Ceny rostou rychleji než mzdy, takže výběr správného supermarketu začíná připomínat spíše strategii než obyčejný nákup.
Francouzská spotřebitelská organizace UFC-Que Choisir prošla tisíce prodejen a důkladně prověřila jejich ceníky. Výsledky tohoto srovnání jasně ukazují, kde se v roce 2026 skutečně dá ušetřit — a kde vás naopak účet u pokladny nepříjemně překvapí.
Rozsáhlá studie: více než 4 500 prodejen pod drobnohledem
V lednu 2026 vzala UFC-Que Choisir pod lupu přes 4 500 obchodních míst nabízejících nákupy ve formátu drive, tedy s vyzvednutím předem připravených objednávek. Šlo o skutečné ceny, se kterými se zákazníci denně potýkají — ne o jednotlivé lákavé akce z letáků.
Důležité je, že organizace nesrovnávala jen jeden produkt nebo několik oblíbených značek. Studie pokryla prakticky celé spektrum toho, co průměrná rodina vkládá do nákupního košíku:
- produkty známých značek dostupných po celé Francii,
- vlastní značky obchodních řetězců,
- různé formáty prodejen — od hypermarketů po středně velké supermarkety.
Díky tomu má srovnání zachytit nikoli jednorázový „cenový výstřel", ale skutečnou úroveň výdajů za potraviny v průběhu času.
Studie UFC-Que Choisir ukazuje, kolik v praxi stojí plný nákupní košík v různých řetězcích — ne jen hrstka atraktivních produktů z akční nabídky.
E.Leclerc opět na vrcholu cenového žebříčku
Lídrem v lednu 2026 se ukázal být stejný hráč jako v předchozích letech: E.Leclerc. Řetězec si udržuje pověst místa, kde lze nejvíce stlačit celkový účet — a tentokrát to potvrdila tvrdá data.
Organizace popisuje jeho převahu jako výraznou, nikoli symbolickou záležitost v řádu pár centů za jeden výrobek. E.Leclerc kombinuje nízké ceny značkového zboží s agresivní politikou vlastních značek. Pro zákazníka to přináší dvojí efekt: lze snížit náklady na košík, aniž by se zcela vzdal oblíbených značek, a tam, kde to dává smysl, sáhnout po levnějších alternativách řetězce.
Hyper U na druhém místě díky velkým formátům
Druhé místo obsadil Hyper U, tedy hypermarkety patřící do skupiny U. Je to silný hráč právě díky velmi rozsáhlým prodejním plochám. Větší plocha znamená větší obraty a velké obraty zpravidla umožňují tvrdší vyjednávání s dodavateli i agresivnější cenovou politiku.
Hyper U sice E.Leclerc nepřekonal, ale dokázal se zřetelně oddělit od zbytku průměrných řetězců. Pro mnoho rodin je to signál, že nákupy v hypermarketu mohou být stále reálně levnější než v menších supermarketech — i když samotná cesta do prodejny bývá méně pohodlná.
Intermarché a Super U: rozumná volba, nikoli rekordově levná
Na třetím místě žebříčku se umístily hypermarkety Intermarché a těsně za nimi supermarkety stejné skupiny spolu se sítí Super U. Tyto řetězce hrají v jiné lize než giganti jako E.Leclerc — operují častěji na středních plochách, blíže obytné zástavbě.
To jim ztěžuje vyjednání stejně výhodných podmínek u dodavatelů a stlačení marží na podobnou úroveň. I přesto dokážou nabídnout atraktivní ceny díky rozvinutým vlastním značkám, které v mnoha kategoriích nahrazují dražší značkové zboží.
Intermarché a Super U nevyhrávají závod o nejnižší ceny, ale drží se blízko čela díky silným vlastním značkám a rozumným cenám.
Carrefour ztrácí, Auchan nejdražší z velkých řetězců
Níže v tabulce začínají výsledky, které mohou překvapit ty, kdo si pamatují agresivní cenové kampaně z minulých let. Skupina Carrefour vychází ze srovnání s lídry špatně — rozdíl v účtu je patrný zejména při velkém „rodinném" košíku.
