Rakovina prsu u mladých žen roste znepokojivým tempem. Lékaři hledají příčinu

Stále více žen ve dvaceti a třiceti letech dostává diagnózu rakoviny prsu. Statistiky ukazují výrazný zlom, který překvapil i zkušené onkology.

Americká studie vědců z Washington University School of Medicine prokázala, že u žen před padesátkou se rakovina prsu vyskytuje častěji než před deseti či patnácti lety. Nárůst se výrazně zrychlil zejména po roce 2016. Nejrychleji přibývají nádory závislé na estrogenu, což naznačuje vliv životního stylu a faktorů prostředí.

Proč mladé ženy onemocní rakovinou prsu čím dál častěji

Rakovina prsu bývala po desetiletí spojována především se ženami po padesátce. Nová data ale přinášejí jiný obrázek: ve věkové skupině 20 až 49 let nemocnost nejen roste, ale její tempo se zrychluje. V roce 2000 bylo zaznamenáno přibližně 64 případů na 100 tisíc žen v tomto věku. Do roku 2016 se ukazatel zvyšoval pomalu, průměrně o 0,24 % ročně, a dosáhl zhruba 66 případů.

Po roce 2016 křivka náhle prudce vystřelila vzhůru. Roční nárůst dosáhl téměř 3,8 % a v roce 2019 se počet vyšplhal na 74 případů na 100 tisíc žen. Pro epidemiology je to jasný signál skutečné změny, kterou nelze vysvětlit pouhým zlepšením diagnostiky.

Od generace žen narozených v roce 1955 po generaci z roku 1990 vzrostlo riziko rakoviny prsu před padesátkou o více než 20 %, což poukazuje na silný vliv faktorů prostředí a životního stylu.

Vědci nepoukazují na jedinou jednoduchou příčinu. Nejpravděpodobnější je „koktejl" několika jevů: méně pohybu, změny tělesné hmotnosti, pozdější mateřství, delší vystavení hormonům a k tomu znečištění a látky narušující hormonální rovnováhu.

Nádory poháněné estrogenem vedou statistiky

Klíčové zjištění se týká typu nádorů, které přibývají nejrychleji. Jde o nádory s estrogenními receptory — tedy takové, které rostou tím rychleji, čím intenzivněji na ně působí ženské pohlavní hormony. Na jejich povrchu se nacházejí jakési „zámky" (receptory), do nichž pasuje „klíč" v podobě estrogenu.

Právě tento typ rakoviny prsu vykazuje v poslední době u mladých žen největší nárůst. Ve stejné době nádory nezávislé na estrogenu naopak ubývají. Toto obrácení poměrů má zásadní význam, protože vede k odlišným strategiím prevence i léčby.

Změna profilu nádorů — méně nádorů nezávislých na hormonech a více nádorů závislých na estrogenu — naznačuje, že prostředí, strava a životní styl stále více „spolupracují" s hormony při vzniku rakoviny prsu.

Onkologové si proto kladou dvě otázky: co v životě dnešních žen tak silně podporuje nádory závislé na estrogenu a zda lze mechanismy, které omezily výskyt nádorů nezávislých na estrogenu, využít i k potlačení jiných typů rakoviny prsu.

Rizikové faktory, o kterých se mluví stále více

Vědci upozorňují na několik skupin faktorů, které mohou zesilovat působení estrogenů v těle mladých žen:

• životní styl – nízká fyzická aktivita, sedavá práce, absence pravidelného pohybu;
• tělesná hmotnost – tuková tkáň produkuje estrogeny a obezita po pubertě zvyšuje množství hormonů cirkulujících v krvi;
• pozdější mateřství nebo bezdětnost – těhotenství a kojení mění hormonální cykly a v mnoha studiích jsou spojovány s nižším rizikem rakoviny prsu;
• látky narušující hormonální rovnováhu – sloučeniny přítomné v plastech, kosmetice nebo potravinách, které mohou napodobovat působení estrogenů.

Ne všechny tyto faktory mají stejně silné vědecké potvrzení, avšak stále více výzkumných týmů je zkoumá společně jako celek, nikoli odděleně — protože v každodenním životě se zpravidla vyskytují současně.

Rasové rozdíly: černošské pacientky jsou v největším ohrožení

Analýza dat odhalila výrazné rozdíly v riziku onemocnění mezi etnickými skupinami. Nejvíce ohroženou skupinou z hlediska rozvoje rakoviny prsu v mladém věku se ukázaly být černošské ženy, především ve věkovém rozmezí 20 až 29 let. V této skupině je riziko o více než polovinu vyšší než u vrstevnic bílé pleti.

Tato nerovnost vede badatele k hledání rozdílů jak v genech, tak v přístupu ke zdravotní péči, životních podmínkách nebo vystavení škodlivým látkám. Tým z Washington University analyzuje vzorky nádorových tkání pacientek různého věku a různých etnických skupin, aby zjistil, zda se u mladých černošských žen častěji vyskytují obzvláště agresivní podtypy rakoviny nebo odlišné molekulární dráhy.

