Za tři roky čeká Zemi mimořádně blízké setkání s asteroidem Apophis.
Vesmírné agentury jsou odhodlány využít tuto příležitost naplno.
Evropa společně s Japonskem připravují misi Ramses, jejímž cílem je doletět k Apophisu těsně před jeho historickým průletem kolem Země v roce 2029. Vědci doufají, že díky této operaci lépe pochopí rizika spojená s velkými asteroidy a zdokonalí strategie obrany naší planety.
Asteroid, který proletí níže než část satelitů
Dne 13. dubna 2029 mine Apophis Zemi ve vzdálenosti přibližně 31 600 kilometrů. To je blíže než oběžná dráha mnoha telekomunikačních a meteorologických satelitů. Pro astronomy jde o situaci, kterou dosud neměli šanci zkoumat s takovou přesností.
Apophis byl objeven v roce 2004 a od samého začátku vzbuzoval obavy. V prvních analýzách existovala nenulová pravděpodobnost jeho srážky se Zemí v příštích desetiletích. Postupem času byly výpočty zpřesněny a dnes se riziko kolize považuje za zanedbatelné — asteroid však stále figuruje na seznamu takzvaných potenciálně nebezpečných těles.
Apophis mine Zemi tak blízko, že bude v mnoha oblastech Evropy a Afriky viditelný pouhým okem jako pomalu se pohybující jasná hvězda na noční obloze.
Kolos velikosti Eiffelovy věže a jeho ničivá síla
Co vědce přitahuje nejvíce, jsou rozměry a hmotnost Apophisu. Průměr asteroidu se odhaduje na přibližně 330 metrů — zhruba tolik, kolik měří Eiffelova věž do výšky. Jeho hmotnost může dosahovat 40 až 50 milionů tun.
K tomu přistupuje rychlost. Apophis se pohybuje přibližně 12 kilometrů za sekundu. Kdyby těleso s takovými parametry skutečně dopadlo na Zemi, následky by byly lokálně zdrcující.
Simulace naznačují, že by mohl vzniknout kráter 8 až 10krát větší, než je průměr samotného asteroidu. V praxi to znamená prohlubinu o hloubce 2 až 3 kilometrů, přičemž by ji doprovázela mohutná tlaková vlna a rozsáhlé sekundární požáry. Při dopadu do oceánu by reálně hrozilo tsunami, které by zasáhlo rozsáhlé úseky pobřeží.
Asteroid této velikosti sice celou planetu nezničí, ale mohl by způsobit regionální katastrofu v měřítku, jaké lidstvo v novověku dosud nezažilo.
Ramses – druhá kapitola evropského programu ochrany Země
Mise Ramses je součástí programu „Kosmická bezpečnost" Evropské kosmické agentury, spuštěného v roce 2019. Jeho cílem je systematické sledování a výzkum nebeských těles, která mohou představovat hrozbu pro Zemi, a testování metod jejich případného odklonění.
Spolupráce s japonskou agenturou JAXA umožní propojit zkušenosti obou stran. Japonsko má za sebou úspěšné mise sond Hayabusa, které odebíraly vzorky z povrchu asteroidů. Evropa zase získala cenné poznatky při misích jako Rosetta, která zkoumala kometu 67P.
Jak bude vypadat let k Apophisu
Start sondy Ramses je naplánován na období mezi 20. dubnem a 15. květnem 2028. Raketa odstartuje z japonského ostrova Tanegashima, jednoho z klíčových kosmodromů v Asii.
