Rychlé tempo chůze jako otisk vaší osobnosti
Rychlost, jakou procházíte ulicí nebo obchodním centrem, může prozradit mnohem víc než jen vaši fyzickou kondici. Psychologové se v posledních letech stále pozorněji zaměřují na to, jak rychle se lidé pohybují v každodenním životě. Co vypadá jako obyčejný zvyk, se pro ně stává klíčem k pochopení toho, jak uvažujeme, jednáme a organizujeme svůj čas.
Výzkumy naznačují, že za svižným krokem se velmi často skrývá konkrétní soubor osobnostních rysů. A překvapivě nejde jen o spěch.
Tempo chůze jako zrcadlo charakteru
Ve městě je kontrast patrný na první pohled. Někteří lidé kráčejí rozhodně a energicky, jako by měli jasný cíl před sebou. Jiní se procházejí pomalu, rozhlížejí se kolem sebe a snadno se zastaví. Obě skupiny mohou být stejně zdravé, podobného věku i fyzické kondice. Rozdíl bývá ukrytý v hlavě.
Odborníci na osobnost popisují tempo chůze jako nenápadný, ale výmluvný projev chování. Naznačuje, jak někdo přistupuje k času, povinnostem a vztahům s ostatními. Rychlost pohybu bývá dokonce vnímána jako viditelný „podpis" určitého životního stylu.
Svižná chůze velmi často jde ruku v ruce s cílovým myšlením, konkrétním plánem a potřebou jednat hned, místo odkládat věci na jindy.
Nejčastější rys lidí, kteří chodí rychle
Psychologové si všímají, že u lidí pohybujících se čilým krokem výrazně vyčnívá jeden osobnostní rys: svědomitost. Právě ona stojí za pořádkem v diáři, dodržováním termínů a zodpovědným přístupem k závazkům.
Člověk s vysokou mírou svědomitosti:
- rád má plán dne a drží se ho
- snáze stanovuje priority a jen zřídka přichází pozdě
- jedná s jasným záměrem, nikoli „naslepo"
- častěji přemýšlí ve stylu „udělejme to hned" než „nějak se to vyřeší"
Rychlá chůze tomuto postoji velmi dobře odpovídá. Kdo je organizovaný a orientovaný na cíl, pohybuje se zpravidla tak, jak žije: dynamicky, bez zbytečných zastávek a s jasným směrem. Takový člověk rychle projde přeplněnou chodbou, obratně obchází překážky a jen zřídka bezcílně bloudí mezi regály v obchodě.
Rychlé tempo chůze často odráží schopnost soustředění, produktivitu a efektivní nakládání s časem.
Extrovertní lidé chodí rychleji
Pozorování psychologů odhalují ještě jeden zajímavý vzorec: lidé, kteří se pohybují rychleji, mívají nezřídka společenštější temperament. Jsou hovorní, rádi navazují kontakt s okolím a vztahy jim jdou snáze.
Vyšší míra extrovertnosti se pojí s energií, pohyblivostí a ochotou k akci. Takoví lidé zpravidla:
- rádi pobývají mezi lidmi a na rušných místech
- snáze vstupují do nových společenských situací
- dobře se cítí, když se něco děje
- rychleji rozhodují v každodenních záležitostech
Tento temperament se projevuje i ve způsobu pohybu: krok je pružný, ramena uvolněná, pohled směřuje dopředu, nikoli do telefonu. Neznamená to, že každý rychlý chodec je duší společnosti, ale souvislost mezi oběma věcmi se opakovaně objevuje v různých analýzách.
Vnitřní klid a plynulost pohybu
Zajímavou kapitolou je také vztah mezi tempem chůze a emocemi. Odborníci si všímají, že lidé pohybující se volně, energicky a zároveň bez viditelného napětí, si zpravidla lépe poradí s výkyvy nálad. Mají menší sklon k neustálému „přežvykování" problémů v mysli.
Taková vnitřní stabilita podporuje plynulejší a jistější pohyb. Kdo není zahlcen úzkostí nebo přemírou starostí, snáze udrží pozornost na tom, kam jde, místo aby přemýšlel nad tím, co by mohlo selhat. Výsledkem je chůze, která působí rozhodně, aniž by přitom vypadala nervózně.