Zajímavý kontrast představují statistiky pro ženy latinskoamerického původu. V této skupině studie zaznamenala nejnižší výskyt rakoviny prsu ze všech analyzovaných populací. To by naopak mohlo pomoci identifikovat ochranné faktory, například stravovací vzorce nebo jiné prvky životního stylu.

Časnější záchyt: úspěch s několika nebezpečnými mezerami

Data z posledních let ukazují změnu nejen v počtu onemocnění, ale také ve stadiu nemoci v okamžiku diagnózy. Roste podíl nádorů v prvním stadiu, které jsou menší, zpravidla nedávají metastázy a lépe reagují na léčbu. Naopak ubývá záchytů ve druhém a třetím stadiu.

Více zachycených nádorů v prvním stadiu naznačuje, že preventivní vyšetření a vědomí vlastního rizika skutečně fungují — i když zatím nedosahují na všechny ohrožené ženy.

Zároveň onkologové začali zaznamenávat znepokojivou výjimku: část časných nádorových změn není včas podchycena a vrací se do ordinací jako pokročilé čtvrté stadium. U mladých žen bývají prsa často hustší, což ztěžuje interpretaci mamografických snímků. Proto roste význam ultrazvuku prsou, magnetické rezonance a individuálního posouzení rizika, zejména u žen se zatíženou rodinnou anamnézou nebo mutacemi genů jako BRCA1 a BRCA2.

Co může mladá žena udělat už dnes

Odborníci doporučují nezačínat s péčí o prsa až v padesáti. Praktické kroky, které stojí za to zavést dříve:

• pravidelně sledovat prsa a kůži kolem bradavek, zejména po menstruaci;
• jednou ročně požádat gynekologa nebo praktického lékaře o palpační vyšetření prsou;
• znát rodinnou historii nádorových onemocnění a sdělit ji lékaři;
• dbát na tělesnou hmotnost, fyzickou aktivitu a omezení alkoholu, který zvyšuje riziko rakoviny prsu bez ohledu na věk;
• při znepokojivých příznacích (bulka, výtok z bradavky, vtažení kůže) neodkládat návštěvu lékaře na „po svátcích" nebo „po dovolené".

Prevence: jak se riziko změnilo mezi generacemi

Nárůst o více než 20 % při srovnání žen narozených v letech 1990 a 1955 znamená, že matka a dcera v jedné rodině mohou mít zcela odlišné zdravotní vyhlídky i přes podobné geny. Tento rozdíl naznačuje, že velká část rizika se nahromadila v průběhu pouhých několika desetiletí — tedy v rytmu civilizačních změn.

Vědci se soustředí na několik oblastí dalšího výzkumu:

• chemické prostředí – vliv znečištění ovzduší, látek v plastech, pesticidů a kosmetiky;
• výživové faktory – podíl vysoce průmyslově zpracovaných potravin, cukru, červeného masa a alkoholu;
• fyzická aktivita od dětství – význam pohybu v období puberty pro pozdější riziko nádorových onemocnění;
• reprodukční vzorce – věk první menstruace, těhotenství, délka kojení.

Cílem je vytvořit preventivní programy přizpůsobené věku. Dospívající dívka potřebuje jinou podporu než třicetiletá žena plánující těhotenství a zcela jiný přístup vyžaduje žena těsně před čtyřicítkou se zatíženou rodinnou anamnézou.

Jak číst riziko a nežít v neustálém strachu

Nárůst počtu onemocnění neznamená, že každá mladá žena rakovinou prsu onemocní. Statistika hovoří o pravděpodobnosti v měřítku celé populace, nikoli o rozsudku pro konkrétního jedince. Rozumný přístup spočívá v tom znát své rizikové faktory, zavést ta preventivní opatření, která lze ovlivnit, a využívat vyšetření tehdy, kdy jsou opodstatněná.

Pro lékaře se klíčovým úkolem stává vyvažování dvou cílů: co nejrychlejší zachycení nádorů a zároveň vyhnutí se nadměrné diagnostice neškodných změn, které by zdraví nikdy neohrozily. Hranice mezi oběma situacemi není vždy zřejmá, a proto se do rozhodování stále více zapojuje genetika, přesnější hodnocení zobrazovacích vyšetření a rozhovor s pacientkou o jejích očekáváních a obavách.

Rostoucí riziko rakoviny prsu u mladých žen zasahuje nejen jejich zdraví, ale i životní plány: práci, mateřství, vztahy. Lékaři a vědci proto stále důrazněji zdůrazňují, že prevence se neredukuje na jedno vyšetření jednou za několik let. Je to spíše soubor každodenních rozhodnutí — od pohybu přes stravu až po reakci na první znepokojivé signály, které tělo vysílá dávno předtím, než se nádor stane skutečně nebezpečným.