Nový přístup k podpoře pacientů v nejkritičtějším momentu léčby
V jedné z velkých nemocnic lékaři zkoumají, zda přítomnost milovaného psa u lůžka pacienta na jednotce intenzivní péče může skutečně zlepšit jeho stav.
Studie probíhající na odděleních s nejvyšší mírou rizika má odpovědět na dvě klíčové otázky: dají se taková setkání bezpečně zorganizovat, aniž by ohrozila pacienty, a pomohou jim skutečně po psychické stránce?
Pobyt na jednotce intenzivní péče připomíná náhlé vytržení z normálního života. Všude jen přístroje, zvuky monitorů a cizí tváře. Rodina smí pacienta navštívit jen krátce, v přesně vymezených hodinách. Mnoho nemocných se cítí ztracených, odříznutých od všeho, co pro ně znamená domov a bezpečí.
Právě v tomto kontextu vznikl odvážný nápad: za přísně kontrolovaných podmínek umožnit pacientům návštěvu jejich vlastních psů. Nejde přitom o klasickou „canisterapii" zajišťovanou externími organizacemi, ale o návštěvy konkrétních zvířat patřících samotným pacientům — a to v rámci vědeckého klinického protokolu.
Iniciativa má prověřit, zda krátká návštěva známého, milovaného psa může být bezpečným nástrojem emocionální podpory na jednotce intenzivní péče.
Projekt fungující pod názvem PET in Intensive Care Unit (Pets Enhancing Therapeutics in Intensive Care Units) byl spuštěn v únoru 2026 ve velké univerzitní nemocnici. Zahrnuje tři oddělení: dospělou intenzivní péči, neurochirurgickou intenzivní péči a medicínsko-chirurgickou intenzivní péči.
Vědecká studie, nikoli jednorázový experiment
Některé nemocnice na světě sice v minulosti občas přítomnost zvířat povolily, ale zpravidla šlo o ojedinělé, emotivní situace bez širšího vědeckého zázemí. Tentokrát jde o něco jiného: vytvoření opakovatelného, precizně popsaného protokolu, který bude možné vyhodnotit a — pokud se osvědčí — zavést v širším měřítku.
Za projektem stojí lékaři intenzivní péče, výzkumníci zaměřující se na psychiku pacientů a tým zodpovědný za inovace a klinický výzkum v nemocnici. Do práce byli zapojeni také odborníci mimo oblast humánní medicíny, protože bez nich by projekt nemohl fungovat bezpečně.
Cílem studie je získat tvrdá data, nikoli pouze dojemné příběhy o setkáních pacientů se svými psy.
Vědci chtějí posoudit nejen emoce pacienta během samotné návštěvy, ale i vliv setkání na jeho psychický stav v následujících dnech. Analýza může zahrnovat intenzitu úzkosti, vnímání bolesti, pocit pohodlí, výskyt stavů zmatenosti nebo halucinací — jevů, které jsou na intenzivní péči poměrně časté.
Bezpečnost na prvním místě: přísná kritéria pro psy
Než pes překročí práh jednotky intenzivní péče, musí splnit obsáhlý seznam požadavků. Nad každou fází dohlíží veterinář, profesionální kynolog, specialisté na nemocniční hygienu a ošetřovatelský tým.
- Zdravotní stav: pes musí mít platná očkování (mimo jiné proti vzteklině, leptospiróze, Rubarthově nemoci, parvoviróze a psinkovce), být odčervený nejméně 48 hodin před návštěvou a nesmí trpět žádnou infekční chorobou.
- Povaha: vyžaduje se klidný, vyrovnaný temperament. Zvíře nesmí projevovat agresivitu, musí být zvyklé na nová prostředí a projít hodnocením chování přímo v prostorách nemocnice.
- Čichová příprava: rodině je předán materiál nasycený pachy z oddělení, aby si pes mohl nové prostředí postupně zvykat ještě doma.
- Ochrana zdravotnického vybavení: během návštěvy jsou pečlivě zajištěny všechny kabely, drény a cévní vstupy pacienta.
- Dezinfekce po návštěvě: po odchodu zvířete se vymění ložní prádlo, obvazy i oděv pacienta a pokoj projde důkladným úklidem a dezinfekcí.
Taková úroveň hygienické důslednosti má přesvědčit skeptiky, že přítomnost zvířat na oddělení nezvýší riziko infekcí. Personál zdůrazňuje, že nic se neděje „od oka" — každý postup byl písemně zpracován a schválen příslušnými komisemi.
Jak vědci měří úspěšnost projektu
Výzkumníci si stanovili jasné, měřitelné kritérium. Projekt považují za realizovatelný tehdy, pokud alespoň 8 z 21 přihlášených psů bude schopno vstoupit na jednotku intenzivní péče, splní všechny přísné podmínky a celou návštěvu absolvuje bez incidentů.
| Fáze | Co se děje |
|---|---|
| 1. Kvalifikace psa | Veterinární vyšetření, kontrola očkování, hodnocení povahy |
| 2. Příprava | Čichová adaptace, instruktáž pro rodinu a personál |
| 3. Návštěva na oddělení | Krátká, dozorovaná přítomnost psa u lůžka pacienta |
| 4. Činnosti po návštěvě | Dezinfekce pokoje, vyhodnocení reakce pacienta i psa |
Teprve po úspěšném absolvování tohoto „testu proveditelnosti" tým plánuje rozsáhlejší analýzu vlivu návštěv na psychický stav pacientů a průběh jejich léčby.
