Když někdo má raději to, co máte, než to, kým jste
Ne každé přátelské setkání je upřímné. Za úsměvem se někdy skrývá chladná kalkulace a touha vytěžit z vás co nejvíc. Psychologové se dlouhodobě zabývají lidmi, kteří chápou vztahy jako investici — rádi tráví čas ve vaší společnosti, ale v pozadí neustále počítají zisky: kontakty, prestiž, peníze, pohodlí.
Většina z nás si ráda myslí, že přátelé jsou nablízku kvůli naší osobnosti — smyslu pro humor, věrnosti nebo podpoře v těžkých chvílích. Výzkumy ale ukazují, že v každém prostředí se vyskytují lidé zaměření především na vlastní prospěch. Pro ně jsou vztahy žebříkem, po kterém šplhají výš.
Rozpoznat vypočítavého známého vás ochrání před využíváním a náhlým opuštěním ve chvíli, kdy se objeví „lepší možnost".
Psychologové popisující tento jev uvádějí osm charakteristických vzorců chování. Vyplatí se je znát dříve, než vám někdo postaví sebeúctu na vratkých základech.
Osm způsobů chování, které odhalují vypočítavý vztah
1. Vaše postavení ho zajímá víc než vaše pocity
Člověk orientovaný na zisk se živě zajímá o to, kde pracujete, koho znáte a jakým vybavením se obklopujete. Rád se vyptává na vaše kontakty, přístup k událostem nebo vlivné osoby. Daleko méně ho zajímá, jak se cítíte a co skutečně prožíváte.
Pokud máte pocit, že jste v jeho očích spíše „balíček příležitostí" než člověk s příběhem a slabostmi, je to první varovný signál.
2. Posedlost vytahováním se se svými kontakty
Takový známý neustále zmiňuje důležitá jména. Vždy zná „někoho z televize", „někoho z vedení", „někoho z oboru". Při vyprávění příhod zdůrazňuje, s kým byl na večírku nebo výletě — ne to, co se vlastně stalo.
Tím si buduje obraz vlivného a dobře situovaného člověka. V praxi bývají tyto vztahy povrchní, ale velmi užitečné pro jeho ego.
3. Posedlost vzhledem a „správnou úrovní"
Lidé toužící po prestiži velmi dbají na image. Nejde jen o značkové oblečení a doplňky — záleží jim také na tom, s kým se ukazují na veřejnosti. Mohou od svých známých vyžadovat určitý styl, naznačovat, kde se „sluší být viděn" a kde naopak ne.
Člověk zaměřený na status často zachází s ostatními jako s kulisou, která má potvrdit jeho „správné místo" v hierarchii.
Pokud při někom začínáte pociťovat stud za svůj telefon, auto, práci nebo byt — protože vycítíte kritiku nebo ponižování — je to signál, že tento vztah může být postaven na oko.
4. Přeskakování od jednoho „výhodného" kontaktu ke druhému
Všimnete si, že tato osoba neustále má „nové nejlepší přátele"? Objevuje se tam, kde vidí příležitost k zisku, a jakmile kontakt přestane být výnosný, náhle zmizí. Pro takové lidi jsou vztahy pohyblivou mapou — dnes se vyplatí být blíže vám, zítra už někdo jiný nabídne víc.
Staré známosti dokáží vymizet bez jakéhokoli vysvětlení. Omluva je vždy stejná: „poslední dobou toho mám strašně moc." V pozadí přitom stojí prostá kalkulace.
5. Zacházení s ostatními jako s nástroji
Podporuje vás tehdy, když potřebuje laskavost. Volá, když je třeba „zařídit" kontakt, doporučení, slevu nebo odvoz. Jakmile vy požádáte o pomoc, má najednou velmi nabitý program.
- pravidelně očekává malé i větší laskavosti,
- jen zřídka si vzpomene, aby se odvděčil,
- má krátkou paměť na to, co jste pro něj už udělali,
- projevuje překvapení, když odmítnete.
To je typický vzorec vztahu, ve kterém jedna strana dává a druhá převážně bere.
6. Nedostatek empatie a vztahy do šířky, ne do hloubky
Lidé tohoto typu se často obklopují davem „známých", ale jakmile přijde na city, jsou nervózní, netrpěliví nebo rychle mění téma. Lépe se cítí v roli hvězdy skupiny než při upřímném rozhovoru mezi čtyřma očima.
Umějí mluvit o svých potřebách hodiny, ale když zmíníte ty své, uslyšíte povrchní „ono to nějak dopadne" a okamžitou změnu tématu. Empatie vyžaduje zájem o druhého člověka — ne o jeho užitečnost.