Ještě hůře si vede Auchan. Poté, co z trhu zmizely sítě Casino a Cora, se Auchan stal — podle dat UFC-Que Choisir — nejdražším velkým hráčem na trhu. To platí zejména pro supermarkety této značky, které výrazně překračují celostátní průměr.
Pro zákazníka to znamená jediné: v prodejnách s tímto logem bude účet za srovnatelný sortiment zboží zpravidla nejvyšší. Rozdíl nemusí být patrný po jedné návštěvě, ale po měsíci nebo čtvrtletí se sečte do reálných částek.
Kde jsou v celém srovnání diskonty?
Zvlášť je třeba se podívat na segment, který se v Česku pojí především s Lidlem, Aldim nebo Penny — tedy diskonty. V hlavním žebříčku UFC-Que Choisir chyběly z velmi prostého důvodu: Lidl a Aldi neprovozují služby drive ve srovnatelném rozsahu jako velké hypermarkety.
Bez jednotného systému a každodenních online ceníků je obtížné sesbírat data se stejnou přesností jako u klasických řetězců provozujících rozsáhlé drive platformy. Organizace proto rozhodla, že je do jednoho srovnání s hypermarkety a supermarkety nezahrne.
Samostatná studie diskontů: Lidl před E.Leclerc
UFC-Que Choisir má nicméně čerstvá data i o diskontních řetězcích — z oddělené analýzy provedené o rok dříve. V tomto testu byl sledován košík, v němž dominovaly vlastní značky, tedy scénář velmi typický pro zákazníky diskontů.
| Řetězec | Úroveň cen v košíku s vlastními značkami |
|---|---|
| Lidl | levně, předstihuje E.Leclerc |
| E.Leclerc | druhá pozice, výrazně konkurenceschopný |
| Aldi | dražší než E.Leclerc, méně atraktivní než lídři |
Výsledek může překvapit: při košíku složeném převážně z vlastních značek se Lidl ukázal jako ještě levnější než E.Leclerc. To znamená, že při správně zvolených produktech dokáže diskont přebít i ty nejagresivnější hráče z tradiční velké distribuce.
Naproti tomu Aldi dopadl hůře a na cenové lídry nestačil. Samotný štítek „diskont" tedy nezaručuje nejnižší náklady.
Data z oddělené studie ukazují, že diskont může být levnější než největší hypermarket — ale ne každý řetězec s tímto image daný slib skutečně splní.
Co tato zjištění znamenají pro průměrného zákazníka?
Příběh z Francie dobře ilustruje mechanismus známý i z českého trhu. Čím větší síť a čím širší sortiment, tím větší tlak na nízké ceny napříč celou nabídkou. Odtud pramení vysoké postavení hráčů jako E.Leclerc nebo Hyper U — a obtížnější situace menších formátů, které nedisponují srovnatelnou škálou.
Z hlediska peněženky nezáleží na jednom skvělém akciovém hitu, ale na nákladu celého, opakovaně nakupovaného košíku. Pokud člověk nakupuje každý den podobné produkty, i rozdíl několika procent mezi řetězci se za rok promění ve znatelnou sumu.
Jak lze tato zjištění prakticky využít
Závěry z francouzské studie lze klidně přenést do každodenních nákupních rozhodnutí, a to i v Česku. Stojí za to zaměřit se na několik jednoduchých pravidel:
- sledovat celkový účet za košík, ne jen ceny „vlajkových" produktů z reklam,
- vědomě kombinovat vlastní značky se značkovým zbožím tam, kde není vidět rozdíl v kvalitě,
- porovnat konkrétní pár paragonů z různých řetězců místo spoléhání výhradně na reklamní slogany,
- využívat aplikace a online ceníky k prověření cenové hladiny ještě před cestou do obchodu.
Pro mnoho domácností se jako nejvýhodnější ukazuje hybridní model: část zboží nakoupená ve velkém hypermarketu proslulém nízkými cenami, zbytek v blízkém diskontu, kde vlastní značky dokážou výrazně stlačit výsledný účet.
Stojí také za připomenutí, že žebříček pro rok 2026 je momentkou z konkrétního okamžiku. Řetězce na taková srovnání reagují a dokážou rychle upravovat své strategie. Pro spotřebitele z toho plyne jediné: pozorné sledování paragonů a ochota měnit zvyklosti přinesou větší úsporu než leckterý slevový kód.
