Asijský sršeň: internetový strašák, nebo skutečná hrozba?
S příchodem prvních teplých dnů se znovu rozhořívá debata o asijském sršni a domácích pastech, které dobývají sociální sítě. Videa s návody na „smrtící" lahve plněné sladko-alkoholickou směsí kolují po Facebooku i TikToku. Mají prý zachránit včely a zahradu. Vědci a entomologové se ale na tento trend dívají s výrazným znepokojením.
Asijský sršeň, neboli Vespa velutina, označovaný také jako sršeň žlutonohý, se do Evropy dostal náhodou v prvním desetiletí 21. století. Od té doby postupně obsazuje nové oblasti, přičemž mu nahrávají mírné zimy a snadný přístup k potravě.
Na internetu si vysloužil pověst „hmyzu, kterého všichni nenávidí". Přičítá se mu dramatický úbytek včel a celkový kolaps opylovačů. Skutečnost je ale podstatně složitější. Asijský sršeň se živí různým hmyzem – nejen včelami, ale také mouchy, osami a dalšími druhy, kterým se stejně v prostředí přesyceném chemií daří čím dál hůř.
Asijský sršeň bývá problematický, zejména v okolí včelínů, ale jeho „černá legenda" vyrostla z velké části ze strachu a zjednodušování, nikoli z vědeckých dat.
Klíčové studie o kondici opylovačů ukazují na zcela jiného hlavního viníka: intenzivní zemědělskou chemii. Pesticidy, zvláště ty používané ve velkém měřítku, mají na včely prokazatelně mnohem ničivější dopad než samotný sršeň. Entomologové připomínají, že predátoři – i ti noví v ekosystému – jsou jen jedním dílem skládačky.
Mají domácí pasti vůbec nějaký smysl?
Na Facebooku a zahradnických fórech se snadno narazí na rady: vezmi plastovou lahev, nalij pivo, sirup, víno, někdy ocet, pověs na strom – „a se sršni je konec". Tyto návody se vracejí jako bumerang každé jaro a sbírají tisíce sdílení.
V praxi mají takové pasti dvě vlastnosti, o kterých se v DIY návodech téměř nemluví:
- nedokážou rozlišovat druhy – nachytají vše, co přiláká vůně;
- na početnost kolonií sršňů nemají prakticky žádný vliv – loví jednotlivce, nikoliv ničí hnízdo.
Výzkumy prováděné vědeckými instituty jasně ukazují: lahvové pasti se sladko-alkoholickými směsmi jsou neselektivní a z přírodovědného hlediska škodlivé. Tisíce lidí, kteří je věší po zahradách, vytvářejí rozsáhlou síť „mini pastí na utopení" pro hmyz, přičemž jejich oběťmi se stávají především nevinné druhy.
Z pohledu biologa jsou tyto domácí konstrukce spíše hromadnou pastí na opylovače než účinnou zbraní proti asijskému sršni.
Kdo vlastně v těchto lahvích končí?
Dovnitř letí vše, co ucítí cukr nebo kvašení. Mezi oběťmi jsou mimo jiné:
- včely medonosné a divoké druhy samotářských včel,
- čmeláci,
- mouchy plnící funkci opylovačů,
- draví brouci a další hmyz prospěšný na zahradě,
- vosy, které regulují počty mnoha škůdců.
Asijští sršni se do pastí také chytají, ale jejich podíl bývá zanedbatelný. Z hlediska celé kolonie taková ztráta příliš neznamená – dělnice jsou snadno nahraditelné. Pro populace divokých opylovačů ale ztráta desítek nebo stovek jedinců z jednoho území rozdíl udělá.
Vědci to popisují přímo: hromadné věšení neselektivních pastí funguje jako dodatečný lokální „mechanický pesticid". Místo chemie tu máme plast, cukr a alkohol – a dopad na biodiverzitu může být podobný. Méně hmyzu tam, kde ho stejně ubývá.
Strach z bodnutí versus skutečné riziko
K protiasijské horečce přispívá také strach o vlastní zdraví. Internetem kolují příběhy o „superagresivním" hmyzu, který útočí bez důvodu. Odborníci ale vášně ochlazují: chování asijského sršně mimo okolí hnízda se příliš neliší od našeho domácího sršně.
Útok se stane, když se někdo příliš přiblíží k hnízdu nebo hmyz silně podrážní. Pro osobu s alergií může být nebezpečné každé bodnutí – včetně toho od včely nebo osy. To je reálný problém, ale týká se mnoha druhů blanokřídlého hmyzu, nejen exotického přistěhovalce.
