Další propouštění v řadě přišlo nečekaně i pro odbory
Telekomunikační gigant opět snižuje počty zaměstnanců ve Francii. Tentokrát rozsah chystaných škrtů překvapil dokonce i odborové organizace, které jsou na podobné kroky zvyklé.
Firma oznámila nový program dobrovolných odchodů zahrnující stovky lidí z klíčových výzkumných a vývojových center. Jde již o třetí vlnu propouštění za pouhé tři roky – a únava jak zaměstnanců, tak části jejich zástupců je víc než patrná.
Třetí vlna škrtů za tři roky
Francouzská pobočka Nokie aktuálně zaměstnává přibližně 2 300 lidí – o 300 méně než na začátku roku 2024. Nový plán počítá s odchodem dalších 421 pracovníků, což odpovídá zhruba 18 procentům tamního personálu. Celý proces má být dokončen do konce června 2026.
Jedna firma, tři programy snižování stavů za tři roky a téměř každý pátý zaměstnanec stojí tváří v tvář možnosti odchodu z práce.
Dohodu o programu podepsalo vedení společnosti spolu se dvěma odbory – CFDT a CFE-CGC. Dokument ještě čeká na schválení pracovního úřadu, jenže pro mnohé zaměstnance to už teď znamená jasný signál: přicházejí další těžké měsíce.
Největší dopad pocítí centrum poblíž Paříže
Škrty rozhodně nejsou rovnoměrně rozděleny. Největší ránu dostane středisko v oblasti Paris-Saclay, které má přijít o 343 pracovních míst. Právě tam se soustřeďuje podstatná část výzkumné a projektové činnosti Nokie ve Francii, zejména v oblasti pokročilých síťových technologií.
Druhé klíčové centrum v bretaňském Lannion se má rozloučit s 78 zaměstnanci. Obě lokality jsou pro francouzský provoz firmy strategicky zásadní, a proto každé další propouštění vyvolává otázky ohledně budoucnosti místních inženýrských odborností.
| Centrum | Plánovaný počet odchodů |
|---|---|
| Paris-Saclay | 343 |
| Lannion | 78 |
| Celkem | 421 |
Formálně dobrovolné, ve skutečnosti hromadné odchody
Nokia využívá takzvaných kolektivních dohod o odchodech, které ve Francii fungují jako alternativa ke klasickému hromadnému propouštění. Technicky vzato zaměstnanec sám podá žádost o odchod, firma ji přijme a vyplatí dohodnuté odstupné.
Formálně jde o dobrovolnou volbu – výsledek však zůstává stejný: několik set lidí přestane pro firmu pracovat.
Zaměstnanci, kteří tento krok zvažují, mají čas na rozhodnutí do konce první poloviny roku 2026. Nemusí přitom prokazovat žádnou osobní ani finanční tíseň – stačí souhlas obou stran. Z pohledu vedení jde o flexibilní restrukturalizační nástroj, z pohledu pracovníků však o proces, který vytváří ovzduší nejistoty a pocitu, že žádné pracovní místo není jisté.
„Omlazení" týmů, nebo urychlený ústup z Francie?
Někteří odboroví zástupci se snaží v celém procesu najít pozitiva. Jeden z delegátů CFE-CGC poukazuje na to, že program může usnadnit odchod zaměstnancům s dlouhou praxí, kteří přemýšleli o předčasném ukončení kariéry nebo změně profesní dráhy. Podle něj firma tímto způsobem „omlazuje strukturu" a uvolňuje prostor pro nové odborné profily.
Sám ale přiznává, že zpráva o zrušení stovek míst nikdy není dobrá pro tým. V mnoha odděleních panuje obava, že další výzkumné projekty budou přesunuty do levnějších destinací a francouzská centra postupně ztratí své postavení. Podobný trend ostatně sledujeme i v jiných technologických korporacích, které už léta snižují náklady v západní Evropě.
