Nejméně známá pyramida v Gíze překvapuje vědce
Nejmenší z velkých pyramid v Gíze se náhle dostává do popředí zájmu. Nový výzkum naznačuje, že by mohla skrývat mnohem více, než archeologové dosud předpokládali.
Pyramida Menkaureho, která obvykle zůstává ve stínu svých slavnějších sousedek, se stala hlavním předmětem nejnovějších analýz využívajících pokročilé skenovací technologie. Tým vědců odhalil ve východní stěně dvě vzduchové dutiny, jež mohou tvořit součást dosud neznámého průchodu starého přibližně čtyři tisíce let.
Na gízské náhorní plošině většina turistů upírá pohled k velké Cheopsově pyramidě a monumentální stavbě Rachefově. Třetí v pořadí – menší a zdánlivě jednodušší pyramida Menkaureho – přitom bývala tradičně přehlížena. Právě ona však nyní přináší nejvíce otázek.
Pyramida byla postavena za vlády IV. dynastie, přibližně roku 2490 před naším letopočtem, jako hrobka faraona Menkaureho. Jejím charakteristickým prvkem je dodnes viditelný pás leštěné žuly při základně východní stěny. Tento úsek, pečlivě vyhlazený a složený z mimořádně přesně opracovaných bloků, vědce intriguje již dlouho – nápadně připomíná uspořádání kamenů kolem jediného dosud známého vstupu na severní straně pyramidy.
V roce 2019 nezávislý egyptolog Stijn van den Hoven přišel s odvážnou tezí: pravidelný pás žuly na východní straně může záměrně maskovat druhý vchod. Několik let šlo jen o zajímavou spekulaci. Pak ale přišly na řadu nástroje schopné „nahlédnout" do nitra kamene, aniž by narušily jeho strukturu.
Jak neinvazivní technologie „prosvítily" stěnu pyramidy
Mezinárodní projekt ScanPyramids, vedený mimo jiné za účasti Káhirské univerzity a Mnichovské technické univerzity, se rozhodl hypotézu egyptologa prověřit. Vědci nemohli jednoduše rozebrat granitové bloky – museli sáhnout po metodách, které umožňují zkoumat nitra stavby bez jakéhokoli fyzického zásahu.
Byly použity tři různé geofyzikální techniky:
- elektrická tomografie – vysílá elektrický proud skrze materiál a zaznamenává jeho šíření, čímž umožňuje rozlišit plnou horninu od dutin;
- georadar – funguje podobně jako sonar, avšak využívá elektromagnetické vlny;
- ultrazvukové zobrazování – pracuje s vysokofrekvenčními zvukovými vlnami odrážejícími se od struktur různé hustoty.
Každá z těchto metod samostatně poskytuje jen část celkového obrazu. Proto výzkumný tým sloučil nasbíraná data do jednoho modelu pomocí digitální techniky zvané Image Fusion – jde o jakési „překládání" snímků z různých zdrojů za účelem zvýraznění toho, co se opakuje ve všech měřeních.
Východní stěna Menkaureovy pyramidy ukrývá za pásem leštěné žuly dvě zřetelné vzduchové dutiny. Jde o první tak konkrétní signál, že tento úsek fasády není pouhým zdobným prvkem.
Dvě komory za granitovou fasádou: co již víme
Po sloučení dat ze tří metod vědci popsali dvě oddělené vzduchové dutiny umístěné těsně za granitovými bloky:
| Struktura | Hloubka pod povrchem | Přibližné rozměry |
|---|---|---|
| Větší komora | cca 1,4 m | cca 1,5 m šířky, 1 m výšky |
| Menší komora | cca 1,13 m | cca 0,9 m × 0,7 m |
Laikům mohou tato čísla připadat skromná, pro inženýry a egyptology však představují jasný signál: za pravidelným, precizně přiléhajícím obkladem se skrývá něco, co staří stavitelé nevyplnili prostou kamennou sutí. Rozměry dutin spíše připomínají část přístupového prostoru nebo záměrně navrženou niku než náhodnou konstrukční mezeru.
Ve vědecké studii publikované v roce 2025 v časopise NDT & E International vědci upozornili ještě na jednu věc. Jeden z granitových bloků charakteristického lichoběžníkového tvaru vykazuje odlišné fyzikální vlastnosti než okolní prvky. Svým chováním připomíná spíše jakousi „zátku" umístěnou na strategickém místě tak, aby maskovala vstup a zároveň zpevňovala strukturu stěny.
Neobvyklá „spára" se zvýšenou odolností, uzavírající jednu z dutin, vypadá jako pečlivě navržený zabezpečovací prvek – nikoli jako náhodný blok mezi ostatními.
Je to část neznámého průchodu do nitra pyramidy?
Samotná přítomnost dvou dutin sama o sobě nic nerozhoduje, jejich rozmístění však vybízí k novému pohledu na půdorys stavby. Vědci naznačují, že by mohlo jít o:
- začátek zazděné chodby vedoucí do hlubších částí pyramidy;
- odlehčovací komoru nad dosud neznámou dutinou níže;
- část složitého systému přístupů plánovaného v různých fázích výstavby.
