynamický soundtrack k Hancockovi.
Skutečný rozkvět jeho stylu je však slyšet v animovaných filmech, zejména těch od studia DreamWorks. Studio se na něj pravidelně obracelo, kdykoli potřebovalo hudbu, která zároveň nese akci, baví a dokáže ve vypjatých momentech sevřít hrdlo.
Přehled animovaných filmů, ve kterých Powell zazářil
| Animovaný film | Charakter hudby |
|---|---|
| Jak vycvičit draka (trilogie) | epická témata, nordické zvuky, motiv dospívání a svobody |
| Shrek | kombinace humoru, parodie a emotivních pasáží |
| Antz (Mravenci) | první velký vstup do animace, klasický orchestr s nádechem ironie |
| Chicken Run | šelmovská, lehce „špionážní" energie, hodně rytmu |
| Kung Fu Panda (spolupráce) | asijské motivy propojené s hollywoodskou velkolepostí |
| Happy Feet | mix orchestru, zábavní hudby a tanečního rytmu |
| Doba ledová (část série) | lehkost, komediální timing i lyrické motivy |
| Rio | barevné, taneční zvuky inspirované Jižní Amerikou |
| Migration | rodinné dobrodružství s mixem humoru a vřelosti |
Právě tato různorodost titulů ukazuje, jak obratně se Powell přizpůsobuje každému příběhu. Pokaždé se snaží propojit velkolepou podívanou s něčím osobním, co divák může pocítit na vlastní kůži.
Jak hudba k „Jak vycvičit draka" vlastně vznikala
Powell v rozhovorech popisoval, že na první dílu začal pracovat v době, kdy film existoval pouze jako série statických kreseb. Animace nebyla hotová, postavy se nepohybovaly, scény neměly finální tempo. I tak příběh v té chvíli fungoval naplno.
Skladatel zdůrazňoval, že v případě „Jak vycvičit draka" bylo snadné příběhu důvěřovat — i v podobě jednoduchých kreseb v sobě nesl emoce, rytmus a smysl.
Powell postupně vytvářel témata postav a klíčových momentů. Zhruba rok a půl skládal jednotlivé motivy dohromady do podoby kompletního soundtracku. Zásadní bylo emocionální sepětí s osudy hrdinů — přesně to, s čím počítá nejprve režisér a pak i divák.
V sekvenci prvního letu je slyšet, jak vypracovaný skladatelův styl naráží na klasický „dobrodružný" orchestr. Najdeme tam:
- rostoucí napětí budované smyčci,
- odvážné nástupy trubek a pozounů v přelomových okamžicích,
- rytmus bicích, který se zrychluje spolu s nabírajícím letem,
- melodii, kterou si člověk pobrukuje dlouho po skončení filmu.
Tohle není pouhá zvuková tapeta. Jde o samostatného vypravěče, který komentuje vývoj vztahu mezi chlapcem a drakem, zobrazuje překonání strachu a zrození důvěry.
Co odlišuje tento soundtrack od ostatních
Soundtracky k akčním nebo fantasy filmům vsází většinou na efektnost — velké sbory, maximálně hlasitý orchestrální úder, působivé crescendo. Hudba k „Jak vycvičit draka" má sice velkolepost, ale stejně důležitá je přitom srozumitelnost melodie.
Mnoho diváků uvádí, že právě tento letový motiv jim způsobuje mrazení i tehdy, když ho poslouchají po letech — bez obrazu. To znamená, že kompozice obstojí sama o sobě jako samostatný, několikaminutový příběh.
Velkou roli hraje i charakter zvuku. Jsou v něm slyšet inspirace keltskou a nordickou hudbou, což dokonale sedí světu Vikingů. Na druhou stranu jde o typicky hollywoodskou stavbu melodie: výrazné téma, postupný rozvoj, vyvrcholení, krátký nádech a opětovné vzlétnutí.
Pro mnoho posluchačů se tato kompozice stala branou k širšímu zájmu o filmovou hudbu. Někdo začne jediným skladbou z „Jak vycvičit draka" a za chvíli prozkoumává další Powellovy práce, pak sáhne po klasicích žánru. Tímto způsobem dokáže jediný animovaný film změnit způsob, jakým vnímáme filmové zvukové stopy.
Proč se k této hudbě vyplatí vrátit i po letech
Od premiéry „Jak vycvičit draka" uběhlo už přes deset let, přesto se motiv prvního letu stále objevuje na seznamech nejdojemnějších hudebních momentů v animaci. V éře streamingu si lze soundtrack snadno pustit samostatně — ale skutečný zážitek přinese návrat k celé scéně.
Pokud jste tento film dlouho neviděli, stojí za to vyzkoušet malý experiment:
- nejprve zhlédnout sekvenci letu bez zvuku,
- pak ji přehrát normálně s plným orchestrálním zvukem,
- a nakonec poslouchat samotnou skladbu, už bez obrazu.
Rozdíl ve vnímání naprosto zřetelně ukáže, kolik energie a emocí skladatel do díla vkládá. Obraz bez hudby najednou působí „neúplně", jako by mu chyběla páteř.
Soundtracky tohoto druhu navíc pomáhají lépe pochopit, jak animovaný film vlastně vzniká. Skladatelé nekompopnují po dokončení filmu. Hudba vzniká paralelně, mnohdy ještě před finálním střihem, a ovlivňuje tempo i rytmus scén. V případě „Jak vycvičit draka" tato spolupráce fungovala výjimečně souladně — akce a hudba dýchají stejným tempem.
Pro diváka je to dobrá příležitost vědomě poslouchat kinematografii. Všímat si nejen toho, co je vidět, ale i toho, co nese orchestr. Protože někdy právě několik taktů hudby způsobí, že příběh z pohádky o dracích zůstane v hlavě dospělého diváka dlouhé roky.