CGT říká „dost" a odmítá program podepsat
Nový plán snižování stavů vyvolal razantní reakci jednoho z hlavních odborů – CGT. Organizace se podílela na dvou předchozích kolech dobrovolných odchodů, tentokrát však odmítla dohodu podepsat. V prohlášení rozeslaném zaměstnancům mluví o „strategii demontáže pracovních míst", která slouží výhradně ke zlepšení finančních ukazatelů – bez jakékoli skutečné debaty o dlouhodobé vizi působení ve Francii.
Zástupci CGT tvrdí, že opakující se programy dobrovolných odchodů se stávají rutinním nástrojem škrtání, nikoli výjimečnou reakcí na krizi.
Odboráři zdůrazňují, že pokud se firma rok co rok vrací ke stejnému mechanismu, znamená to jediné: hlubší obchodní problémy nebyly vyřešeny. Vedení podle nich hledá snadnou cestu ke snižování nákladů místo toho, aby jasně definovalo, ve kterých oblastech chce rozvíjet činnost a ze kterých hodlá ustoupit.
Únava z neustálé nejistoty
Pro zaměstnance francouzské části Nokie se život ve stínu dalších a dalších plánů propouštění stal každodenní normou. V mnoha týmech je zřetelný pokles motivace a sílící pocit dočasnosti. Lidé s nejsilnějšími technickými dovednostmi stále častěji hledají stabilnějšího zaměstnavatele – a to pro firmu znamená reálné riziko ztráty klíčových expertů.
- Starší inženýr zvažuje odchod v rámci programu a přestup k menšímu výrobci zařízení.
- Specialista na sítě 5G dostává nabídky z oblasti kybernetické bezpečnosti.
- Mladší pracovníci uvažují o přesunu do jiných zemí v rámci struktur společnosti.
Taková rozhodnutí se jen zřídka promítají do oficiálních statistik, přesto silně ovlivňují reálnou schopnost realizovat výzkumné projekty. Týmy, které byly právě okleštěny, musí udržet tempo práce s méně lidmi a část úkolů přechází na externí dodavatele.
Francie jako zkušební polygon změn v telekomunikacích
Popsaný případ dobře ilustruje širší trend v telekomunikačním odvětví. Operátoři i dodavatelé síťového vybavení se snaží snižovat náklady po obrovských investicích do infrastruktury 5G a zároveň reagují na tvrdou konkurenci asijských výrobců. Země s vysokými mzdovými náklady, jako je Francie, jsou v tomto schématu obzvláště zranitelné.
Tamní pracovní právo přitom firmám nabízí specifické nástroje – právě jako jsou kolektivní dohody o odchodech. Pro vedení je to způsob, jak rozložit propouštění v čase a vyhnout se mediálně hlučným hromadným výpovědím. Pro odbory je to naopak obtížný kompromis mezi ochranou zaměstnanců a přijetím nevyhnutelných změn v sektoru.
Co tato situace říká českému čtenáři
Pro českého čtenáře je příběh francouzské Nokie jasným signálem: ani vysoce kvalifikovaná pracovní místa v technologiích neposkytují plnou záruku jistoty. Ohrožená nejsou jen místa ve výrobě nebo logistice, ale také pozice ve výzkumu, projektování a vývoji softwaru.
Stojí za to si všimnout dvou věcí. Za prvé, firmy stále častěji přesouvají části procesů do zemí s nižšími náklady – včetně střední a východní Evropy. Za druhé, i tam, kde se uplatňují měkké formy propouštění jako dobrovolné programy odchodů, mohou být dopady na místní ekonomiku velmi citelné. Zmizí nejen konkrétní pracovní místo, ale celé kompetence, které se jen obtížně obnovují.
Z pohledu zaměstnance roste důležitost profesní flexibility a ochoty k rekvalifikaci. Z pohledu státu pak vyvstává potřeba aktivní průmyslové politiky. Bez jasné vize rozvoje vlastních technologických odvětví riskuje každá země, že rozhodnutí o dalším propouštění padnou daleko za jejími hranicemi – a lokální výzkumná centra se stanou pouhými krátkými zastávkami v globální strategii velkých korporací.
