Rakovina plic stále častěji postihuje lidi, kteří nikdy nekouřili

Zobrazujte stavebniny-chemie.cz častěji ve výsledcích vyhledávání Google.

Přidat stavebniny-chemie.cz do Google

Lékaři hledají nové viníky

Po celá léta se rakovina plic spojovala především s kuřáckým návykem. Nejnovější data však odhalují znepokojivý posun: počet onemocnění roste i mezi lidmi, kteří nikdy nekouřili nebo kouřili jen zřídka. Do hry vstupují jiné faktory – smog, radon i specifické genetické mutace.

Rakovina plic – stále nejnebezpečnější nádorové onemocnění

Rakovina plic zůstává celosvětově nejčastější příčinou úmrtí na onkologické onemocnění. U kuřáků tvoří drtivou většinu případů – odhady hovoří o 80 až 90 procentech. Přesto každá desátá diagnóza padá na člověka, který nikdy nekouřil. V některých skupinách, zejména u žen, je tento podíl výrazně vyšší.

Lékaři zdůrazňují, že se ve skutečnosti jedná o celou skupinu různých nádorů. Pod souhrnným označením „rakovina plic" se skrývají odlišné typy s rozdílným průběhem a citlivostí na léčbu. Pro nekuřáky má toto rozlišení zásadní význam, protože u nich se častěji vyskytují varianty spojené s konkrétními genetickými změnami.

Rakovina plic u nekuřáků se stává jednou z hlavních příčin onkologických úmrtí na světě, zvláště u žen a obyvatel Asie.

Dva hlavní typy rakoviny plic

Onkologové rozdělují tyto nádory především podle mikroskopického obrazu buněk:

  • Malobuněčný karcinom – tvoří přibližně 15 procent případů, má velmi agresivní průběh a téměř vždy se pojí s dlouhodobým kouřením. Léčba je obtížná, protože rychle metastazuje.
  • Nemalobuněčný karcinom – představuje výraznou většinu případů. Vyvíjí se pomaleji, což zvyšuje šanci na úspěšnou léčbu. Přibližně 40 procent této skupiny tvoří adenokarcinomy, které jsou obzvlášť časté u nekuřáků a u žen.

U klasického kuřáckého karcinomu se poškození soustřeďují ve větších průduškách, kudy proniká hustý kouř. U nekuřáků dochází ke změnám spíše v oblasti plicních sklípků – tedy hlouběji v tkáni, kde probíhá výměna kyslíku a oxidu uhličitého.

Proč onemocní i lidé, kteří nekouří?

Bez expozice tabákovému kouři museli lékaři hledat odpověď na zásadní otázku: co vůbec spouští nádorový proces? Výzkum v této oblasti probíhá relativně krátce, takže seznam rizikových faktorů se stále prodlužuje – část z nich je však již dobře zmapována.

Smog a znečištění ovzduší

Nejčastěji zmiňovaným podezřelým je kvalita vzduchu. V roce 2013 zařadila Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny znečištění venkovního ovzduší mezi karcinogenní faktory pro člověka. Zvláště nebezpečné jsou drobné prachové částice, které emitují dieselové motory a staré typy kotlů na tuhá paliva.

Tyto mikroskopické částice pronikají hluboko do plic, vyvolávají zánět a způsobují poškození DNA. Organismus podobná poškození opravuje, ale při dlouhodobé expozici roste riziko, že se objeví chyba, která nastartuje nádorový proces. Roky strávené v prostředí se špatnou kvalitou ovzduší se tak mohou v plicních buňkách zapsat hlouběji, než si většina lidí uvědomuje.

Odhaduje se, že znečištěné ovzduší přispívá k několika milionům úmrtí ročně po celém světě – a část z nich představuje právě rakovina plic u nekuřáků.

Největší problém se týká oblastí s intenzivní industrializací a rychlou urbanizací, jako je východní Asie. Tamní koncentrace prachových částic bývají mnohonásobně vyšší než doporučené limity, což může vysvětlovat vysoký počet onemocnění mezi obyvateli těchto regionů.

Radon a další environmentální faktory

Dalším tichým viníkem je radon – přírodní radioaktivní plyn, který uniká ze země, zejména v oblastech s granitovým nebo sopečným podložím. Je bezbarvý a bez zápachu a může se hromadit ve sklepech, suterénech nebo přízemních bytech se špatným větráním.

Radon poškozuje DNA buněk epitelu v dýchacích cestách. Považuje se za druhý nejvýznamnější rizikový faktor rakoviny plic hned po kouření. V mnoha zemích existují programy měření jeho koncentrace v domácnostech a školách, přestože povědomí o tomto riziku zůstává stále nízké.

K tomu přistupují další látky: azbest dříve hojně využívaný ve stavebnictví, některé chemické sloučeniny v průmyslových provozech nebo dlouhodobé vystavení cigaretovému kouři v okolí – tedy pasivní kouření.

