Procházka lesem může pro psa skončit katastrofou
Zdánlivě nevinná vycházka mezi stromy se může proměnit v noční můru ve chvíli, kdy pes narazí na chlupaté housenky pochodující v charakteristické řadě za sebou. Tento hmyz trápí jižní Evropu již léta a díky oteplování klimatu se stále častěji objevuje i v oblastech, kde dříve nebýval.
Pro stromy představuje škůdce. Pro psy jde o přímé ohrožení života. Stačí krátký kontakt čumáku s housenkou a během několika minut může dojít k závažnému otoku jazyka a prudké alergické reakci.
Co je to „procesionářka" a kde na ni pes může narazit
Jedná se o housenky motýla, který se živí především na borových stromech. Na jaře slézají z větví na zem a pohybují se v typické řadě, jedna za druhou, jako malý vláček. Právě tehdy na ně zvídavý pes nejsnáze narazí.
Celé tělo housenky pokrývají tisíce mikroskopických chloupků. Ty se uvolňují nesmírně snadno — i bez přímého dotyku s housenkou samotnou. Vznášejí se ve vzduchu, ulpívají na trávě, zemi, kůře stromů, botách i oblečení. Právě tyto chloupky vyvolávají silnou reakci organismu.
Silný kontakt čumáku psa s chloupky housenky je akutní stav. Otálení s návštěvou veterináře může vést k odumření jazyka nebo dokonce k úhynu zvířete.
Proč je procesionářka pro psy tak nebezpečná
Pes poznává svět čumákem a nosem. Pohybující se řada housenek ho nesmírně láká — bude je čichat, dotýkat se jich nosem a často se pokusí housenku olíznout nebo chytit. Chloupky v kontaktu s vlhkou sliznicí tlamy uvolňují silně dráždivé látky.
Dochází ke kombinaci toxické a alergické reakce. U některých psů proces postupuje velmi rychle a zasahuje nejen jazyk, ale také hrdlo a dýchací cesty — hrozí zadušení.
Nejčastější příznaky kontaktu psa s procesionářkou
Reakce se zpravidla rozvíjí v průběhu několika minut až hodin po kontaktu. Znát varovné signály je zásadní — čím rychleji zareagujete, tím větší šance na omezení škod.
Příznaky v dutině ústní a na jazyku
- náhlé, intenzivní slinění
- pes nervózně třepalí čumákem o tlapku, snaží se „vyplivnout" něco z tlamy
- jazyk rychle otéká, mění barvu na tmavočervenou nebo fialovou
- na jazyku a dásních se mohou objevit bílé nebo nažloutlé skvrny připomínající popáleniny
- pes odmítá jíst a pít kvůli silné bolesti
Celkové příznaky ohrožující život
- apatie, slabost, lhostejnost vůči okolním podnětům
- zvracení, průjem, někdy s příměsí krve
- prudký otok čumáku, rtů a víček
- zrychlené, mělké nebo pískavé dýchání
- bledost sliznic, nejistá chůze
- ztráta vědomí
Jakýkoliv rychle vznikající otok jazyka, tlamy nebo hrdla po procházce v borovém lese je nutné okamžitě řešit jako veterinární pohotovost — bez čekání, zda to „samo přejde".
První pomoc pro psa po kontaktu s procesionářkou
Správný postup v prvních minutách může výrazně omezit poškození tkání. Jednejte klidně, ale bez zbytečného otálení.
Co rozhodně nedělat
- netřít čumák ručníkem, kapesníkem ani holou rukou
- nevytahovat housenku z tlamy holýma rukama
- nepoužívat žádné masti, krémy, alkohol ani ocet
- nepodávat „domácí" antihistaminika bez konzultace s veterinářem
- nečekat hodiny „na pozorování", pokud jazyk otéká
Co udělat okamžitě
- nasaďte si jednorázové rukavice nebo alespoň obalte ruce fólií či igelitovým sáčkem
- pokud vidíte chloupky nebo housenku na srsti, nevytrhávejte je — zkuste je opatrně spláchnout vodou
- při kontaktu zejména s jazykem a tlamou jemně vyplachujte dutinu ústní vlažnou vodou, proud směřujte zepředu dozadu, aby pes co nejméně polykal
- nepoužívejte silný proud vody — mohl by chloupky vetřít hlouběji do tkáně
- po krátkém výplachu okamžitě vyrazte do nejbližší veterinární kliniky nebo pohotovostní ordinace
Výplach dutiny ústní má smysl pouze jako předběžné opatření. Nenahradí návštěvu veterináře, který nasadí protizánětlivé, analgetické a protiedémové léky.
