Rekonstrukce starého domu přinesla naprosté překvapení
Oprava staré chalupy většinou přináší prach, trosky a nečekané výdaje. Pro tento mladý pár to však znamenalo něco úplně jiného.
Noví majitelé se připravovali na boj s pavučinami a skvrnami na zdech. Místo toho už první den narazili na něco, co by většina hráčů označila za splnění dětského snu – hromadu retro her a vybavení ukrytou na tom nejbanálnějším místě světa: pod starou postelí.
První úklid, první šok: kazety Game Boy místo prachu
Nový majitelé dostali klíče od dávno obývaného domu s jediným úkolem – uklidit po předchozím nájemníkovi veškerý nábytek a harampádí. Plánovali dělat jízdy na místní sběrný dvůr a co nejrychleji vyprázdnit interiér, aby mohli spustit rekonstrukci.
Když rozebírali starou postel a čekali na clouchty prachu, pod roštem spatřili něco, co je okamžitě zastavilo. Místo obvyklého odpadu tam ležely pečlivě naskládané krabičky a volně vhozené kazety ke Game Boyi a Game Boy Advance.
Původní plán počítal jen s vyhazováním starého nábytku. Po zdvihnutí postele se z toho stalo pečlivé prohlížení každé nalezené hry.
Mezi hrami se skrývaly skutečné klenoty, které dnes zná každý fanoušek retro her:
- kultovní díly série Pokémon, včetně vydání z konce devadesátých let a začátku nového tisíciletí,
- několik dobrodružství Maria pro přenosné konzole,
- tituly ze série The Legend of Zelda,
- hry se Samus Aran ze série Metroid.
Celý nález vypadal jako soukromý archiv teenagera z přelomu tisíciletí, který někdo jednoduše strčil pod postel a… odjel.
Dům se proměnil v soukromé muzeum videoher
Po tom, co našli první den, začal pár uklízet s daleko větší pozorností než předtím. Běžný úklid pokojů se začal podobat pátrání po starých konzolích v každém koutě domu.
Druhý den přineslo nové překvapení staré komoda a zaprášená knihovnička. Zdánlivě bezcenný nábytek skrýval celou hromadu her na PSP. Většina krabiček byla kompletní, s návody a obaly v překvapivě dobrém stavu na jejich věk a podmínky uložení.
Ke konci dne přišla řada na malou komůrku – temný skladiště na koště. Právě tam, v kartonu s dalšími drobnostmi, klidně čekaly kazety na Super Nintendo a vyhlížely svou druhou mladost.
Fotografie pořízené párem zachycují velké množství her a vybavení z různých období – od GameCube přes Wii až po několik konzolí Sony, včetně dvou PlayStation 2 zanechaných v plně sestavené podobě.
Postupně se ukazovalo, že v každém dalším pokoji čeká nová část téže sbírky. Dům nepřipomínal běžnou venkovskou usedlost, ale spíše malou soukromou expozici dějin videoher z přelomu dvacátého a jednadvacátého století.
Proč tu někdo zanechal tolik cenného vybavení?
S rostoucím počtem nálezů se logicky vnucovala otázka: jak je možné, že předchozí majitel opustil takovou sbírku, aniž by se pokusil ji zpeněžit? Celková hodnota kolekce může dosahovat značných částek, zvláště při současném boomu retrogamingu.
Odpověď přišla, když pár promluvil se sousedy. Z rozhovorů vyplynulo, že předchozí nájemník se stěhoval ve spěchu. Rozhodl se vzít pouze to, co se vešlo do kufru auta. Zbytek věcí nechal v domě a novým majitelům přidal hotovost navíc za námahu spojenou s úklidem jeho „nepořádku".
Jak nový majitel poznamenal v internetové diskusi, jednou z nejlepších záruk pravosti příběhu zůstává špína viditelná na fotografiích – prach a nečistoty by se jen těžko takto věrohodně napodobily.
Nevypadá to tedy, že by předchozí majitel záměrně chtěl zanechat někomu jmění. Spíše usoudil, že staré hry a konzole nestojí za ten poprask a jejich balení by zabralo příliš mnoho času i místa.
