Děti s vysokým intelektovým potenciálem ve škole
Stále více dětí s nadprůměrnými intelektovými schopnostmi sedí v běžných školních třídách. Jejich reakce na školní prostředí ale zdaleka neodpovídá tomu, co učitelé obvykle očekávají od typického žáka.
Psychologové u těchto dětí popisují velmi specifické vzorce chování během výuky. A toto chování nemá nic společného s leností nebo takzvanou „obtížnou povahou" — mnohem více vypovídá o tom, jak neuvěřitelně rychle jejich mozek pracuje a jak hluboce touží po samostatnosti.
Kdo jsou děti s vysokým intelektovým potenciálem
Děti označované jako vysoce intelektově nadané dosahují zpravidla IQ na úrovni nejméně 130. Často se o nich mluví jako o „malých géniích", jenže tento obraz může být zavádějící. Nejde prostě o děti, které rychleji počítají nebo píší lepší slohové práce.
Psycholog Michael M. Piechowski již v osmdesátých letech prokázal svým výzkumem, že jejich výjimečnost zasahuje hned několik oblastí najednou — myšlení, emoce i představivost. Takové děti jsou specifické v mnoha ohledech současně.
Jak se tyto děti projevují ve třídě
Jejich chování ve školním prostředí bývá pro okolí matoucí. Nejde o nezájem nebo vzdor — jde o přirozenou reakci mozku, který pracuje jinak než u většiny vrstevníků.
Mezi nejcharakterističtější projevy patří například:
- Kladení výrazně více abstraktních otázek než jejich spolužáci stejného věku,
- rychlá ztráta pozornosti při opakování látky, kterou již dávno pochopily,
- silná potřeba samostatného přístupu k řešení problémů,
- intenzivní emoční prožívání situací, které ostatní děti vnímají jako běžné.
Proč je důležité tyto děti správně rozumět
Právě proto, že jejich chování může na první pohled působit rušivě nebo neukázněně, bývají tyto děti často nesprávně hodnoceny. Jejich potřeby jsou ale zcela odlišné od toho, co obvyklá výuka nabízí.
Pochopení jejich specifik — jak ze strany učitelů, tak rodičů — je klíčovým předpokladem pro to, aby jejich výjimečný potenciál skutečně mohl být rozvinut, a nikoli potlačen.
