Jak amazonský psychedelický nápoj obchází střeva a mění vědomí

V amazonské džungli se po stovky let pije hustý, hořký odvar, který jedni považují za lék a druzí za bránu do noční můry.

Nápoj zvaný ayahuasca fascinuje vědce, terapeuty i turisty toužící po „duchovních zážitcích". Přibývá výzkumů, které ukazují, jak tento rituální odvar překvapivě „hackuje" trávicí systém, aby se dostal do mozku a převrátil naše vnímání vlastního „já" naruby.

Co vlastně ayahuasca je

Ayahuasca je psychedelický nápoj používaný při šamanských rituálech mnoha komunitami v oblasti Amazonie. Připravuje se dlouhým vařením listů rostliny chacruna (Psychotria viridis) spolu s liánou ayahuasca (Banisteriopsis caapi). Pro domorodé obyvatele to není „droga", nýbrž nástroj léčení, práce s traumatem, iniciace mladých lidí a kontaktu s tím, co považují za duchovní sféru.

Klíč spočívá v důmyslné biochemii. Listy chacruny obsahují dimethyltryptamin (DMT) – psychedelickou látku, která se ve stopovém množství vyskytuje v mnoha rostlinách a – což je zajímavé – i v samotném lidském těle. Problém je v tom, že DMT přijatý ústně se za normálních okolností vůbec nedostane do mozku, protože ho rychle rozkládá enzym v střevech a játrech – monoaminooxidáza.

Ayahuasca funguje pouze proto, že jedna rostlina dodává psychedelikum a druhá dočasně vypíná enzym, který ho obvykle zneškodňuje.

Liána Banisteriopsis caapi obsahuje látky, které blokují činnost tohoto enzymu. DMT z listů chacruny tak není v trávicím traktu zničeno, přechází do krve a může proniknout až do mozku. Právě toto biochemické „obcházení pojistek" způsobuje, že nápoj tak silně působí na vědomí.

Co se děje s tělem po vypití odvaru

Zkušení účastníci ceremonií to říkají bez obalu: první fáze nepřináší vize, ale… kbelík. Výzkumy i osobní výpovědi se shodují – ayahuasca velmi často vyvolává prudkou nevolnost a zvracení. V amazonských kulturách se to nepovažuje za nežádoucí účinek, ale naopak za očekávanou součást rituálu.

Pro mnohé domorodé komunity tato „fáze očisty" neznamená jen fyzické vyprázdnění žaludku, ale také symbolické zbavení se „špatné energie", strachu a napětí. Evropan vidí dávivý reflex, místní obyvatel – proces duchovního čištění.

Dvě roviny působení: hlava a zbytek těla

Přibližně po několika desítkách minut začínají nastupovat změny vnímání. Vědci rozdělují účinky do dvou kategorií:

• Centrální, tedy spojené s mozkem: objevují se fosfeny (záblesky, geometrické vzory při zavřených očích), výrazně se mění vnímání barev, zvuků a tvarů, mohou se dostavit intenzivní vize. Smysly se zdají zostřené, někdy až na hranici přetížení.
• Periferní, tedy čistě fyziologické: zrychlený srdeční tep, rychlejší dýchání, zvýšený krevní tlak, rozšířené zornice, pocit tepla nebo chladu v těle.

U některých lidí se dostaví také silný strach, panika nebo pocit ztráty kontroly. To nevychází vždy jen ze samotné chemie, ale z kontextu – pro obyvatele Amazonie jde o známý rituál, pro příchozího z Evropy či Ameriky to bývá první tak hluboké narušení obvyklého pocitu stability v životě.

Jak ayahuasca působí na mozek podle výzkumů

Účinky tohoto nápoje vědce zajímají už řadu let. Jedním z badatelů, kteří jeho působení analyzovali nejpodrobněji, je Jordi Riba, spojený mimo jiné s výzkumným programem Beckley/Sant Pau. V kontrolovaných podmínkách sledoval aktivitu mozku účastníků po ceremoniích s ayahuaskou.

Pozorování z prvních dvaceti čtyř hodin po sezení jsou fascinující. Ukazuje se, že oblasti mozku odpovědné za pocit „já" – za udržování příběhu o tom, kdo jsme – se silněji propojují s oblastmi zpracovávajícími emoce a osobní vzpomínky. Je to, jako by systém identity na okamžik získal plnější přístup ke skladu těžkých prožitků, potlačených obsahů a dávno odložených konfliktů.

Výzkumy naznačují, že po sezení s ayahuaskou mozek intenzivněji spojuje pocit „já" se surovým materiálem emocí a vzpomínek – mnozí účastníci to popisují jako zážitek „vidění sebe sama z odstupu".

Při dlouhodobém a pravidelném užívání odvaru vědci zaznamenali také strukturální změny. U osob, které se po léta účastnily ceremonií, byl pozorován tenčí zadní úsek kůry cingula – součásti sítě odpovědné za takzvaný výchozí režim mozku, tedy vzorec aktivity přítomný tehdy, když bloudíme myšlenkami, analyzujeme sami sebe nebo se trápíme.

Změněná stavba této části mozku může souviset s odlišným způsobem přemýšlení o sobě samém, menší sklonem k přemítání a jiným vztahem k vlastním vzpomínkám. Vědci naznačují, že dlouhodobé užívání psychedelik tohoto typu může přeorganizovávat oblasti podporující pozornost, sebekomentování a vnitřní monolog – a tím ovlivňovat i osobnost.