7. Nechávání si zadních vrátek k „lepšímu úniku"
Tento známý se jen zřídka k čemukoli jasně zavazuje. Na pozvání odpovídá: „uvidím", „dám vědět", „ještě o tom přemýšlím". Konečné rozhodnutí padá zpravidla na poslední chvíli. Dokud existuje šance na zajímavější večírek nebo „hodnotnější" společnost, nechává vás v nejistotě.
To je psychicky velmi vyčerpávající. Můžete se cítit jako záložní plán, ne jako někdo důležitý. Pokud se tento vzorec opakuje, není to náhoda — je to součást jeho způsobu fungování.
8. Snaha ovládat skupinu a bezohledné vylučování lidí
Člověk orientovaný na zisk rád ovlivňuje to, kdo se s kým přátelí. Někdy „přiděluje role" ve skupině, rozhoduje, kdo bude pozvaný a kdo vynechaný. Dokáže jemně svádat lidi proti sobě, aby sám zůstal ve středu dění.
Pokud vás někdo bez skrupulí vyřadí z party ve chvíli, kdy mu přestanete být „užitečný", zachází se svými známými jako s figurkami ve hře o prestiž.
Nedostatek loajality jde ruku v ruce s přesvědčením, že se vždy najde někdo „lepší" — vlivnější, užitečnější.
Co se skrývá za takovým chováním? Psychologie „přítele s kalkulačkou"
Výzkumy publikované v prestižních psychologických časopisech naznačují, že za takovým chováním stojí konkrétní kombinace osobnostních rysů. Vědci uvádějí zejména silnou potřebu moci, touhu po dominanci ve skupině, zálibu v soutěžení a pevné přesvědčení, že „si zaslouží více než ostatní".
K tomu se přidávají vlastnosti, které mnozí z nás rozpoznají ve svém okolí: sobectví, sklon ke kontrole, chamtivost, nízké sebevědomí zakryté sebejistotou a nedostatek empatie. Takový člověk zkrátka vnímá vztahy jako transakci: „co z toho budu mít?"
| Rys osobnosti | Jak ovlivňuje vztahy |
|---|---|
| Silná potřeba moci | snaží se rozhodovat za ostatní, určovat pravidla, ovládat skupinu |
| Soutěživost | porovnává se se svými známými, vnímá je jako konkurenci |
| Sobectví | soustředí se na vlastní potřeby, bagatelizuje pocity druhých |
| Nedostatek empatie | má problém upřímně se zapojit do cizích starostí |
| Nízké sebevědomí | hledá potvrzení vlastní hodnoty skrze status a okolí |
V takovém nastavení ustupuje emocionální blízkost do pozadí. Důležitý je přístup ke zdrojům — kontaktům, penězům, vlivu, uznání. To způsobuje, že vztahy jsou nestabilní a pro druhou stranu zatěžující.
Jak se chránit a přitom neupadnout do paranoie
Znalost těchto signálů neznamená, že máte najednou podezírat každého ve svém okolí. Každému se někdy stane, že se pochlubí svými kontakty nebo novým gadgetem. Problém nastává tehdy, když se z těchto projevů stane trvalý vzorec a vy se ve vztahu stále častěji cítíte nejistě, méně důležitě nebo využívaně.
Pomůže jednoduchá sebeanalýza:
- mohu být při této osobě sám sebou, nebo musím něco neustále „dokazovat"?
- jsou moje hranice respektovány, nebo je stále posouvám?
- přináší mi tento vztah podporu, nebo především stres?
- mizím z jejího dohledu ve chvíli, kdy mám horší období a nemám „co nabídnout"?
Odpovědi na tyto otázky vám pomohou zjistit, zda daný vztah obsahuje skutečnou blízkost, nebo spíše připomíná neformální smlouvu: „já ti dám přístup, ty mi dáš prestiž."
Co dělat, když takové vzorce rozpoznáte
Ne každý vztah je třeba hned ukončit. Někdy stačí zřetelněji vymezit hranice — přestat souhlasit s jednostrannými laskavostmi, nenechat se shazovat a otevřeně říct, že určité chování bylo zraňující. Lidé, kteří tyto vzorce jen mechanicky opakují, se dokáží zastavit a něco změnit.
Pokud se ani po takovém pokusu nepřestanete cítit jako objekt, je na místě se zamyslet, zda stojí za to investovat svůj čas a emoce do někoho, kdo se objevuje převážně tehdy, když z toho něco má. Zdravé vztahy nestojí na neustálém zvažování „zisků a ztrát" — jsou postaveny na vzájemné zvědavosti, úctě a ochotě být nablízku i tehdy, když druhý nemá nic výjimečného k nabídnutí.
