Asijský sršeň: internetový strašák, nebo skutečné nebezpečí?
S příchodem prvních teplých dní se opět rozhořívá debata o asijském sršni a domácích pastech, které sklízejí obrovský úspěch na sociálních sítích.
Videa s návody na „smrtící" lahve plné sladkoalkoholické směsi se šíří po Facebooku i TikToku. Údajně mají zachránit včely a zahradu. Vědci a entomologové ale sledují tento trend s výrazným znepokojením – podle nich jde o zdánlivou pomoc, která přírodě ve skutečnosti škodí.
Kdo vlastně je asijský sršeň?
Asijský sršeň, vědecky nazývaný Vespa velutina a přezdívaný také sršeň žlutohohý, se do Evropy dostal náhodou v prvním desetiletí 21. století. Od té doby postupně obsazuje další a další oblasti, těží z mírných zim a snadné dostupnosti potravy.
Na internetu si vysloužil pověst „ideálního hmyzu k nenávisti". Obviňují ho z dramatického úbytku včel i celkového kolapsu opylovačů. Skutečný obraz je však podstatně složitější. Asijský sršeň loví různý hmyz – nejen včely, ale také mouchy, vosy a další druhy, kterým se stejně daří stále hůř v prostředí přesyceném chemií.
Klíčové výzkumy zaměřené na stav opylovačů ukazují na úplně jiného hlavního viníka: intenzivní zemědělskou chemii. Pesticidy, zvláště ty používané ve velkém měřítku, mají na včely prokazatelně daleko ničivější dopad než samotný sršeň. Entomologové připomínají, že predátoři – i ti nově příchozí do ekosystému – jsou jen jedním dílem složité skládačky.
Asijský sršeň může být problematický, zejména v okolí včelínů, ale jeho „černá legenda" vznikla především ze strachu a zjednodušování, nikoli z vědeckých dat.
Mají domácí pasti vůbec nějaký účinek?
Na Facebooku a zahradnických fórech se snadno najdou rady: vezmi plastovou lahev, nalij do ní pivo, sirup, víno, někdy ocet, pověs na strom – „a se sršni je vymalováno". Takovéto návody se každé jaro vrací jako bumerang a získávají tisíce sdílení.
V praxi mají tyto pasti dvě vlastnosti, o nichž se v DIY návodech téměř nemluví:
- nerozlišují druh – chytí všechno, co přiláká vůně;
- téměř neovlivňují početnost kolonie sršňů – lapají jednotlivé jedince, ale hnízdo neničí.
Výzkumy prováděné vědeckými institucemi, mimo jiné INRA, MNHN a CNRS, jasně ukazují: lahvové pasti se sladkoalkoholickými směsmi jsou neselektivní a z přírodovědného hlediska škodlivé. Tisíce lidí, kteří je věší na zahradách, vytvářejí v širokém měřítku síť „minitonoucích" pro hmyz – a využívají ji především nevinné druhy.
Z pohledu biologa jsou takovéto domácí konstrukce spíše hromadnou pastí na opylovače než účinnou zbraní proti asijskému sršni.
Co skutečně hyne v „lahvových pastech"?
Dovnitř letí vše, co vnímá cukr nebo kvašení. Mezi oběťmi jsou mimo jiné:
- medonosné včely i divoké druhy samotářských včel,
- čmeláci,
- mouchy plnící funkci opylovačů,
- draví brouci a jiný prospěšný zahradní hmyz,
- vosy, které přirozeně regulují početnost mnoha škůdců.
Asijští sršni do pastí také padají, ale jejich podíl bývá zanedbatelný. Z pohledu kolonie taková ztráta mnoho neznamená – dělnice se snadno nahradí. Pro populace divokých opylovačů však ztráta desítek či stovek jedinců z jedné lokality už rozdíl dělá.
Vědci to popisují přímo: hromadné věšení neselektivních pastí funguje jako dodatečný lokální „mechanický pesticid". Místo chemie tu máme plast, cukr a alkohol, ale dopad na biologickou rozmanitost bývá podobný – méně hmyzu tam, kde ho stejně zoufale chybí.
Strach z bodnutí versus skutečné riziko
K protiasijské horečce přispívá také obava o vlastní zdraví. Internetem kolují příběhy o „superagresivním" hmyzu, který útočí bez varování. Odborníci ale emoce krotí: chování asijského sršně mimo blízkost hnízda se výrazně neliší od chování našeho domácího sršně.
K útoku dojde, když se někdo přiblíží příliš blízko k hnízdu nebo hmyz silně podráždí. Pro alergické osoby může být nebezpečné každé bodnutí – včetně toho od včely nebo vosy. To je reálný problém, který se ale týká celé řady blanokřídlých, nejen exotického přistěhovalce.
