Způsob chůze jako otisk vaší osobnosti
Tempo, jakým procházíte ulicí nebo nákupním centrem, může prozrazovat mnohem víc než jen vaši fyzickou kondici. Psychologové se v posledních letech stále pozorněji zaměřují na to, jak rychle se pohybujeme každý den – a jejich závěry jsou překvapivé.
To, co vypadá jako obyčejný zvyk, se pro odborníky stává cenným vodítkem. Říká jim, jak přemýšlíme, jak jednáme a jak organizujeme svůj život. Za rychlým krokem se totiž velmi často skrývá konkrétní soubor povahových rysů.
Kontrast, který vidíme každý den
Ve městě je rozdíl patrný na první pohled. Někteří lidé jdou energickým, rozhodným krokem, jako by před sebou měli jasný cíl. Jiní se procházejí klidně, rozhlížejí se kolem sebe a snadno se zastavují. Obě skupiny přitom mohou být stejně zdravé, podobného věku i fyzické kondice. Rozdíl bývá jinde – v hlavě.
Odborníci na osobnost popisují tempo chůze jako drobný, ale výmluvný prvek chování. Naznačuje, jak člověk přistupuje k času, povinnostem i vztahům s ostatními. Rychlost pohybu se dokonce považuje za viditelný „podpis" určitého způsobu fungování.
Rychlá chůze velmi často jde ruku v ruce s úkolovým myšlením, konkrétním plánem a potřebou jednat místo odkládání věcí na potom.
Nejčastější vlastnost lidí, kteří chodí rychle
Psychologové si všímají, že u lidí, kteří se obvykle pohybují svižným krokem, výrazně vystupuje jedna povahová vlastnost: svědomitost. Právě ta stojí za pořádkem v diáři, dodržováním termínů a zodpovědným přístupem k závazkům.
Člověk s vysokou mírou svědomitosti:
- rád má denní plán a drží se ho
- snáze stanovuje priority a jen zřídka přichází pozdě
- jedná se zřejmým záměrem, ne „naslepo"
- častěji uvažuje ve stylu „udělejme to hned" než „udělá se to někdy"
Podle odborníků, kteří s lidmi pracují v praxi, rychlá chůze tomuto přístupu velmi dobře odpovídá. Kdo je organizovaný a orientovaný na cíl, pohybuje se obvykle tak, jak žije: dynamicky, bez zbytečných přestávek a s jasným směřováním. Takový člověk rychle projde přeplněnou chodbou, obratně obchází překážky a jen zřídka bezcílně bloudí mezi regály v obchodě.
Rychlé tempo chůze často odráží schopnost soustředění, produktivity a efektivního nakládání s časem.
Extroverti chodí rychleji
Výzkumy a pozorování psychologů odhalují ještě jeden zajímavý vzorec: lidé, kteří se pohybují rychleji, mívají nezřídka společenskejší temperament. Bývají hovorní, rádi navazují kontakt s druhými a snáze budují vztahy.
Vyšší míra extroverze se pojí s energií, pohyblivostí a ochotou jednat. Tito lidé zpravidla:
- rádi tráví čas mezi lidmi a na rušných místech
- snáze vstupují do nových společenských situací
- cítí se dobře, když se něco děje
- rychleji se rozhodují v každodenních záležitostech
Tento temperament se přímo promítá do způsobu pohybu: krok je pružný, ramena uvolněná, pohled směřuje dopředu, ne do telefonu. Neznamená to, že každý, kdo chodí rychle, je automaticky duší společnosti – ale souvislost mezi obojím se opakovaně objevuje v řadě analýz.
Klidná mysl, plynulý pohyb
Zajímavou otázkou je také vztah mezi tempem chůze a emocemi. Odborníci si všímají, že lidé pohybující se volně, energicky a zároveň bez napětí si obvykle lépe poradí s výkyvy nálad. Mají menší sklon k neustálému „přežvykování" problémů v mysli.
Taková vnitřní stabilita přispívá k plynulejšímu a jistějšímu pohybu. Kdo není zatížen úzkostí nebo přemírou starostí, snáze udrží pozornost na tom, kam jde – a ne na tom, co by mohlo jít špatně. Výsledkem je chůze, která působí rozhodně, aniž by musela být nervózní.