Pokud někdo vidí ojedinělé jedince u terasy nebo ovocného stromu, obvykle to není důvod zahajovat „totální válku", ale signál k zachování rozumu a pozorování okolí.
Kdy zásah dává smysl a kdy je lepší nechat to být
Situace vypadá zcela jinak tam, kde jsou včelíny. Hnízdo asijského sršně těsně u řady úlů dokáže včely doslova vyplenit – a tehdy jsou sázky vysoké, jde o práci a příjem včelaře.
Rozumná opatření v případě včelínů
Pro profesionální i amatérské včelaře odborníci doporučují:
| Opatření | Proč má smysl |
|---|---|
| monitorování okolí úlů | včasné objevení hnízda umožňuje rychleji přivolat odbornou pomoc |
| kontakt se specializovanou firmou nebo službami | profesionální odstranění hnízda snižuje riziko pro lidi i včely |
| selektivnější pasti, například s feromony | omezují počet obětí mezi ostatním hmyzem, i když jsou dražší |
Ani tato řešení nejsou ideální, ale alespoň se snaží snížit počet „náhodných obětí". Přesto i v včelařském prostředí roste povědomí o tom, že úplné vymazání asijského sršně z krajiny se již nepodaří. Tento druh se zabydlel natrvalo.
Proč zahrada plná pastí pracuje proti nám
Pro průměrného majitele domu nebo zahrádky přináší rozmísťování lahvových pastí do každého koutu pozemku výsledek opačný, než bylo zamýšleno. Důvodů je hned několik:
- méně opylovačů znamená horší úrodu stromů, keřů a zeleniny,
- úbytek dravého hmyzu nahrává přemnožení mšic a dalších škůdců,
- ochuzené okolí přitahuje méně ptáků a drobných živočichů.
Výsledkem je zahrada stále závislejší na chemických postřicích – a kruh se uzavírá. Přitom mnoho lidí věší pasti právě proto, aby se „přirozeně" postarali o rostliny a včely. Rozdíl mezi tím, co se zdá být dobré, a tím, co ukazují data, je tu obzvlášť výrazný.
Co dělat místo chytání všeho, co leze a létá
Kdo skutečně chce pomoci opylovačům a omezit problémy s hmyzem na zahradě, má k dispozici celou řadu jednodušších, a zároveň účinnějších kroků než věšení lahví s mixturou.
Praktické kroky pro zahradu přátelskou k hmyzu
- omezení chemie tam, kde je to možné – méně postřiků znamená šanci na obnovu přirozených populací hmyzu;
- výsadba nektarodárných rostlin – levandule, šanta, šalvěj, budleja nebo kuchyňské bylinky lákají včely a čmeláky;
- ponechání části zahrady „divoké" – vysoké trávy, hromady větví a kameny vytvářejí mikroprostředí pro mnoho druhů;
- hmyzí domky a napajedla – jednoduché konstrukce pomáhají samotářským včelám a dalším opylovačům najít úkryt;
- rozumné pozorování sršňů – ojedinělí jedinci čas od času neznamená invazi ani nutnost zahajovat hromadný odchyt.
Při té příležitosti stojí za to podívat se také na místní iniciativy zaměřené na omezení chemie v obci nebo okrese. Kroky ve větším měřítku, byť méně spektakulární než pověšení lahve na jabloň, přinášejí trvalý efekt pro celé okolí.
Asijský sršeň jako signál hlubšího problému
Příběh tohoto hmyzu ukazuje, jak snadno lze složitou ekologickou krizi zredukovat na jednoho „záporáka". Místo mluvení o rozsáhlých monokulturách, tunách pesticidů a betonování zelených ploch je pohodlnější ukázat na konkrétní druh, který se dá snadno vyfotografovat a pojmenovat.
Domácí pasti se staly výrazem tohoto způsobu myšlení: dávají rychlý pocit, že něco děláme, ale ve skutečnosti toho moc nezměníme. Z vědeckého hlediska má rozhodně větší smysl změnit způsob, jakým nakládáme s celým prostorem kolem sebe, než z něj naslepo vylovovat jednotlivé kusy hmyzu.
Pro české zahrádkáře a majitele pozemků je závěr prostý: než na jaře sáhnou po nůžkách, lahvi a slazené limonádě, stojí za to se zeptat, kdo z té konstrukce vlastně těží. Při současné krizi biologické rozmanitosti může každá další rána opylovačům dopadnout daleko tvrději, než by naznačoval pohled na několik sršňů kroužících vysoko nad stromy.
