V mnoha obcích zažívají zahradníci šok: úředník územního plánování náhle řekne „ne" dobře známé rostlině na živý plot.
Jde o thuju, která byla po léta královnou sídlištních zahrad. Dnes ji samosprávy stále častěji zařazují na černou listinu ve svých územních plánech – s odvoláním na ochranu přírody a rostoucí riziko požárů.
Proč se thuje ocitají na černé listině samospráv
V místních územních plánech se objevují ustanovení, která přesně upravují, jaké druhy rostlin lze vysazovat podél hranice pozemku nebo v nových rezidenčních oblastech. Thuje jsou v těchto dokumentech stále častěji výslovně označovány jako nežádoucí rostlina.
Samosprávy využívají předpisy, které jim umožňují stanovovat pravidla pro zeleň: doporučovat určité druhy a jiné naopak výslovně vylučovat. V praxi se to nejčastěji týká dlouhých, jednolitých řad tvořených jedinou rostlinou, jež vytvářejí zelenou zeď mezi pozemky.
Thuje nejsou v Česku zákonem zakázány celoplošně, ale obec je může vyloučit ve svém územním plánu a vymáhat odstranění nově vysazených exemplářů.
Pokud majitel takový zápis ignoruje a přesto vysadí živý plot ze zakázaného druhu, úřad ho může vyzvat k odstranění výsadby. Při opakovaném porušování hrozí finanční pokuta. Většinou se obce zaměřují na nové stavby a u starších zahrad spíše vybízejí k postupné výměně rostlin, někdy i s nabídkou podpory.
Thuje jako „zelený beton" – co se děje s půdou a přírodou
Přírodovědné organizace varují již léta, že dlouhé řady thují vytvářejí svébytnou biologickou poušť. V teorii jde o stálezelené rostliny, které by měly prospívat ptákům nebo drobným savcům. V praxi to bývá jinak.
Šupiny thují při rozkladu uvolňují chemické látky, které silně okyselují půdu. Snížené pH brzdí rozvoj prospěšných mikroorganismů, omezuje život v povrchové vrstvě země a znesnadňuje růst mnoha jiných druhů rostlin. Prostor pod starým živým plotem se postupně mění v neúrodný pás půdy, který nenabízí úkryt ani potravu většině drobných živočichů.
Odborníci na přírodu připomínají, že dobře navržený a druhově pestrý živý plot se může stát skutečnou základnou biodiverzity. V takové smíšené, domácí „zelené stěně" nalézají útočiště různé skupiny živočichů – od drobných savců přes netopýry až po četné druhy ptáků a hmyzu.
Na tomto pozadí je situace hnízdících ptáků zvlášť znepokojivá, přičemž značná část z nich je již ohrožena. Zahrada osázená výhradně jedním málo přívětivým druhem tomuto trendu nijak nepomáhá.
Živý plot jako rozbušek – rostoucí riziko požárů
Druhým důvodem, který se v odůvodněních rozhodnutí obcí objevuje opakovaně, je požární bezpečnost. Thuje obsahují snadno vznětlivé éterické oleje. Při déletrvajícím suchu jejich větvičky vysychají a začínají připomínat materiál, který okamžitě vzplane.
Dlouhá řada takových rostlin mezi domy funguje jako přírodní rozbušek. Stačí jediná jiskra – z ohniště, grilu, cigaretového nedopalku nebo zkratu elektrického vedení – a celý špalír může být v plamenech během několika sekund. Hořící zelená zeď dokáže vyvinout velmi vysokou teplotu a přenést oheň na fasády budov, dřevěné části plotů nebo střechy.
K tomu přistupuje otázka stáří výsadeb. Špalíry sázené hromadně v sedmdesátých a osmdesátých letech nyní dokončují svůj přirozený životní cyklus. Stále výrazněji na nich vidíme následky houbových nemocí, sucha a mrazů. Odumírající výhonky vysychají, což jen zvyšuje hořlavost celé konstrukce.
Pro hasiče představuje dlouhý špalír thují kolem rodinných domů reálné nebezpečí – při požáru se taková linie ohně dokáže bleskurychle přenést z pozemku na pozemek.
Máte na zahradě thuje? Zkontrolujte územní plán
Kdo plánuje nový živý plot, měl by se nejprve podívat do platného územního plánu pro svůj pozemek nebo do podmínek pro výstavbu. Stále častěji se tam objevují přílohy věnované zeleni: seznamy doporučených druhů a těch, které se u plotů nepředpokládají.
Pokud dokument výslovně uvádí thuje jako nežádoucí rostliny, je lepší neriskovat spor s úřadem. V případě pochybností stojí za to zavolat na odbor územního plánování nebo ochrany životního prostředí a požádat o vysvětlení, jaké druhy jsou v dané lokalitě přijatelné.
Majitelé, kteří již mají na zahradě letitý živý plot z thují, většinou nedostávají příkaz k okamžitému odstranění celé řady. Úředníci je spíše vybízejí k postupnému odklonu od tohoto druhu, například při výměně nemocných nebo uschlých exemplářů.
