Ta jedna melodie z „Jak vycvičit draka“ dodnes naskakuje husí kůže

Scéna, na kterou se nezapomíná

Jeden z nejpamátnějších hudebních témat filmové historie vznikl pro animovaný příběh o mladém Vikingovi a jeho drakovi – a šestnáct let poté stále bere dech.

Scéna prvního letu Škyťáka na hřbetu Bezzubky z filmu „Jak vycvičit draka" je pro mnoho diváků okamžikem, kdy přestává jít o pouhou animaci a stává se z toho skutečný emocionální zážitek. A za to vděčíme z velké části hudbě Johna Powella – kompozici, která se od té doby pravidelně objevuje na žebříčcích nejsilnějších filmových soundtracků.

Let, který zůstane v paměti navždy

Na plátně: skalnaté útesy ostrova Berk, průzračné nebe, daleko za obzorem studené moře. Škyťák poprvé skutečně důvěřuje Bezzubkovi, sedí do sedla a vydává se vstříc volnému prostoru. Kamera se vyráží do vzduchu, sleduje prudké poklesy, nejisté zatáčky a pak stále odvážnější spirály.

Bez hudby by šlo jen o efektní akční sekvenci. Díky Powellově partituře se z toho stává chvíle, při níž má divák pocit, že sám plachtí nad vodní hladinou. Smyčce zrychlují jako srdce hrdiny, žestě dodávají odvahu a bicí budují puls dobrodružství. Mnoho lidí přiznává, že i po letech stačí prvních pár taktů tohoto motivu a na rukou se jim okamžitě objeví husí kůže.

Letová scéna z „Jak vycvičit draka" se pravidelně objevuje na seznamech nejdojemnějších momentů animovaného filmu – právě kvůli hudbě Johna Powella.

Proč tahle hudba působí tak silně?

Důvod nespočívá jen v hezké melodii. Toto téma je dokonale přizpůsobeno emocím, které hrdina prožívá: strach, zvědavost, důvěra a nakonec čistá radost a pocit svobody. Skladatel postupně přidává další vrstvy orchestru, takže divák prochází stejnou cestou – od napětí k euforii.

V pozadí jsou slyšet keltské vlivy, které skvěle ladí s atmosférou vikingské vesnice. Zároveň se hudba neproměňuje v historickou rekonstrukci, ale zůstává moderním filmovým dobrodružným tématem. Tenhle mix způsobuje, že skladba je zároveň snadno rozpoznatelná i mimořádně emotivně nosná.

• Začátek – nejisté, jemné nastoupení smyčců
• Střed – rozvití melodie, více žestí a bicích
• Vyvrcholení – plný orchestr, široká „zpívající" fráze
• Závěr – jemnější doznění, pocit naplnění a klidu

Pro mnoho diváků právě tato skladba způsobila, že „Jak vycvičit draka" přestal být pouhým příjemným rodinným filmem a stal se skutečným dobrodružným kinem, které lze srovnávat s velkými hranými velkofilmy.

John Powell – mistr, kterého mnozí znají „sluchem, ne jménem"

Jméno Johna Powella nevyvolává tak bezprostřední asociace jako John Williams nebo Ennio Morricone, ale jeho hudbu slyšel prakticky každý, kdo chodí do kina. Právě on stojí za zvukovým světem celé řady oblíbených animací i akčních filmů.

Seznam je ještě delší, ale i z těchto titulů je patrné, že Powell skvěle ovládá jak akční kino, tak animaci. Filmu o Škyťákovi a Bezzubkovi věnoval celkem tři kompletní soundtracky – pro celou trilogii. Každý z nich dále rozvíjí hudební motivy hrdinů a jejich vzájemného vztahu.

Jak hudba ke „Jak vycvičit draka" vlastně vznikala

Powell v jednom rozhovoru vzpomínal, že na tématech pro druhý díl pracoval ještě v době, kdy film existoval pouze jako série nepohyblivých skic. Animace nebyla hotová a mnohé scény tvořily jen jednoduché náčrty. Překvapivě mu to vůbec nevadilo – příběh na něj působil silně i v té nejhrubší podobě.

