Pod dnem Tichého oceánu se skrývá gigantický vulkán větší než Mauna Loa

Největší jednotlivý vulkán na Zemi vůbec nevypadá jako vulkán

Hluboko pod hladinou oceánu vědci objevili strukturu tak obrovskou, že zcela mění náš dosavadní pohled na stavbu Země. Na odlehlé podmořské planině, více než tisíc mil východně od Japonska, leží gigantický vulkán, který celá léta předstíral, že je několik oddělených hor.

Tento kolos nese název Tamu Massif a je součástí podmořského vyvýšení zvaného Shatsky Rise. Vědci po dlouhou dobu sledovali na mapách tři zdánlivě samostatné vrcholy a zacházeli s nimi jako s nezávislými strukturami. Žádný z nich neměl ani oficiální název – výzkumníci o nich hovorově říkali „ten vlevo", „ten vpravo" a „ten největší".

Průlom nastal, když tým vedený geofyzikem dr. Williamem Sagerem z Houstonské univerzity podrobně analyzoval seismická data. Odrazy vln procházejících horninami odhalily něco, co na jednoduchých batymetrických mapách není vidět: nepřetržité toky lávy propojující všechny tři „kopce" v jeden celistvý celek.

Tamu Massif zaujímá plochu přibližně 120 000 čtverečních mil – zhruba tolik jako celý americký stát Nové Mexiko. Žádný jiný známý vulkán na Zemi se takové rozloze ani vzdáleně nepřibližuje.

Pro geology je to přesvědčivý důkaz, že nejde o vulkanické pole složené z mnoha erupcích center, nýbrž o jediný mohutný štítový vulkán fungující jako integrovaný systém.

Ukrytý dva kilometry pod hladinou oceánu

Tamu Massif vůbec nepřipomíná klasickou strmou kónickou horu, kterou si spojujeme s Havají nebo fotografiemi Etny. Je to rozlehlá, velmi plochá klenba, jejíž svahy jsou tak mírné, že by člověk stojící na nich jen těžko odhadl, kterým směrem terén klesá.

Rozdíl v měřítku je ohromující: Tamu Massif zaujímá téměř 60krát větší plochu než Mauna Loa, která byla dosud považována za největší aktivní vulkán naší planety. Celá struktura leží přitom tak hluboko, že i ty největší oceánské vlny jsou nad jejím vrcholem jen tenkou vrstvou vody.

Vulkán soupeřící s marskými giganty

Rozměry Tamu Massif se natolik vymykají typickým zemským útvarům, že vědci jej porovnávají nikoli s jinými pozemskými vulkány, ale s Olympus Mons na Marsu. Jde o největší známý vulkán Sluneční soustavy, který je téměř třikrát vyšší než Mount Everest.

Z geologického hlediska má toto srovnání smysl, protože oba útvary sdílejí několik zásadních rysů:

• obrovská plocha zaujímaná jediným štítovým vulkánem,
• velmi mírný sklon svahů – spíše připomínají dlouhé nájezdové rampy než horu,
• vznik z velmi velkých objemů magmatu vytékajícího z jednoho dominantního zdroje.

Podle datování hornin se Tamu Massif zformoval přibližně před 145 miliony lety, v období rané křídy. V geologickém měřítku šlo o poměrně náhlou epizodu: gigant se „postavil" v relativně krátkém časovém úseku, načež magmatická aktivita v dané oblasti poměrně rychle ustala.

Tak masivní, ale poměrně krátký impuls magmatu z hlubokého pláště Země dává vědcům vzácnou příležitost sledovat, jak jediná extrémní událost dokázala přetvořit celé části oceánského dna.

Proč Tamu Massif tak dlouho zůstával ve stínu

Možná překvapí, že největší vulkán planety se dostal na přední stránky vědeckých časopisů teprve nedávno. Ve skutečnosti je to logický důsledek několika okolností.

Náročný terén a matoucí tvar

Tamu Massif leží v hlubinách Tichého oceánu – oblast vyžadující nákladnou a složitou logistiku. Každá výzkumná expedice znamená týdny plavby a využití specializovaných lodí se sonarem, seismickým vybavením a možností spouštět přístroje několik kilometrů do hloubky.

Samotný tvar vulkánu navíc svou odhalení nepomáhal. Tamu Massif je tak plochý, že na prvních mapách vypadal jako několik mírných hrbů na oceánském dně, oddělených nepatrnými prohlubněmi. Taková data bylo zcela snadné interpretovat jako několik samostatných erupcích center, nikoli jako jednu ucelenou strukturu.

Seismické „prosvícení" oceánského dna

Teprve moderní seismické techniky přinesly zřetelný obraz vnitřku této části zemské kůry. Přes oceánské dno se vysílají vlny, které se odrážejí od jednotlivých vrstev hornin a vracejí se ke snímačům. Analýza zpoždění a tvaru těchto signálů umožňuje sestavit trojrozměrný model pradávných toků lávy.

V případě Tamu Massif se ukázalo, že tytéž lavové série se nepřerušeně táhnou na obrovských vzdálenostech, což svědčí o jediném magmatickém systému. Tento obraz se jen těžko slučuje s představou tří nezávislých vulkánů, a proto tým navrhl nové pojetí: vše, co bylo dříve děleno na tři části, je jeden jediný štítový supervulkán.

Co nám tento gigant říká o nitru Země

Tak rozsáhlá struktura nemohla vzniknout z několika běžných erupcí. Vědci předpokládají, že pod Tamu Massif působil v minulosti mimořádně výkonný magmatický „motor" napájený horkým pláštěm Země. Takové epizody bývají spojovány s tzv. velkými magmatickými provinciemi – obdobími, kdy z nitra planety na povrch vytékají kolosální množství lávy.

Rozsáhlé bazaltové výlevy na pevninách obvykle zanechávají rozlehlé pokryvy hornin a bývají spojovány s globálními klimatickými změnami, ba i s hromadnými vymíráními. Tamu Massif představuje podobný jev, jen ukrytý pod vodami Tichého oceánu a zachovaný jako silný balík bazaltů v oceánské kůře.

Pochopení toho, jak tento vulkán vznikl, pomáhá lépe číst historii Země – od chování pláště až po reakce atmosféry a oceánů na velké epizody vulkanismu.

Co z toho plyne pro budoucí výzkum

Tamu Massif je sice již neaktivní, ale stále ukrývá obrovské množství dat. Každý nový vrt nebo magnetická měření v této oblasti mohou zpřesnit tempo narůstání lávy, složení magmatu či podmínky na oceánském dně před 145 miliony lety. To zase umožňuje lépe kalibrovat modely pravěkého klimatu a simulace pohybů tektonických desek.

Pro běžného čtenáře je možná nejzajímavější to, že tak gigantická struktura dnes na lidský život prakticky vůbec nepůsobí – nevybuchuje, negeneruje tsunami, nekouří jako Etna. Její role spočívá spíše v tom, že nám připomíná, jak dynamická naše planeta byla a stále je, i když většina procesů probíhá tiše, ve tmě několika kilometrů vody a desítek kilometrů hornin.

Stojí rovněž za zmínku, že Tamu Massif nemusí být jediným takovým kolosem. Jiné části oceánů jsou zmapovány ještě mnohem méně podrobně. Pokud se podobné struktury skrývají i v Atlantiku nebo v hlubinách jižního Tichého oceánu, geologické mapy Země se v budoucnu mohou změnit neméně výrazně než po odhalení tohoto dosud největšího vulkanického giganta.