Za tři roky čeká Zemi mimořádně blízké setkání s asteroidem Apophis.
Kosmické agentury jsou rozhodnuty využít tuto příležitost naplno.
Evropa a Japonsko společně připravují misi Ramses, jejímž cílem je dorazit k Apophisu těsně před jeho historickým průletem kolem Země v roce 2029. Vědci doufají, že díky této operaci lépe pochopí hrozby spojené s velkými asteroidy a zdokonalí strategie obrany naší planety.
Asteroid, který proletí níž než část satelitů
Dne 13. dubna 2029 mine Apophis Zemi ve vzdálenosti přibližně 31 600 kilometrů. To je blíže, než se nachází oběžná dráha mnoha telekomunikačních a meteorologických satelitů. Pro astronomy jde o situaci, kterou dosud neměli možnost zkoumat s takovou přesností.
Apophis byl objeven v roce 2004 a od počátku vzbuzoval obavy. V prvních analýzách existovala nenulová pravděpodobnost, že by v budoucích desetiletích mohl zasáhnout Zemi. Postupem času byly výpočty zpřesněny a dnes je riziko srážky považováno za zanedbatelné — asteroid však stále figuruje na seznamu takzvaných potenciálně nebezpečných těles.
Apophis proletí tak blízko Země, že v mnoha částech Evropy a Afriky bude viditelný pouhým okem jako pomalá, jasná hvězda na noční obloze.
Kolos velikosti Eiffelovy věže a jeho ničivá síla
Vědce nejvíce přitahuje rozměr a hmotnost Apophisu. Průměr asteroidu se odhaduje na přibližně 330 metrů — zhruba tolik, co výška Eiffelovy věže. Jeho hmotnost může dosahovat 40 až 50 milionů tun.
K tomu přistupuje rychlost. Apophis se pohybuje přibližně 12 kilometrů za sekundu. Kdyby těleso s takovými parametry skutečně dopadlo na Zemi, následky by byly lokálně zdrcující.
Simulace naznačují, že by mohl vzniknout kráter 8 až 10krát větší, než je průměr samotného asteroidu. V praxi to znamená prohlubeň v terénu o rozměrech 2 až 3 kilometry, k níž by se přidala mohutná rázová vlna a rozsáhlé sekundární požáry. Při dopadu do oceánu by hrozilo tsunami, které by zasáhlo rozsáhlé pobřežní oblasti.
Asteroid této velikosti by celou planetu nezničil, ale mohl by způsobit regionální katastrofu v měřítku, jaké lidstvo v novodobé historii dosud nezažilo.
Ramses – druhá kapitola evropského programu ochrany Země
Mise Ramses je součástí programu „Kosmická bezpečnost" Evropské kosmické agentury, spuštěného v roce 2019. Jeho cílem je systematické sledování a výzkum nebeských těles, která mohou představovat hrozbu pro Zemi, a testování metod jejich případného odklonění.
Spolupráce s japonskou agenturou JAXA by měla propojit zkušenosti obou stran. Japonsko má za sebou úspěšné mise sond Hayabusa, které odebíraly vzorky z povrchu asteroidů. Evropa zase získala cenné zkušenosti při misích, jako byla Rosetta, která zkoumala kometu 67P.
Jak bude vypadat let k Apophisu
Start sondy Ramses je naplánován na období mezi 20. dubnem a 15. květnem 2028. Raketa odstartuje z japonského ostrova Tanegashima, jednoho z klíčových kosmodromů v Asii.