Jak probíhá léčba u veterináře
Lékař zhodnotí stav dutiny ústní, dýchacích cest a celkové životní funkce psa. Na základě toho stanoví další postup.
| Stav psa | Co veterinář zpravidla dělá |
|---|---|
| Otok jazyka bez dušnosti | Podává intravenózně nebo intramuskulárně protizánětlivé, analgetické a antihistaminické léky, sleduje psa několik hodin |
| Potíže s dýcháním, ztráta vědomí | Nasazuje kyslíkovou terapii, intenzivní protišokovou léčbu, případně intubaci nebo jiné zajištění dýchacích cest |
| Nekrotické změny na jazyku | Jsou nutné opakované kontroly, dlouhodobá léčba, někdy chirurgické odstranění odumřelé tkáně |
Pes po silném kontaktu s procesionářkou vyžaduje zpravidla sledování po dobu nejméně několika hodin, protože příznaky se mohou zhoršovat se zpožděním. Některá zvířata mají po několik dní potíže s příjmem potravy a vody — může být nezbytná infuzní terapie a speciální dieta.
Jak chránit psa před procesionářkou při procházkách
Nejlepší „léčbou" je v tomto případě předcházení kontaktu. Počet hlášení o výskytu těchto housenek rok od roku roste i v oblastech, kde dříve nebyly zaznamenány. Vyplatí se změnit několik zvyků při venčení.
Na co si dávat pozor
- Období rizika: v jižním podnebí převážně pozdní zima a časné jaro, ale vlivem klimatických změn se housenky mohou objevovat i v jiných měsících
- Místa výskytu: borové lesy, porosty s převahou borovic, parky s těmito stromy
- Charakteristická hnízda na stromech: světlé, vatovité koule na koncích větví
- Na zemi: řady hnědých, chlupatých housenek pochodujících jedna za druhou
Pokud na stezce zpozorujete takové housenky, změňte trasu. Nedovolte psovi čichat na místo, kde jste právě viděli tento „průvod". Po návratu z vycházky v borových lesích doporučujeme otřít psovi tlapky vlhkým hadříkem a vyprat vlastní oblečení.
Riziko pro člověka a ostatní zvířata
Procesionářka ohrožuje nejen psy. Na její chloupky reagují také kočky, divoká zvířata a dokonce lidé — zejména děti, které si rády berou „červíčky" do ruky. U člověka vede kontakt s chloupky ke svědivé vyrážce, zánětu spojivek a u alergických osob k prudké anafylaktické reakci s otokem dýchacích cest.
Po vycházce v oblasti, kde se housenky mohly vyskytovat, je lepší vyprat oblečení odděleně a osprchovat se. Pokud začnete pociťovat svědění, zarudnutí, slzení očí nebo potíže s dýcháním, okamžitě vyhledejte lékaře.
Proč se téma procesionářky vrací každý rok naléhavěji
Rozšiřování výskytu tohoto druhu do dříve chladnějších oblastí souvisí především se změnou klimatu. Mírnější zimy přispívají k přežívání larev a delší vegetační sezona stromů jim poskytuje více času na žír a rozmnožování.
Pro majitele psů to znamená nutnost větší obezřetnosti nejen na jihu Evropy, ale také na oblíbených turistických trasách, v letoviscích a postupně i v domácích lesích. V mnoha obcích provádějí lesníci a samosprávy monitoring hnízd a zásahy ke snížení počtu larev — sledujte místní oznámení, protože informace o výskytu procesionářek se každé jaro objevují v komunálních informačních kanálech.
Trávíte-li dovolenou se psem v zahraničí, zejména v přímořských oblastech s borovicemi, ptejte se místních na přítomnost těchto housenek. Mnohé hotely a kempy již mají viditelná varování pro turisty se zvířaty. Bdělost na stezkách a rychlá reakce na znepokojující příznaky mohou vašemu psovi zachránit nejen jazyk, ale i život.
