Osobnost může být důležitější než seznam kurzů v životopise
Stále více výzkumů zaměřených na pracovní prostředí odhaluje něco, na co během výběrových řízení běžně zapomínáme. Jakou máme osobnost, bývá často důležitější než přehled absolvovaných školení. Zaměstnavatelé dnes hledají lidi, kteří nejen ovládají svůj obor, ale přinášejí do týmu způsob myšlení, díky němuž se rychleji učí, efektivněji řeší problémy a lépe vycházejí s ostatními.
Ne perfekcionismus, ne multitasking. Co šéfové skutečně hledají
Na pracovních pohovorech se lidé nejčastěji chlubí svědomitostí, pílí nebo pečlivostí. Mnozí uchazeči sahají po klasické větě o „perfekcionismu jako přednosti i slabině zároveň". Personalisté to slyšeli tolikrát, že se tím dnes nikdo nevyčlení z davu.
Šéfové velkých firem, citovaní v zahraničních byznysových médiích, zdůrazňují jinou vlastnost, která se u jejich nejlepších zaměstnanců opakuje překvapivě pravidelně. Nezáleží na tom, zda jde o spoluzakladatele startupu, zkušeného manažera nebo čerstvého absolventa — lidé, kteří v rámci firemní struktury rychle rostou, mají jedno společné: jsou mimořádně zvídaví.
Psychologové říkají otevřeně: zaměstnanci, jejichž intelektuální zvídavost je neustále vede k pokládání otázek a hledání nových vysvětlení, dosahují profesního úspěchu výrazně častěji.
Zvídavost v tomto smyslu nemá nic společného s nosnými. Jde o vnitřní pohon, který člověka nutí zkoumat, jak věci fungují, odkud pramení výsledky a co by šlo udělat jinak, aby to fungovalo lépe.
Jak zvídavost pohání kreativitu a lepší rozhodování
Mozek, který se neustále ptá „proč?"
Vědecké studie publikované v psychologických časopisech ukazují, že zvídaví lidé se nejen ochotněji učí, ale také přicházejí s větším množstvím originálních nápadů. Vědci popisují mechanismus, při němž zvídavost nutí mozek překračovat zaběhnuté vzorce, vyhledávat chybějící informace a propojovat zdánlivě nesouvisející věci.
Psychologové hovoří o tzv. spojování myšlenek. Jedna otázka plodí další, jeden nápad se stává odrazovým můstkem pro ten následující. Z tohoto řetězce vznikají neotřelá řešení — přesně to, co firmy nejvíce potřebují při práci na nových projektech, produktech nebo službách.
Zvídavý zaměstnanec se nezastaví u prvního zřejmého nápadu. Hledá druhý, třetí, pátý — a právě tam se skutečná inovace nejčastěji ukrývá.
Každý problém se stává příležitostí
Zvídavost zásadně mění způsob, jakým vnímáme pracovní obtíže. Pro pasivní lidi je problém překážkou a hrozbou. Pro zvídavé je to výzva a šance něco zlepšit. Místo rezignace začínají téma hlouběji zkoumat: co přesně nefunguje, kdy se to objevuje, jaká data přehlížíme a kdo by mohl nabídnout odlišný pohled.
Lidé s takovým přístupem mají několik výrazných rysů:
- Pokládají více otázek, než přijmou jakékoli rozhodnutí.
- Nevzdávají se při prvním nezdaru, ale hledají alternativní cesty.
- Přirozeně propojují poznatky z různých oblastí a nacházejí nečekaná řešení.
- Inspirují svým přístupem i ostatní členy týmu k hlubšímu přemýšlení.
Právě tato kombinace vnitřní motivace, ochoty učit se a schopnosti vidět příležitost tam, kde ostatní vidí slepou uličku, dělá ze zvídavých lidí ty, kteří v profesním životě skutečně rostou.