Stabilnější nálada a menší sklon k přehnanému starostění se podporují klidný, ale rychlý a sebejistý pohyb v každodenním životě.
Otevřenost vůči novým zážitkům
Výzkumníci také zaznamenávají, že rychleji chodící lidé bývají zvídavější a méně odolní vůči změnám. Rádi zkouší nové aktivity, snáze přijímají změny plánů a jsou ochotni čelit výzvám vyžadujícím pohyb – i ten mentální.
Otevřenost vůči novým zkušenostem se pojí s postojem: „uvidíme, co z toho vzejde." V praxi se to projevuje menším odporem k vycházení z domu, cestování na nová místa nebo vstupování do neznámých situací. Kdo tuto zvídavost v sobě nosí, zpravidla nebloudí bez cíle – místo toho se vydává kupředu, aby něco vyzkoušel nebo se naučil.
Sebejistota a ambice v každém kroku
U mnoha rychlých chodců jsou patrné ještě dva prvky: výrazná sebejistota a potřeba dosahovat cílů. Takový člověk nejen ví, kam jde, ale nebojí se ani zabrat prostor – ať už na chodníku, nebo v práci.
Sebejistota se projevuje fyzickým postojem: hlava vzpřímená, záda rovná, oční kontakt s okolím. Ambice pak bývá spojena s respektem k vlastnímu času a energii. Člověk zaměřený na plnění úkolů nechce ztrácet minuty bezcílným blouděním. Jde přímo k místu, které má v danou chvíli smysl.
| Povahová vlastnost | Jak se projevuje v chůzi |
|---|---|
| Svědomitost | jasný směr, minimum zbytečných zastávek, stálé tempo |
| Extroverze | živý krok, uvolněná řeč těla, častý kontakt s okolím |
| Emoční stabilita | plynulý, jistý pohyb bez nervózních záškubů |
| Otevřenost novému | ochota změnit trasu, rychlá adaptace na situaci |
| Ambice | rozhodný pochod za cílem, minimum váhání po cestě |
Znamená pomalá chůze nedostatek ambicí?
Je důležité dodat jednu zásadní výhradu: tempo chůze není test charakteru, který vždy přináší jednoznačný výsledek. Na rychlost pohybu má vliv celá řada faktorů – zdravotní stav, věk, únava, ale i typ obuvi nebo to, zda jdeme sami, nebo s někým.
Psychologové zdůrazňují, že jde spíše o obecnou tendenci viditelnou v opakujících se situacích. Pokud se někdo obvykle pohybuje rychle a stejně rychle reaguje i v každodenních záležitostech, lze u něj výše popsané vlastnosti zpozorovat častěji. Člověk, který se pomalu prochází v parku se psem, nemusí být o nic méně motivovaný nebo svědomitý – možná si vědomě zpomaluje, protože to je jeho forma odpočinku.
Jak tuto znalost využít v každodenním životě
Vědomí, že způsob chůze souvisí s určitým stylem myšlení, může být v praxi velmi užitečné. Pokud v práci nebo doma vidíte, že někdo neustále pospíchá, snáze pochopíte jeho důraz na termíny nebo averzi vůči „plýtvání časem". U člověka pohybujícího se pomaleji naopak častěji narazíte na klidnější tempo rozhovoru nebo větší pozornost věnovanou detailům.
Můžete se také podívat na vlastní návyky. Pokud si uvědomíte, že neustále někam spěcháte, stojí za to zamyslet se, zda to skutečně pramení z cílevědomého jednání, nebo spíše z napětí a přetížení. Na druhou stranu, pokud máte pocit, že se vše vlečete a stále přicházíte pozdě, vědomé zrychlení kroku může být jednoduchým tréninkem větší rozhodnosti.
Pro mnohé lidi se malé experimenty s tempem pohybu stávají zajímavým cvičením sebepoznání. Rychlejší krok dokáže dodat energii před důležitou schůzkou. Zpomalení tempa večer pomáhá vystoupit z úkolového módu a skutečně si odpočinout. Naše chůze je tedy nejen odrazem charakteru, ale také nástrojem, který lze vědomě využít k lepšímu řízení vlastního dne i pohody.