Stabilnější nálada a menší sklon k přehnanému znepokojování se napomáhají klidnému, ale rychlému a sebejistému pohybu v každodenním životě.
Otevřenost vůči novým zážitkům
Výzkumníci také zaznamenávají, že lidé pohybující se rychleji jsou často zvědavější na svět a méně odolní vůči změnám. Rádi zkouší nové aktivity, snáze přijímají změnu plánů a jsou připraveni čelit výzvám, které vyžadují pohyb — i ten mentální.
Otevřenost vůči novým zkušenostem se pojí s postojem: „uvidíme, co z toho vzejde." V praxi se to projevuje menším odporem k vyjití z domu, cestě na nové místo nebo vstupu do neznámých situací. Kdo má v sobě tuto zvídavost, obvykle nebloudí bez cíle, ale kráčí kupředu — aby něco vyzkoušel nebo se naučil.
Sebejistota a ctižádost v pohybu
U mnoha rychlých chodců jsou patrné ještě dva prvky: výrazná sebejistota a potřeba dosahovat cílů. Takový člověk nejen ví, kam jde, ale nebojí se ani zaujmout prostor — ať už na chodníku, nebo v práci.
Sebejistota se projevuje ve fyzickém postoji: hlava vzpřímená, záda rovná, oční kontakt s okolím. Ctižádost zase bývá spojena s respektem k vlastnímu času a energii. Člověk zaměřený na plnění úkolů nechce ztrácet minuty bezcílným poflakováním. Jde přímo tam, kde je teď třeba být.
| Osobnostní rys | Jak se projevuje v chůzi |
|---|---|
| Svědomitost | jasný směr, minimum zbytečných zastávek, stabilní tempo |
| Extrovertnost | živý krok, uvolněná řeč těla, častý kontakt s okolím |
| Emocionální stabilita | plynulý, jistý pohyb bez nervózních trhnutí |
| Otevřenost novému | ochota změnit trasu, rychlá adaptace na situaci |
| Ctižádost | rozhodný pochod ke cíli, minimum váhání na cestě |
Znamená pomalá chůze nedostatek ambicí?
Je důležité dodat zásadní výhradu: tempo chůze není osobnostní test, který vždy přináší jednoznačné výsledky. Na rychlost pohybu působí celá řada faktorů — zdravotní stav, věk, únava, ale i druh obuvi nebo to, zda jdeme sami, nebo s někým.
Psychologové zdůrazňují, že jde spíše o obecnou tendenci viditelnou v opakujících se situacích. Pokud někdo zpravidla chodí rychle a stejně rychle reaguje v běžných záležitostech, lze u něj výše popsané rysy pozorovat častěji. Člověk, který se pomalu prochází se psem v parku, nemusí být o nic méně motivovaný nebo svědomitý — možná jednoduše vědomě zpomaluje, protože to je jeho způsob odpočinku.
Jak tuto znalost využít v každodenním životě
Vědomí toho, že způsob chůze souvisí s určitým stylem myšlení, může být v praxi velmi užitečné. Pokud v práci nebo doma vidíte, že někdo neustále spěchá, snáze pochopíte jeho důraz na termíny nebo nechuť k „plýtvání časem". U člověka pohybujícího se pomaleji pak můžete naopak častěji najít klidnější tempo rozhovoru nebo větší pozornost věnovanou detailům.
Vyplatí se také zamyslet nad vlastními návyky. Pokud se přistihujete, že neustále pospícháte, stojí za to se zeptat, zda to skutečně pramení z cílevědomého jednání, nebo spíše z napětí a přetížení. Na druhou stranu, pokud máte pocit, že vše se táhne a vy neustále přicházíte pozdě, vědomé zrychlení kroku může být jednoduchým tréninkem větší rozhodnosti.
Pro mnoho lidí se malé experimenty s tempem pohybu stávají zajímavým cvičením sebepoznání. Rychlejší krok dokáže dodat energii před důležitou schůzkou. Zpomalení večer pomáhá vystoupit z pracovního režimu a skutečně si odpočinout. Naše chůze tedy není jen odrazem charakteru, ale také nástrojem, který lze vědomě použít k lepšímu řízení vlastního dne i pocitu pohody.