Tato úvaha není bezdůvodná. V roce 2023 tentýž výzkumný projekt pomocí mionových senzorů odhalil uzavřenou chodbu uvnitř Cheopsovy pyramidy. Zdá se, že egyptští architekti využívali skrytá průchody podstatně častěji, než se dosud v učebnicích předpokládalo.
Pokud se hypotéza o východní „brance" v Menkaureově pyramidě potvrdí, bude nutné přehodnotit i dosavadní představy o přístupu do královské pohřební komory. Dosud vědci počítali spíše s jedinou hlavní komunikační trasou ze severní strany. Nyní roste pravděpodobnost, že existoval systém alternativních vstupů přístupných jen zasvěceným a využívaných výhradně při určitých rituálech.
Věda proti žule: jak proniknout dovnitř bez poškození stavby
Před výzkumným týmem stojí nelehký úkol. Archeologové ani inženýři si nemohou jednoduše vyvrtat otvor tam, kde senzory ukázaly dutinu. Jakýkoli zásah do původního povrchu pyramidy podléhá přísným předpisům egyptského úřadu pro ochranu památek a musí zaručit naprostou bezpečnost konstrukce.
Vědci proto nyní zvažují použití dalších, ještě přesnějších technik:
- muografie – měření toku kosmických mionů procházejících pyramidou, které umožňuje detailně zmapovat rozmístění dutin;
- termografie – porovnává teplotní rozdíly na povrchu stěny a dokáže odhalit místa, kde kámen sousedí se vzdušným prostorem.
Čím přesněji odborníci tyto struktury zmapují, tím snáze bude možné určit místo, kde by případné mikro-otevření – například pomocí tenké sondy – přineslo maximum informací při minimálním riziku poškození.
Mezinárodní tým a digitální rekonstrukce pyramidy
Do celého projektu jsou zapojeni nejen egyptologové a inženýři z několika univerzit. Společně s nimi pracují specialisté ze společnosti Dassault Systèmes, týmy věnující se ochraně kulturního dědictví a experti na 3D modelování. Jejich cílem je vytvořit co nejpřesnější digitální model pyramidy.
Takový virtuální „dvojník" stavby je mnohem víc než jen atraktivní vizualizace. Umožňuje totiž:
- testovat různé scénáře vývoje stavebního plánu bez zásahu do původní struktury;
- simulovat chování pyramidy při případném odhalování obkladu;
- rekonstruovat pravděpodobný průběh dávno zasutých nebo zazděných chodeb.
Díky tomu bude každé rozhodnutí o fyzickém zásahu – pokud vůbec padne – podloženo stovkami hodin virtuálních testů, nikoli pouhou intuicí několika vědců přímo na místě.
Co to znamená pro naše chápání starověkého Egypta
Nová data z Menkaureovy pyramidy zapadají do širšího trendu. V průběhu let se archeologie stále méně opírá o spektakulární vykopávky a stále více o „čtení" staveb prostřednictvím jejich fyzikálních parametrů. Pro dějiny nilské civilizace to má několik důsledků.
Zaprvé roste přesvědčení, že pyramidy nebyly jednoduchými tělesy s jediným vstupem a jedinou komorou. Jejich struktura spíše připomíná složitý systém, v němž se komunikační, symbolická a konstrukční funkce prolínaly v rámci jednoho řešení. Vzduchové dutiny mohly plnit roli jak praktickou, tak rituální.
Zadruhé hypotéza o více přístupových bodech dobře koresponduje s představou, že cesta faraona na onen svět neskončila jediným rituálem. Je možné, že část obřadů probíhala u severního vstupu a jiné u dnes překvapivě pečlivě opracované východní stěny obrácené ke slunci vycházejícímu na obzoru.
Proč tolik záhad i po čtyřech tisících letech
Může se zdát překvapivé, že po více než stu letech systematického výzkumu v Gíze vědci stále nacházejí nové konstrukční prvky. Důvody jsou přitom prosté. Pyramidy jsou gigantické, velmi kompaktní stavby. Jejich nitra nevyplňuje prázdný prostor, ale především kámen – každá další chodba či malá komora se proto ztrácí v obrovské mase materiálu.
Část vstupů byla navíc záměrně maskována: bloky jiného tvaru byly osazeny tak, aby respektovaly linii celé fasády, a jejich povrch byl následně vybroušen do téměř nerozlišitelné podoby. Dnes je lze odhalit teprve tehdy, když elektrická, radarová nebo zvuková vlna projde stovkami metrů kamene a zaznamená minimální odchylky signálu.
Je důležité mít na paměti, že další výsledky z Gízy nemusí nutně znamenat spektakulární poklady ani nové pohřební komory. Nejcennější informace se často skrývají v tom, jak staří inženýři zvládali tíhu konstrukce, jak maskovali klíčová místa a jak propojovali sakrální funkci s čistě technickými řešeními. Právě nyní nalezené komory v Menkaureově pyramidě do tohoto obrazu dokonale zapadají – jsou malé, nenápadné, ale mají potenciál otřást dosavadními představami o tom, jak byly tyto monumentální stavby skutečně naplánovány.
