Pod dnem Pacifiku se skrývá gigantický vulkán větší než Mauna Loa

Největší jednotlivý vulkán na Zemi vůbec nevypadá jako vulkán

Hluboko pod hladinou oceánu vědci narazili na strukturu tak obrovskou, že zcela mění dosavadní pohled na stavbu naší planety. Na odlehlé podmořské rovině, více než tisíc mil na východ od Japonska, leží gigantický vulkán, který celá léta předstíral, že je několik samostatných hor.

Vědci nyní prokázali, že jde o jediný, kolosální útvar – a zároveň největší známý vulkán na celé planetě.

Tento gigant nese název Tamu Massif a je součástí podmořského vyvýšení zvaného Shatsky Rise. Po dlouhou dobu vědci na mapách rozlišovali tři oddělené vyvýšeniny a nakládali s nimi jako se samostatnými strukturami. Žádná z nich dokonce neměla oficiální název – výzkumníci o nich žertovně mluvili jako o „té nalevo", „té napravo" a „té největší".

Průlom nastal, když tým vedený geofyzikem dr. Williamem Sagerem z Houstonské univerzity podrobně analyzoval seismická data. Odrazy vln procházejících horninami odhalily něco, co na prostých batometrických mapách není vidět: nepřerušené toky lávy propojující všechny tři „kopce" v jeden celistvý útvar.

Tamu Massif zaujímá plochu přibližně 120 tisíc čtverečních mil – zhruba tolik, co celý americký stát Nové Mexiko. Žádný jiný známý vulkán na Zemi se takové rozloze ani nepřibližuje.

Pro geology je to přesvědčivý důkaz, že nejde o vulkanické pole složené z mnoha erupcích center, ale o jediný, mohutný štítový vulkán fungující jako integrovaný systém.

Schovaný 2 kilometry pod hladinou oceánu

Tamu Massif vůbec nepřipomíná klasickou, strmou kuželovitou horu, jakou si většina z nás představí při zmínce o Havaji nebo Etně. Jde o rozlehlou, velmi plochou kopuli, jejíž svahy jsou tak mírné, že stojíte-li na nich, jen stěží uhádnete, kterým směrem se terén svažuje.

Rozdíl v měřítku je ohromující: Tamu Massif zaujímá téměř 60krát větší plochu než Mauna Loa, dosud považovaná za největší aktivní vulkán naší planety. Celá struktura přitom leží tak hluboko, že i ty největší oceánské vlny jsou nad jejím vrcholem jen tenkou vrstvou vody.

Vulkán soupeřící s marskými giganty

Rozměry Tamu Massif jsou natolik vzdáleny typickým zemským formám, že vědci jej přirovnávají nikoli k jiným pozemským vulkánům, ale k Olympus Mons na Marsu. Ten je největším známým vulkánem v celé Sluneční soustavě a převyšuje Mount Everest téměř třikrát.

Z geologického hlediska toto srovnání dává smysl, protože oba útvary sdílejí několik zásadních vlastností:

• obrovská rozloha zabraná jediným štítovým vulkánem,
• mírné sklony svahů – spíše připomínají dlouhé nájezdové rampy než skutečné hory,
• vznik z velmi velkých objemů magmatu vytékajícího z jednoho dominantního zdroje.

Podle datování hornin se Tamu Massif zformoval přibližně před 145 miliony let, v období rané křídy. V geologickém měřítku času jde o poměrně náhlou epizodu: gigant se „vybudoval" v relativně krátkém časovém úseku a poté magmatická aktivita v této oblasti poměrně rychle utichla.

Tak masivní, avšak časově ohraničený impuls magmatu z hlubokého zemského pláště dává vědcům vzácnou příležitost sledovat, jak jedna extrémní událost dokáže proměnit celé části oceánského dna.

Proč Tamu Massif tak dlouho zůstával ve stínu

Může překvapit, že největší vulkán planety se na titulní stránky vědeckých časopisů dostal teprve nedávno. Ve skutečnosti jde o logický důsledek několika faktorů.