Odlišný obraz nemoci u nekuřáků

Rakovina plic u nekuřáka často vypadá jinak než nádor u kuřáka – a to jak pod mikroskopem, tak na úrovni genů. Z toho plyne, že vyžaduje odlišné léčebné postupy.

Specifické genetické mutace

V buňkách nádorů u nekuřáků onkologové nacházejí charakteristické změny v genech. Často se týkají například EGFR, ALK, KRAS nebo jiných bílkovin, které řídí růst a dělení buněk. Tyto mutace nejsou vždy dědičné – nezřídka vznikají v průběhu života pod vlivem prostředí.

Identifikace konkrétní mutace otevírá cestu k cílené terapii – tedy k léčbě přesně šité na míru danému pacientovi.

V praxi to znamená, že nádor je podroben detailnímu molekulárnímu vyšetření. Pokud se nalezne charakteristická změna, lze nasadit lék, který blokuje právě tuto narušenou bílkovinu. Taková strategie šetří zdravé buňky a bývá účinnější než klasická chemoterapie.

Faktor Význam pro rakovinu plic u nekuřáků
Znečištění ovzduší Zvyšuje riziko onemocnění, zejména v aglomeracích a zemích s vysokým smogem
Radon Považován za druhý nejvýznamnější rizikový faktor po kouření
Genetické mutace Určují typ nádoru a umožňují nasazení cílené terapie
Ženské hormony Mohou podporovat růst nádorových buněk v plicích žen

Ženy onemocní častěji než muži

Mezi nekuřáckými pacienty s rakovinou plic výrazně převažují ženy. Vědci podezřívají z tohoto jevu pohlavní hormony. V plicní tkáni se nacházejí receptory pro estrogeny a progesteron a tyto hormony stimulují buňky k růstu. Stejný mechanismus, který zajišťuje přirozené procesy v těle, může za příznivých podmínek podporovat rozvoj nádorových buněk.

Vědci také analyzují, zda se určité genové varianty vyskytují u žen častěji a zda to vysvětluje vyšší počet onemocnění v této skupině – zvláště u žen z Asie. Na definitivní odpovědi si musíme ještě počkat, ale epidemiologický trend je již zřetelně patrný.

Lze se před tím chránit?

Nekuřák si často klade otázku: když jsem se tabáku nikdy nedotkl, co dalšího mohu udělat? Riziko nelze zcela vyloučit, ale některé kroky ho reálně snižují.

  • Sledovat upozornění na smog a omezovat fyzickou aktivitu venku ve dnech s velmi špatnou kvalitou ovzduší.
  • Vyhýbat se pasivnímu kouření – doma, v práci i ve veřejných prostorách.
  • Zjistit, zda se dům nenachází v oblasti se zvýšenou koncentrací radonu, a zajistit dostatečné větrání místností.
  • V oblastech s vysokým znečištěním používat respirátory filtrující vzduch.
  • Nepodceňovat přetrvávající kašel, opakující se infekce dýchacích cest, vykašlávání krve nebo dušnost – tyto příznaky je třeba neprodleně konzultovat s lékařem.

U nekuřáků bývají příznaky rakoviny plic málo výrazné, a proto se mnozí nemocní dostanou ke specialistovi teprve tehdy, když je nádor již v pokročilém stadiu.

Proč má včasná diagnóza tak zásadní význam?

U rakoviny plic hraje čas naprosto klíčovou roli. Nádor odhalený v časném stadiu lze často chirurgicky odstranit nebo účinně léčit radioterapií a cílenými léky. Jakmile je diagnóza stanovena až při výskytu metastáz, terapeutické možnosti se dramaticky zužují.

Z tohoto důvodu roste zájem o screeningové programy využívající nízkodávkovou počítačovou tomografii hrudníku. Zatím jsou určeny především pro dlouhodobé kuřáky, ale stále častěji zaznívá otázka, zda by část nekuřáků s vysokou expozicí znečištěnému ovzduší nebo s zatíženou rodinnou anamnézou neměla být do takové péče rovněž zahrnuta.

Co může každý z nás reálně udělat

Ačkoli mnoho rizikových faktorů leží mimo naši individuální kontrolu, určitý prostor pro vlastní jednání přece jen existuje. Zdravotnické organizace volají po systémových změnách: omezení emisí z dopravy, modernizaci kotlů, lepší izolaci budov a monitorování radonu. Hlas obyvatel a voličů má v těchto otázkách skutečný váhu.

Na úrovni každodenních návyků pomáhá bdělý přístup k vlastnímu zdraví. Přetrvávající kašel „z únavy", zadýchání při malé námaze nebo bolest na hrudi nejsou příznaky, které by se měly měsíce přehlížet. Čím dříve lékař zahájí diagnostiku, tím větší šance, že případný problém se podaří zachytit ve fázi, kdy má medicína stále dostatek prostředků k účinnému zásahu.

Přejít nahoru