Po opuštění Země stráví sonda přibližně deset měsíců na cestě. Poté se přiblíží k trajektorii Apophisu a začne asteroid doprovázet na jeho cestě do vnitřních oblastí Sluneční soustavy.
| Fáze | Přibližné datum | Co se děje |
|---|---|---|
| Start sondy Ramses | 20. 4. – 15. 5. 2028 | Odlet z kosmodromu Tanegashima v Japonsku |
| Meziplanetární let | 10 měsíců | Ramses dohání Apophis na jeho orbitě |
| Fáze blízkého doprovodu | začátek roku 2029 | Sonda vstupuje na dráhu v těsné blízkosti asteroidu |
| Společný průlet kolem Země | 13. 4. 2029 | Ramses pozoruje Apophis při rekordně blízkém průletu |
Co přesně sonda Ramses prozkoumá
Vědci chtějí především lépe poznat vnitřní strukturu a chemické složení Apophisu. To jsou klíčová data pro jakékoli plány na „odtlačení" podobných těles z kolizního kurzu, pokud by to bylo někdy zapotřebí.
- Mapování tvaru a rotace asteroidu ve vysokém rozlišení
- Měření složení povrchu a případné přítomnosti hospodářsky cenných kovů
- Analýza struktury — zda jde o kompaktní blok, nebo o takzvaný „hromádkový štěrk" z volně spojených hornin
- Sledování změn trajektorie a rotace vlivem zemské gravitace
- Zaznamenávání případných sesuvů, trhlin a výronů hmoty při přiblížení k naší planetě
Observační fáze v blízkosti Apophisu má trvat přibližně šest měsíců. V té době bude sonda postupně měnit svou vzdálenost od asteroidu, aby mohla provádět různé typy měření — od celkových snímků až po detailní radarové a spektroskopické skeny.
Nejzajímavějším okamžikem celé mise bude chvíle, kdy Apophis dosáhne minimální vzdálenosti od Země a sonda Ramses v reálném čase zaznamená, jak naše gravitace „přemodeluje" tento kosmický balvan.
Proč má tento průlet tak zásadní význam
Z vědeckého hlediska představuje Apophis něco jako přírodní laboratoř. Asteroid proletí velmi blízko velkého tělesa — Země — aniž by s ním vstoupil do srážky. To umožňuje ověřit, jak silné gravitační působení mění orbitu, tvar a strukturu takového objektu.
Data ze sondy Ramses poslouží nejen teoretikům. Kosmické agentury po celém světě rozvíjejí koncepce kinetických misí, podobných americkému testu DART, při němž byla malá asteroida záměrně zasažena, aby se změnila její dráha. Účinnost takových zásahů však silně závisí na vnitřní stavbě cíle. Kompaktní blok reaguje jinak než volný konglomerát hornin a prachu.
Pokud se ukáže, že Apophis je „hromádkou kamenů" drženou pohromadě pouze slabou gravitací, vyžadovala by snaha o změnu trajektorie takového tělesa zcela jinou taktiku než v případě pevné skalní masy. Mise Ramses má odpovědět na otázku, s čím přesně máme v tomto konkrétním případě co do činění.
Planetární obrana – téma, které přestává být sci-fi
Ještě před pár desítkami let se o ochraně Země před asteroidy hovořilo převážně v souvislosti s katastrofickými filmy. Dnes je to plnohodnotný obor kosmického inženýrství s vlastními programy, rozpočty a harmonogramy.
Ramses zapadá do širšího mozaiku iniciativ, jako jsou sítě teleskopů prohledávajících oblohu nebo mise testující techniky změny trajektorie malých těles. Každý z těchto prvků přináší kousek poznání, který jednou může rozhodovat o bezpečnosti celých oblastí Země.
Stojí za to připomenout, že hrozba se netýká výhradně těles velikosti Apophisu. Výrazně menší asteroidy, řádu několika desítek metrů, dokážou uvolnit energii srovnatelnou s velkou jadernou zbraní. Taková události jsou sice vzácná, ale v geologickém měřítku nikterak výjimečná.
Pro běžného člověka může mise Ramses znít jako vzdálený vědecký projekt. Ve skutečnosti jde o druh pojistky, kterou si civilizace vystavuje sama sobě. Čím dříve pochopíme dynamiku těles, jako je Apophis, tím více času získáme na reakci — pokud jednou objevíme něco většího, mířícího přímo k nám.