Po opuštění Země stráví sonda přibližně deset měsíců cestou. Poté se zařadí na trajektorii blízkou dráze Apophisu a začne asteroid doprovázet na jeho cestě do vnitřních oblastí sluneční soustavy.
| Etapa | Přibližné datum | Co se děje |
|---|---|---|
| Start sondy Ramses | 20. 4. – 15. 5. 2028 | Odlet z kosmodromu Tanegashima v Japonsku |
| Meziplantární let | 10 měsíců | Ramses dohání Apophis na jeho dráze |
| Fáze blízkého doprovodu | přibližně začátek 2029 | Sonda se zařazuje na blízkou trajektorii kolem asteroidu |
| Společný průlet kolem Země | 13. 4. 2029 | Ramses sleduje Apophis během rekordně blízkého průletu |
Co přesně sonda Ramses prozkoumá
Vědci chtějí především lépe poznat vnitřní strukturu a chemické složení Apophisu. To jsou klíčová data pro jakékoli plány na „odtlačení" podobných těles z kolizního kurzu, pokud by taková potřeba někdy nastala.
- Detailní mapování tvaru a rotace asteroidu ve vysokém rozlišení
- Měření složení povrchu a případné přítomnosti hospodářsky cenných kovů
- Analýza struktury — zda jde o kompaktní těleso, nebo „hromadu sutin" z volně vázaných hornin
- Sledování změn trajektorie a rotace vlivem zemské gravitace
- Zaznamenávání možných sesuvů, trhlin a výronů hmoty při přiblížení k naší planetě
Pozorovací fáze v blízkosti Apophisu by měla trvat přibližně šest měsíců. V této době bude sonda postupně měnit vzdálenost od asteroidu, aby mohla provádět různé typy měření — od celkových snímků až po podrobné radarové a spektroskopické skeny.
Nejzajímavějším momentem mise bude okamžik, kdy Apophis dosáhne minimální vzdálenosti od Země a sonda Ramses v reálném čase zaznamená, jak naše gravitace „přemodeluje" tento kosmický balvan.
Proč je tento průlet tak zásadní
Z vědeckého hlediska představuje Apophis něco jako přirozenou laboratoř. Asteroid mine velmi blízko velké těleso — Zemi — aniž by s ní vstoupil do srážky. To umožňuje ověřit, jak silné gravitační působení mění dráhu, tvar a strukturu takového objektu.
Data z mise Ramses poslouží nejen teoretikům. Kosmické agentury po celém světě rozvíjejí koncepty kinetických misí podobných americkému testu DART, který narazil do malého asteroidu, aby změřil odchylku jeho dráhy. Účinnost takových zásahů však silně závisí na vnitřní stavbě cíle. Kompaktní těleso reaguje jinak než volný konglomerát hornin a prachu.
Pokud se ukáže, že Apophis je „hromadou kamení" drženou pohromadě pouze slabou gravitací, vyžádala by si změna trajektorie takového objektu zcela jinou taktiku než v případě pevné skály. Ramses má přinést odpověď na to, s čím přesně máme v tomto konkrétním případě co do činění.
Planetární obrana – téma, které přestává být sci-fi
Ještě před několika lety se o ochraně Země před asteroidy mluvilo hlavně v souvislosti s katastrofickými filmy. Dnes je to plnohodnotný obor kosmického inženýrství s vlastními programy, rozpočty a harmonogramem činností.
Mise Ramses zapadá do širší mozaiky iniciativ, jako jsou sítě dalekohledů prohledávajících oblohu nebo mise testující techniky změny trajektorie malých těles. Každý z těchto prvků přináší část poznání, která jednou může rozhodnout o bezpečnosti celých regionů naší planety.
Stojí přitom za zmínku, že hrozba se netýká výhradně těles velikosti Apophisu. Výrazně menší asteroidy o průměru jen několika desítek metrů dokážou uvolnit energii srovnatelnou s velkou jadernou zbraní. Takové události jsou sice vzácnější, ale v geologickém měřítku rozhodně nejsou výjimečné.
Pro běžného čtenáře může mise Ramses znít jako vzdálený vědecký projekt. Ve skutečnosti jde o jakousi pojistku, kterou si civilizace vystavuje sama sobě. Čím dříve pochopíme dynamiku těles, jako je Apophis, tím více času získáme na reakci — pro případ, že jednou odhalíme něco většího letícího přímo naším směrem.
