Mladí dospělí stále častěji slyší diagnózu: rakovina tlustého střeva
Třicátníci s diagnózou rakoviny tlustého střeva už lékaře nepřekvapují. Vědci nyní ukazují na překvapivého viníka – bakterii známou celá desetiletí, která může spouštět nemoc dávno předtím, než se vůbec objeví první příznaky.
Výzkumy prováděné v mnoha zemích naznačují, že část případů rakoviny tlustého střeva má svůj původ již v dětství. Tehdy se ve střevech usadí konkrétní toxická varianta bakterie Escherichia coli, která zanechává v DNA stopu, jež se po letech může proměnit v nádor.
Rakovina střeva u třicátníků přestává lékaře překvapovat
V rozvinutých zemích se rakovina tlustého střeva dlouho spojovala hlavně s lidmi po padesátce. Statistiky posledních dvaceti let však tento obraz obrátily naruby. Ve Spojených státech se počet případů u osob mladších 40 let přibližně zdvojnásobuje každé desetiletí. Podobné tendence jsou patrné ve Velké Británii i Austrálii.
Co je znepokojivé, u mnoha těchto pacientů chybí klasické rizikové faktory: žádná rodinná zátěž, výrazná obezita ani kouření. Lékaři proto začali tušit, že za vlnou onemocnění stojí jiné, skrytější mechanismy.
Na mapě výskytu se také rýsuje zřetelné geografické rozdělení. Země se „západním" životním stylem hlásí nejvíce časných nádorů střeva, zatímco v Indii či v mnoha státech Latinské Ameriky jsou takovéto případy výrazně vzácnější. Pozornost se tak přesunula od genetiky k prostředí, stravě a složení střevní mikrobioty.
Onkologové navíc pozorují, že nádory u mladších pacientů se chovají jinak. Častěji se objevují v distálních úsecích tlustého střeva, častěji rostou rychle a agresivně. Takový profil naznačuje, že spouštěcí mechanismus nemoci může být odlišný od typických pozdních nádorů.
Rozsáhlá analýza nádorů odhaluje stopu konkrétního toxinu
Výzkumný tým z Kalifornské univerzity v San Diegu shromáždil genetický materiál z 981 nádorů tlustého střeva ze 11 zemí. Vědci porovnali mutační profily u mladších dospělých s profily starších pacientů. Ve vzorcích od pacientů mladších čtyřiceti let se vynořil charakteristický vzor poškození DNA.
Tento „podpis" zaznamenaný v genomu tkáně odpovídá působení konkrétního toxinu – kolibaktinu, který produkují některé kmeny Escherichia coli. Samotná E. coli je stálým obyvatelem našeho střeva a většina jejích variant s námi žije poměrně v souladu. Problém nastává u kmenů nesoucích speciální sadu genů zvanou genomový ostrov pks. Ten umožňuje bakteriím produkovat kolibaktin – látku přímo napadající DNA buněk hostitele.
Kolibaktin dokáže „sepnout" dohromady obě vlákna DNA a způsobit zlomy chromozomů. Taková poškození se jen velmi těžko opravují bez chyb, a proto se v buňkách začínají hromadit nebezpečné mutace.
Mutace s vzorem typickým pro působení kolibaktinu se v nádorech mladých dospělých objevovaly přibližně 3,3krát častěji než u starších pacientů. Organizace Cancer Research UK, která tuto práci spolufinancovala, upozorňuje, že jde o velmi výrazný statistický rozdíl, který lze jen obtížně vysvětlit náhodou.
Navíc čím častější jsou v dané zemi časné rakoviny střeva, tím vyšší podíl nádorů nese „otisk prstu" kolibaktinu. Tato shoda mezi geografickým rozložením bakterie a vlnou onemocnění dále posiluje podezření, že toxické kmeny E. coli se skutečně podílejí na vzniku nádoru.
Bakterie osídlují střevo již v dětství a zůstávají tam roky
Podle analýz citovaných kalifornskými výzkumníky má přibližně 40 procent dětí ve Spojených státech a Velké Británii ve střevech kmeny E. coli produkující kolibaktin. To znamená, že obrovská skupina lidí přichází do kontaktu s tímto toxinem velmi brzy, ještě dávno předtím, než se u nich projeví jakékoli potíže s trávicím traktem.
Kolibaktin nevyvolává okamžitou zdravotní krizi. Jeho působení spíše připomíná pomalé vrývání trhlin do zdiva: poškození se objeví, organismus se je pokusí opravit, ale část oprav je nepřesná. Tak se hromadí mutace, které mohou po desítkách let proměnit obyčejnou buňku střevního epitelu v buňku nádorovou.