Ze „šrotu" ke zdroji financování rekonstrukce
Přestože je nadšení herních fanoušků v komentářích snadno pochopitelné, pro pár zůstává rekonstrukce domu tou nejdůležitější věcí. Rozvody k výměně, stěny k obnově, možná střecha k opravě – seznam výdajů ve starém domě obvykle nemá konce.
Noví majitelé přiznali, že přesnou hodnotu nálezu neznají. Nesledují sběratelské aukce ani ceny vzácných vydání her a neplanovali ani kariéru v obchodu s retro vybavením. Místo toho se rozhodli k věci přistoupit prakticky.
Pár hodlá vystavit celou sadu her a konzolí jako jeden balík na oblíbené inzertní platformě, bez rozdělování sbírky na jednotlivé tituly.
Prodej každé hry zvlášť na specializovaných serverech by jim sice přinesl výrazně větší zisk. Vyžadoval by však podrobné popisy, kontrolu čísel vydání, focení krabiček a odpovídání na dotazy kupujících. K tomu přichází odesílání desítek balíků a riziko reklamací.
Majitelé se tomuto maratonu raději vyhnou. Chtějí se všeho zbavit jediným tahem, získat rozumnou částku a ušetřený čas věnovat organizaci rekonstrukčních prací. Z jejich pohledu to není sbírka života, ale finanční injekce, která urychlí nastěhování do obnoveného domu.
Proč taková nálezy hráče tak fascinují?
Pro někoho, kdo se o hry nezajímá, je hromada krabiček s pixelovými hrdiny jen starý plast. Lidé vychovaní na Game Boyi v nich vidí kousek vlastního dětství. Právě proto příběhy o nalezených herních sbírkách tak často bouří na internetu.
| Typ nálezu | Co přitahuje fanoušky |
|---|---|
| Kazety Game Boy / Game Boy Advance | nostalgie, jednoduché, ale náročné hry, charakteristický grafický styl |
| Hry na Super Nintendo | kultovní série, úvod do éry „16-bitů", vysoká sběratelská hodnota |
| Hry a konzole Sony, např. PlayStation 2 | obrovská knihovna titulů, první velké 3D hity, hry u kterých mnozí strávili stovky hodin |
| GameCube, Wii | originální ovladače, kooperativní hry, silné značky Nintendo |
Velkou roli hraje také fakt, že mnoho těchto titulů se dnes v dobrém stavu jen těžko shání. Oficiální reedice zahrnují pouze vybrané klasiky a originální kazety i disky, zvláště v kompletní sadě s krabičkou a návodem, dosahují stále vyšších cen.
Retrogaming jako investice i jako logistický problém
Příběh tohoto páru dobře ukazuje dvě strany módy na staré hry. Na jedné straně mohou cenné exempláře časem výrazně zdražit. Na druhé straně se uchovávání velkého množství krabiček, kabelů a konzolí rychle mění v logistickou noční můru.
Mnoho lidí začíná sbírat nevinně: pár oblíbených her z dětství. Po letech se najednou ukáže, že police se prohýbají pod tíhou vybavení a velká část sbírky leží v kartonech, které nikdo neotvírá. V takové situaci stěhování často vynucuje těžká rozhodnutí. Předchozí majitel domu zvolil tu nejjednodušší cestu: vzal jen to nejnutnější a zbytek nechal s tím, že se o to někdo prostě postará.
Pro nový pár se důsledky tohoto rozhodnutí ukázaly jako mimořádně výhodné. Pro ostatní čtenáře může být toto připomínkou, že některé „staré haraburdí" ze sklepa nebo půdy stojí za prohlédnutí, než skončí na smetišti. Zvláště pokud doma kdysi stály konzole a v zásuvkách mohly zůstat kazety z devadesátých let.
Na druhou stranu ne každá zapomenutá konzole znamená poklad. Mnoho her se vyrábělo v obrovských nákladech, takže jejich hodnota zůstává symbolická. Proto se před vyhozením nebo rychlým prodejem celého kartonu vyplatí alespoň pár titulů prověřit na inzertních serverech. Někdy se právě v takovém balíku skrývá jeden vzácný exemplář, který zaplatí výměnu oken nebo novou kuchyni – přesně tak jako v příběhu tohoto neobyčejného stěhování do starého domu.