Možná terapeutická využití

Do center zkoumajících ayahuasku se pravidelně hlásí lidé trpící depresí, závislostmi nebo následky traumatu. Badatelé zdůrazňují, že samotný nápoj není „zázračnou pilulkou", ale ve správném kontextu může být součástí léčebného procesu.

Podle výpovědí Jordiho Ribova týmu část účastníků, kteří přijížděli na ceremonie s velmi tíživými zkušenostmi, dokázala po několika sezeních nahlédnout na svůj příběh jinak. Mluvili o náhlém pochopení, odkud pramení jejich reakce, jak minulost formuje jejich vztahy a proč se stále vracejí ke stejným destruktivním vzorcům.

Existují také zprávy o lidech, jimž série ceremonií pomohla přerušit silnou závislost na kokainu či opioidech. V kontrolovaných studiích bylo u části pacientů s depresí odolnou vůči lékům po podání odvaru pozorováno několikatýdenní zlepšení nálady a ústup příznaků.

Badatelé poukazují na tři hlavní oblasti, kde by ayahuasca mohla najít uplatnění: léčba závislostí, těžké deprese a následků traumatu. Ve všech těchto případech se objevuje společný jmenovatel – možnost hlubokého zpracování vlastní emocionální historie při současném narušení rigidních, zažitých myšlenkových vzorců.

Je ayahuasca bezpečná

Účinné látky obsažené v liáně a listech jsou z těla obvykle vyloučeny během několika hodin. V dobře připraveném odvaru podaném ve správně zvolené dávce je toxicita považována za nízkou a klasické předávkování nastává velmi zřídka. To ale neznamená, že lze celou věc brát jako neškodný nápoj.

Psychická intenzita zážitku může být krajní. Nepřipravená osoba, která se například potýká s úzkostnými poruchami nebo nerozpoznaným afektivním onemocněním, může prožít několikahodinovou epizodu velmi silného strachu, myšlenkového chaosu nebo dokonce příznaků připomínajících psychózu. Část účastníků to hodnotí jako pozitivní zlom, jiní – jako něco, co je zcela přemohlo.

Největší riziko nepramení z chemie samotné rostliny, ale ze spojení silného psychedelika s nedostatečnou přípravou, souběžnými nemocemi a náhodně zvoleným „průvodcem".

Pro domorodé komunity je tento nápoj součástí kultury po generace. Děti od útlého věku slýchají příběhy o vizích, vědí, co očekávat, rozeznávají zpěvy, zvyky a význam rituálu. Evropský „baťůžkář" přichází často na cizí místo, s cizím jazykem, do péče osoby, jejíž skutečné kompetence nezná, a pije něco, o čem četl převážně na internetových fórech.

Kdy může odvar zvláště uškodit

Zvláštní opatrnost se týká několika skupin:

• osob se srdečními chorobami nebo neregulovaným vysokým tlakem, protože nápoj zvyšuje krevní tlak a zrychluje tep,
• osob užívajících léky ovlivňující serotonin (část antidepresiv), kvůli riziku nebezpečných interakcí,
• osob s diagnostikovanou schizofrenií nebo bipolární afektivní poruchou – intenzivní psychedelika mohou příznaky zhoršovat,
• osob se závažnými úzkostnými poruchami, pro něž může být prožitek ztráty kontroly zvláště těžký.

Neméně důležitá je také kvalita samotného odvaru. Absence standardizace v turistických centrech způsobuje, že účastníci často nevědí, jak silný nápoj dostávají ani zda do něj nebyly přidány další látky.

Proč tento nápoj tak přitahuje současné lidi

Pro mnoho Evropanů a obyvatel Severní Ameriky se ayahuasca stává odpovědí na narůstající pocit prázdnoty, vyhoření nebo ztráty smyslu. Je to něco, co slibuje „reset" vlastního já, odpoutání od návykového myšlení – a navíc to zní exoticky a tajemně. Sociální sítě jsou plné výpovědí ve stylu „jedna ceremonie změnila celý můj život", což zájem ještě více podněcuje.

Psychologové upozorňují, že už samotný fakt odjezdu na vzdálené místo, svěření se do rukou průvodce a vstup do specifického rituálu člověka vytrhne z rutiny. A pokud se to spojí se silně působícím psychedelikem, bývá výsledek skutečně přelomový – pro část lidí pozitivní, pro jiné traumatický. Není to magie, jen mocná směs biologie, kultury a očekávání.

Ayahuasca se stala také důležitým tématem vědeckých diskusí o tom, jak jinak lze přistupovat k léčbě závislostí a depresí. Stále více výzkumných týmů se zajímá o psychedelické látky ne proto, aby propagovaly „duchovní" turistiku, ale aby pochopily, jakým způsobem může krátkodobý, avšak intenzivní zážitek někoho skutečně přimět k životní změně.

V praxi to vytváří pozoruhodný obraz: na jedné straně starověký rituál amazonských komunit, na druhé – magnetická rezonance, klinické dotazníky a analýzy mozkových struktur. Hořký odvar z liány a listů se stal jedním z nejintrygujících nástrojů pro zkoumání hranic lidského vědomí – a spor o to, zda ho považovat za lék, hrozbu nebo rituální pomůcku, rozhodně hned tak neskončí.