Náročný terén a matoucí tvar

Oblast, kde leží Tamu Massif, je hlubokým Pacifikem – místem vyžadujícím nákladnou a složitou logistiku. Každá výzkumná expedice znamená týdny plavby a nasazení specializovaných lodí vybavených sonarem, seismickým zařízením a schopností spouštět přístroje několik kilometrů do hloubky.

Samotný tvar vulkánu navíc pomylem nahrával. Tamu Massif je tak plochý, že na prvních mapách vypadal jako několik mírných hrbů na mořském dně oddělených nepatrnými prohlubněmi. Taková data bylo zcela přirozené interpretovat jako několik samostatných erupcích center, nikoli jako jednu celistvou strukturu.

Seismické „rentgenování" mořského dna

Teprve moderní seismické techniky přinesly jasný obraz nitra této části zemské kůry. Skrze mořské dno se vysílají vlny, jež se odrážejí od jednotlivých vrstev hornin a vracejí se zpět k čidlům. Analýza zpoždění a tvaru těchto signálů umožňuje sestavit trojrozměrný model pradávných toků lávy.

V případě Tamu Massif se ukázalo, že stejné série lavových proudů se táhnou nepřerušeně na obrovské vzdálenosti, což svědčí o jediném magmatickém systému. Takový obraz lze jen těžko sladit s představou tří nezávislých vulkánů, a proto tým navrhl nové pojetí: vše, co bylo dříve rozdělováno na tři části, je jediný supervelký štítový vulkán.

Co nám tento gigant říká o zemském nitru

Tak obrovská struktura nemohla vzniknout z několika běžných erupcí. Vědci předpokládají, že pod Tamu Massif v minulosti pracoval mimořádně výkonný magmatický „motor" napájený horkým zemským pláštěm. Takové epizody jsou obvykle spojovány s tzv. velkými magmatickými provinciemi – obdobími, kdy z nitra planety vyvěralo na povrch kolosální množství lávy.

Rozsáhlé bazaltové výlevy na pevnině po sobě zpravidla zanechávají rozlehlé pokrývky hornin a bývají dávány do souvislosti s globálními klimatickými změnami, ba dokonce s hromadnými vymíráními. Tamu Massif představuje obdobný jev, jen ukrytý pod vodami Pacifiku a zachovaný jako silný paket bazaltů v oceánské kůře.

Pochopení toho, jak tento vulkán vznikl, pomáhá lépe číst historii Země – od práce pláště až po reakce atmosféry a oceánů na velké epizody vulkanismu.

Co z toho může vyplynout pro budoucí výzkum

Tamu Massif je sice již neaktivní, ale stále skrývá množství cenných dat. Každé nové vrtání nebo magnetická měření v této oblasti mohou upřesnit tempo narůstání lávy, složení magmatu či podmínky na mořském dně před 145 miliony let. To zase umožňuje lépe kalibrovat modely prehistorického klimatu a simulace pohybů tektonických desek.

Pro běžného čtenáře je možná nejzajímavější fakt, že tak obří struktura dnes prakticky nijak přímočaře neovlivňuje lidský život – nevybuchuje, nevyvolává tsunami, nevychrluje kouř jako Etna. Její role spočívá spíše v tom, že nám připomíná, jak dynamická naše planeta bývala a stále je, i když se většina procesů odehrává v tichosti, ve tmě několika kilometrů vody a desítek kilometrů hornin.

Stojí také za zmínku, že Tamu Massif nemusí být jediným takovým kolosem. Jiné části oceánů jsou prozkoumány ještě méně. Pokud se podobné struktury skrývají i v Atlantiku nebo v hlubinách jižního Pacifiku, geologické mapy Země se v budoucnu mohou změnit neméně zásadně než po rozpoznání tohoto jediného, dosud největšího vulkanického giganta.