Více lidskosti tam, kde dominuje technologie
Jednotky intenzivní péče se v lidském povědomí pojí především s přístroji, procedurami a bojem o život minuta po minutě. Po dlouhá léta se pozornost soustředila hlavně na medicínské ukazatele: krevní tlak, saturaci kyslíkem, parametry dýchání. Dnes se stále častěji klade otázka, jak v celém tom kolotoči pečovat také o emoce pacienta.
Myšlenka psích návštěv zapadá do širšího trendu „humanizace intenzivní péče" — tedy vědomého zohledňování psychického komfortu nemocného v každodenní praxi.
Řada studií již prokázala, že silný stres, úzkost nebo pocit izolace mohou prodlužovat hospitalizaci, narušovat spánek a dokonce zvyšovat riziko komplikací. Naproti tomu přítomnost někoho blízkého — ať už člověka, nebo zvířete — snižuje napětí, uklidňuje a pomáhá lépe snášet bolestivé či nepříjemné výkony.
Pro mnohé lidi je pouto se psem stejně silné jako pouto s členem rodiny. Možnost dotknout se známé srsti, pocítit charakteristický zápach, uslyšet typické cinknutí obojku — to vše může fungovat jako most mezi sterilním světem nemocnice a každodenním životem, ke kterému se pacient touží vrátit.
Co se může změnit, pokud studie dopadne úspěšně
Pokud projekt potvrdí, že psí návštěvy na intenzivní péči jsou možné bez zvýšení rizika, autoři počítají s vypracováním širších doporučení pro nemocnice. Smyslem je, aby ostatní zdravotnická zařízení nemusela začínat od nuly a mohla využít hotové, ověřené standardy.
Mezi potenciální přínosy, o které výzkumníci usilují, patří:
- snížení pocitu osamělosti a úzkosti u pacientů,
- lepší spolupráce s personálem díky zlepšení nálady,
- menší intenzita subjektivně vnímané bolesti,
- méně epizod zmatenosti a halucinací,
- větší motivace k rehabilitaci a vydržení náročné léčby.
Pro rodiny pacientů může být i samotné vědomí, že jejich blízký smí uvidět svého psa, obrovskou oporou. Příbuzní se totiž často cítí bezmocní tváří v tvář přístrojům a medicínským procedurám. Možnost zorganizovat takovouto návštěvu jim dává konkrétní úkol a pocit, že skutečně pomáhají.
Rizika a pochybnosti, o nichž lékaři mluví otevřeně
Nápad má i své kritiky. Objevují se otázky ohledně rizika nákazy, možných alergických reakcí nebo dalšího zatížení již přepracovaného personálu. Někteří se obávají také toho, že pacient by mohl návštěvu špatně snést — například pokud bude příliš slabý na to, aby psa pohladil, nebo když zvíře zareaguje strachem na neznámé prostředí.
Právě proto výzkumníci zdůrazňují, že nejde o zavedení psů na oddělení trvale a „pro všechny", ale o velmi selektivní model, v němž každou návštěvu předchází jasně definovaná kvalifikace jak pacienta, tak zvířete. V praxi z ní bude mít prospěch pravděpodobně jen malá skupina, ale pokud přinese úlevu byť jen části nemocných, může se stát cenným nástrojem v arsenálu podpůrných metod léčby.
Co z toho plyne pro ostatní nemocnice a pro majitele zvířat
Pro nemocnice může být takový projekt zajímavou inspirací. I kdyby se zavedení psů na jednotky intenzivní péče zdálo zatím vzdálené, samotná diskuse o větší otevřenosti vůči emocionálním potřebám pacientů může nastartovat změny: pružnější návštěvní hodiny, přítomnost blízkých při některých výkonech nebo lepší psychologická podpora.
Pro majitele zvířat je to zároveň připomínka, jak velkou roli může pes nebo kočka sehrát v situaci těžké nemoci. Stále více lékařů mluví o „nefarmakologických" způsobech zlepšení pohody: hudbě, kontaktu s přírodou, rozhovorech s rodinou, relaxačních technikách. Na tento seznam se čím dál odvážněji zapisuje i přítomnost domácích mazlíčků.
Pokud další studie potvrdí pozitivní vliv takové podpory, mohli by majitelé čtyřnožců v budoucnu získat nové argumenty pro jednání s nemocnicemi o bezpečných formách kontaktu se zvířetem i v průběhu dlouhé a náročné hospitalizace. Pro mnoho pacientů může být myšlenka na věrného psa čekajícího doma — a možnost i krátkého setkání — skutečným palivem v boji za návrat ke zdraví.