Dlouhodobá přítomnost toxických kmenů E. coli ve střevech dítěte je něco jako tichý program instalující chyby do DNA, které se aktivují až v dospělosti.
Tato dlouhodobá perspektiva vysvětluje, proč třicátník s relativně zdravým životním stylem může najednou od lékaře uslyšet diagnózu spojenou s mnohem vyšším věkem. Z pohledu jeho buněk měla nemoc čas dozrávat od raného dětství.
Nový přístup k prevenci: testy stolice a „uspořádání" mikrobioty
Vzhledem k tomu, že toxické kmeny E. coli tak silně souvisejí s časnou rakovinou tlustého střeva, vědci začali přemýšlet o praktickém využití těchto poznatků. Jedním z nejslibnějších směrů jsou testy stolice, které by detekovaly přítomnost kmenů produkujících kolibaktin u dětí a mladých dospělých.
Na rozdíl od klasického screeningu rakoviny střeva, jako je kolonoskopie po padesátce, by se takové testy mohly provádět mnohem dříve – ještě u zcela bezpříznakových osob. Šlo by o zachycení těch, jejichž střevní mikrobiota jim potenciálně nejvíce škodí.
Co by mohla taková časná prevence zahrnovat
- pravidelné testy stolice u dětí z rodin, kde se rakovina střeva vyskytla v mladém věku,
- sledování osob s potvrzenou přítomností kmenů produkujících kolibaktin,
- pokusy o úpravu složení mikrobioty pomocí vhodně zvolených probiotik,
- vývoj cílených terapií odstraňujících škodlivé kmeny bez vysterylizování celého střeva,
- vědomá práce na stravě omezující zánět a podporující prospěšné bakterie.
Vědci zdůrazňují, že bakterie ve střevě tvoří velmi složitý ekosystém. Nejde o to „vybít vše", ale spíše o jemné posunutí rovnováhy ve prospěch neutrálních a prospěšných kmenů. V opačném případě lze snadno napáchat více škody než užitku.
Strava, antibiotika a životní styl – jak do toho zasahují
Přestože kolibaktin stojí dnes v centru pozornosti, výzkumníci ho nepovažují za jediného nepřítele. Vlna nádorů střeva u mladých lidí se zdá být výsledkem překrývání několika jevů: změn stravy, rozšířeného užívání antibiotik, sedavého způsobu života a rozdílné expozice bakteriím v prvních letech života.
Vysoce zpracované potraviny, velké množství červeného masa a nízký obsah vlákniny podporují záněty ve střevě. Antibiotika, přestože zachraňují životy, mohou hluboce změnit složení mikrobioty. Po takových kúrách mohou škodlivé kmeny snáze získat převahu, pokud se následně nepostaráme o obnovu „dobrých" bakterií.
| Faktor | Možný vliv na riziko rakoviny střeva |
|---|---|
| Kmeny E. coli s kolibaktinem | Přímé poškození DNA, hromadění mutací od dětství |
| Strava chudá na vlákninu | Chudší mikrobiota, větší zánět ve střevě |
| Časté užívání antibiotik | Narušení bakteriálního ekosystému, příležitost pro agresivnější kmeny |
| Sedavý způsob života | Pomalejší peristaltika, delší kontakt střevní stěny s toxiny |
V praxi to znamená, že samotné odhalení „špatné" bakterie nestačí. Lékař by měl mít širší pohled: způsob stravování, hmotnost, úroveň pohybové aktivity, historii antibiotické léčby a také příznaky jako krev ve stolici, náhlé změny v pravidelnosti vyprazdňování či nevysvětlitelné hubnutí – a to i u osob mladších čtyřiceti let.
Co z toho plyne pro rodiče a mladé dospělé
Příběh kolibaktinu je příkladem toho, jak silně závisí zdraví v dospělosti na tom, co se děje v prvních letech života. Rodiče mají omezený vliv na to, jaké konkrétní bakteriální kmeny osídlí střeva jejich dítěte, ale na stravu nebo nadměrné užívání antibiotik vliv reálný mají.
Pro mladé dospělé je nejdůležitější závěr poměrně jednoduchý: nepodceňovat signály přicházející ze střev jen proto, že „jsem na rakovinu přece příliš mladý". Stále více dat ukazuje, že věková hranice pro onkologickou ostražitost se výrazně posunula dolů.
V nadcházejících letech můžeme očekávat nová doporučení týkající se screeningu, možná se také objeví první komerční testy stolice zaměřené na toxické kmeny E. coli. Než k tomu dojde, vyplatí se zajímat o vlastní střevo už nyní: dbát na pestrou stravu, pohyb a rozumný přístup k antibiotikům. A pokud se v rodině vyskytly případy rakoviny střeva v mladém věku, promluvit s lékařem nejen o genech, ale také o mikrobiotě.