Pokud někdo vidí ojedinělé jedince u terasy nebo ovocného stromu, obvykle to není důvod vyhlašovat „totální válku" – spíš signál zachovat rozvahu a sledovat okolí.
Kdy zásah dává smysl a kdy je lepší nechat to být
Situace vypadá úplně jinak tam, kde jsou včelíny. Hnízdo asijského sršně přímo u řady úlů dokáže včely doslova zdecimovat a tehdy jsou sázky vysoké – jde o práci a příjem včelaře.
Rozumná opatření v případě včelínů
Pro profesionální i hobby včelaře odborníci doporučují následující přístup:
| Opatření | Proč má smysl |
|---|---|
| monitorování okolí úlů | včasné odhalení hnízda umožní rychleji požádat o odborný zásah |
| kontakt se specializovanou firmou nebo službami | profesionální odstranění hnízda snižuje riziko pro lidi i včely |
| selektivnější pasti, například feromonové | omezují počet obětí z řad ostatního hmyzu, i když jsou dražší |
Takovéto nástroje jsou daleko od ideálu, ale alespoň se snaží snížit počet „náhodných obětí". I v prostředí včelařů přitom roste povědomí o tom, že úplné vymýcení asijského sršně z krajiny už není reálné. Tento druh se zabydlel natrvalo.
Proč zahrada plná pastí působí proti nám samotným
Pro běžného majitele domu nebo zahrádky přináší instalace lahvových lapačů do každého koutu pozemku přesně opačný výsledek, než byl zamýšlen. Důvodů je hned několik:
- méně opylovačů znamená slabší úrodu stromů, keřů a zeleniny,
- pokles počtu dravého hmyzu nahrává přemnožení mšic a dalších škůdců,
- ochuzené prostředí přitahuje méně ptáků a drobných živočichů.
Výsledkem je zahrada stále závislejší na chemických postřicích a kruh se uzavírá. Přitom mnoho lidí věší pasti právě proto, aby se „přirozeně" postarali o rostliny a včely. Rozdíl mezi tím, co se zdá být prospěšné, a tím, co ukazují data, je zde obzvláště zarážející.
Co dělat místo náhodného chytání všeho živého
Kdo skutečně chce pomoci opylovačům a omezit hmyzí potíže na zahradě, má k dispozici celou řadu jednodušších a zároveň účinnějších kroků než věšení lahví s lektvárem.
Praktické kroky pro zahradu přátelskou k hmyzu
- omezení chemie všude, kde je to možné – méně postřiků dává přírodním populacím hmyzu šanci na obnovu;
- výsadba nektarodárných rostlin – levandule, šanta, šalvěj, komule nebo kuchyňské bylinky lákají včely a čmeláky;
- ponechání části zahrady „divoké" – vysoká tráva, hromady větví a kameny vytvářejí mikrosvěty pro mnohé druhy;
- hmyzí domky a napaječky – jednoduché konstrukce pomáhají samotářským včelám a dalším opylovačům najít útočiště;
- rozumné pozorování sršňů – ojedinělí jedinci tu a tam neznamenají invazi ani nutnost zahajovat hromadný odlov.
Při té příležitosti stojí za to zajímat se také o místní iniciativy za omezení chemie v obci nebo kraji. Opatření ve větším měřítku, i když jsou méně spektakulární než pověšení lahve na jabloň, přinášejí dlouhodobý efekt pro celé okolí.
Asijský sršeň jako signál hlubšího problému
Příběh tohoto hmyzu ukazuje, jak snadné je zredukovat složitou přírodní krizi na jednoho „padoucha". Místo mluvení o rozsáhlých monokulturách, tunách pesticidů a betonování zelených ploch je pohodlnější ukázat prstem na konkrétní druh, který se dá snadno vyfotit a pojmenovat.
Domácí pasti se staly výrazem tohoto způsobu myšlení: dávají rychlý pocit, že něco děláme, ale ve skutečnosti toho moc nezmění. Z vědeckého hlediska dává daleko větší smysl změnit způsob, jakým nakládáme s celým prostorem kolem sebe, než z něj naslepo odchytávat jednotlivé jedince.
Pro české zahrádkáře a majitele pozemků je závěr jednoduchý: než na jaře sáhnou po nůžkách, lahvi a sladkém nápoji, je dobré se zamyslet, kdo z takové konstrukce vlastně profituje. V době probíhající krize biologické rozmanitosti může být každá další rána zasazená opylovačům daleko nebezpečnější, než vypadá pohled na několik sršňů kroužících vysoko nad stromy.