Skladatel zdůrazňoval, že hudba dává smysl teprve tehdy, když skutečně věří postavám a jejich cestě – bez ohledu na to, zda jde o hraný film, nebo animaci.

Powell přirovnával svou práci k hereckému výkonu: aby noty měly smysl, musí se sám ponořit do emocí postav. V případě „Jak vycvičit draka" to šlo překvapivě snadno. Scénář byl propracovaný, vztah chlapce a draka okamžitě vzbuzoval sympatie a svět Vikingů nabízel nepřeberné hudební možnosti – od bojových motivů až po lyrická témata přátelství.

Animace versus hraný film – kde má hudba větší sílu?

Když přemýšlíme o velkých soundtrackách, nejčastěji nás napadnou klasiky z hraných filmů: „Star Wars", „Pán prstenů" nebo „Titanic". Škyťákův příběh ale dokazuje, že animace v tomto ohledu rozhodně nezůstává pozadu. Dobře napsaná hudba tu může fungovat dokonce silněji, protože obrazy jsou více stylizované a kresba ponechává víc prostoru představivosti.

V animaci divák ochotněji přenechává pole zvukům. Tváře postav jsou zjednodušené, pohyby často nadsazené, takže emocionální váha padá právě na hudební stopu. Ve scéně letu na Bezzubkovi je to dokonale vidět: bez hudby by celý úsek ztratil velkou část své kouzla.

Proč soundtracky z animací tak dobře stárnou

Hudba z „Jak vycvičit draka" má přes deset let, a přesto zní svěže. Nestojí na tehdy módních elektronických zvucích, nýbrž na klasickém orchestru. Melodické motivy jsou výrazné a snadno zapamatovatelné, aranžmá bohatá.

To je typické pro mnohé animace, na nichž Powell pracoval: „Kung Fu Panda", „Happy Feet" nebo „Rio" sázejí na spojení velkého orchestru s charakteristickým rytmem, ale vyhýbají se krátkodobým trendům, které zastarají po dvou sezónách seriálu. Díky tomu takové kompozice můžete klidně pustit po patnácti nebo dvaceti letech a stále fungují.

Nejen pro fanoušky dračí trilogie

Kdo viděl „Jak vycvičit draka" před lety a pamatuje hlavně vtipné scény s Vikingy, vyplatí se k filmu vrátit alespoň kvůli samotné hudbě. Mnoho posluchačů teprve po čase zjistí, jak precizně Powell buduje tamější zvukový svět: oddělené motivy pro vesnici, jiné pro Bezzubku, další pro vztah otce a syna.

Osvědčenou metodou je zhlédnout vybrané scény dvakrát: poprvé „normálně" a podruhé se soustředěním na hudební stopu. Pak je dobře vidět, jak často hudba vede emoce diváka – někdy i navzdory tomu, co postavy říkají v dialozích.

Jak si sám začít všímat hudby ve filmech

Ti, kdo by chtěli lépe pochopit, co je na soundtracku k „Jak vycvičit draka" tak fascinující, mohou vyzkoušet několik jednoduchých cvičení:

• Přehrát si celou hudební stopu bez obrazu a sledovat, jaké scény si přitom představivost sama navrhuje.
• Všímat si, ve kterých momentech se v průběhu filmu vrací hlavní letový motiv.
• Porovnat hudbu z prvního dílu s dalšími částmi trilogie – jak zraje spolu s postavami.
• Zamyslet se, jak by daná scéna vypadala s jiným tempem nebo v úplném tichu.

Taková cvičení rychle ukáží, že dobrý soundtrack není jen pozadí, ale plnohodnotná druhá vrstva vyprávění. V animovaných filmech je to patrné zvlášť zřetelně, protože tam je každý prvek stoprocentně záměrný – od kresby až po jediný úder bubínku.

V době, kdy mnoho diváků sleduje filmy na chytrém telefonu s ztlumeným zvukem, je snadné přehlédnout práci skladatelů. Příběh Škyťáka a Bezzubky ale připomíná, že se vyplatí čas od času zapnout film na dobrých reproduktorech nebo ve sluchátkách a nechat se unést nejen obrazem, ale i hudbou. Zvláště pokud jde o partituru, která si titul jedné z nejsilnějších v historii animace zasloužila dávno.