Jak nahradit thuje přívětivějším živým plotem
Jakmile padne rozhodnutí rozloučit se s thujemi, klíčová se stává správná příprava terénu. Staré kořeny je nutné odstranit – nejčastěji mechanicky, za pomoci zahradní nebo drobné stavební techniky. Ponechání silných pařezů a kořenových bálů může bránit rozvoji nové výsadby.
Půda po mnohaletém živém plotu bývá silně okyselená a vyčerpaná. Proto zahradníci doporučují důkladné obohacení zeminy. Na každý běžný metr bývalého plotu se vyplatí počítat s vydatným množstvím dobře rozloženého kompostu a materiálu, který zvýší pH – jako je hnojivá křída nebo zahradní vápno v dávce přizpůsobené druhu půdy.
Větve thují nestojí za to drtit na štěpku a sypat ji pod nové rostliny – obsažené chemické látky mohou blokovat klíčení a růst čerstvé výsadby.
Odpad je nejlepší odvézt do sběrného dvora nebo kompostovat po delší dobu, přičemž je třeba jej mísit s materiálem bohatým na dusík, jako je posečená tráva nebo chlévský hnůj, aby se co nejdůkladněji rozložil.
Příklady druhů pro živý plot v „přírodním" stylu
Místo jediného druhu odborníci stále častěji doporučují živý plot složený z několika druhů domácích keřů. Vzniká tak přirozenější, nepravidelný zelený pás, který přitahuje opylovače, ptáky a drobné savce.
- Habr – snáší dobře tvarování, vytváří hustou zelenou stěnu
- Svídy – kvetou a plodí, jsou cenným zdrojem potravy
- Hloh – výborný úkryt pro ptáky díky trnům a hustým větvím
- Líska – rodí ořechy, oblíbená veverkami a ptáky
Smícháním těchto druhů lze získat živý plot, který vypadá atraktivně po celý rok. Na jaře přitahuje opylovače květy, v létě poskytuje stín, na podzim krmí ptáky plody a v zimě jim nabízí úkryt mezi hustými větvemi.
Při stříhání takového plotu je vhodné myslet na hnízdní období ptáků. Větší práce je dobré plánovat na pozdní podzim, kdy mláďata již opustila hnízda.
Praktická stránka věci: soukromí, náklady, formalnosti
Majitelé pozemků se často obávají, že odchod od thují znamená ztrátu soukromí. Ve skutečnosti dokážou listnaté keře vytvořit velmi neprostupnou clonu také – jen na to většinou potřebují o něco více času. Dobře naplánovaný, hustě vysazený „přírodní" živý plot po několika sezónách poskytuje podobný pocit ochrany jako stěna z thují.
Zajímavým argumentem pro výměnu bývá také ekonomika. Nemocné a odumírající thuje vyžadují stále více péče, a v krajních případech výměnu celých úseků. Rozložení nákladů na nový živý plot do několika let, při postupném dosazování keřů, bývá méně zatěžující než neustálé zachraňování starých rostlin.
| Řešení | Výhody | Výzvy |
|---|---|---|
| Nový špalír z thují | poměrně rychlý clonící efekt, zahradníkům známá rostlina | možný zákaz v obci, nízká přírodní hodnota, riziko požáru |
| Smíšený listnatý živý plot | vysoká biodiverzita, menší riziko ohně, více života na zahradě | potřebuje několik let k plnému zahoustnutí, vyžaduje promyšlený výběr druhů |
| Plot + popínavé rostliny | stabilní bariéra, možnost kombinování užitných a okrasných funkcí | méně přirozené než „přírodní" živý plot |
Proč se téma týká i českých zahrad
Ačkoli popisované regulace se rozvíjejí především v západní Evropě, důvody vedoucí k odklonu od thují jsou velmi aktuální i v českých podmínkách. Stále častější sucha, vlny veder a lokální požáry trávy ukazují, že riziko rychlého šíření ohně v zástavbě rodinných domů není abstrakcí.
Navíc mnoho českých sídlišť s rodinnými domy vypadá podobně: stejný typ oplocení, stejná rostlina podél pletiva, stejná „zelená zeď" mezi pozemky. V krizové situaci se takový vzorec může obrátit proti samotným obyvatelům.
Stojí také za to vzít v úvahu vzhledový a praktický aspekt. Zahrada s živým plotem složeným z domácích druhů lépe snáší výkyvy počasí, méně často hromadně hyně v důsledku jedné choroby a vyžaduje méně chemie k záchraně rostlin. To se reálně promítá jak do komfortu užívání pozemku, tak do finančního účtu v delší perspektivě.
Pro ty, kdo plánují nové výsadby, je dobrým krokem rozhovor s místním zahradníkem, lesníkem nebo pracovníkem obce odpovědným za zeleň. Stále více samospráv provozuje programy příspěvků na zakládání živých plotů z domácích druhů, což umožňuje snížit náklady na nákup sazenic a zároveň přizpůsobit zahradu směru, kterým se ubírá místní prostorová politika.
