Rakovina prsu u mladých žen roste znepokojivým tempem. Lékaři hledají příčinu

Proč mladé ženy onemocňují rakovinou prsu čím dál častěji

Stále více žen ve věku dvaceti a třiceti let dostává diagnózu rakoviny prsu. Statistiky ukazují výrazný obrat, který překvapil i zkušené onkology.

Americká studie vědců z Washington University School of Medicine prokázala, že u žen mladších padesáti let se rakovina prsu vyskytuje výrazně častěji než před deseti či patnácti lety. Nárůst se přitom výrazně zrychlil zejména po roce 2016. Nejrychleji přibývají nádory závislé na estrogenu, což naznačuje zásadní roli životního stylu a faktorů prostředí.

Rakovina prsu byla dlouhá léta spojována především se ženami po padesátce. Nová data ale ukazují jiný obrázek: ve věkové skupině 20 až 49 let nemocnost nejen roste, ale přímo zrychluje. V roce 2000 bylo evidováno přibližně 64 případů na 100 tisíc žen v tomto věku. Do roku 2016 se ukazatel zvyšoval pomalu, průměrně o 0,24 % ročně, a dosáhl zhruba 66 případů.

Po roce 2016 křivka náhle prudce vystřelila vzhůru. Roční nárůst dosáhl téměř 3,8 % a v roce 2019 se hovořilo již o 74 případech na 100 tisíc žen. Pro epidemiology jde o jasný signál skutečné změny, kterou nelze vysvětlit jen lepší diagnostikou.

Od generace žen narozených v roce 1955 po generaci z roku 1990 vzrostlo riziko rakoviny prsu před padesátkou o více než 20 %, což poukazuje na silný vliv faktorů prostředí a životního stylu.

Vědci neidentifikují jedinou jednoduchou příčinu. Nejpravděpodobnější je tzv. „koktejl" několika jevů najednou: nedostatek pohybu, změny tělesné hmotnosti, pozdější mateřství, delší expozice hormonům a k tomu znečištění životního prostředí spolu s látkami narušujícími hormonální rovnováhu.

Nádory poháněné estrogenem vedou statistiky

Klíčové zjištění se týká typu nádorů, které přibývají nejrychleji. Jde o tumory s estrogenními receptory — tedy takové, které rostou tím rychleji, čím silněji na ně působí ženské pohlavní hormony. Na jejich povrchu se nacházejí jakési „zámky" (receptory), do nichž pasuje „klíč" v podobě estrogenu.

Právě tento typ rakoviny prsu zaznamenává v posledních letech největší nárůst u mladých žen. Nádory nezávislé na estrogenu se naproti tomu vyskytují méně. Toto obrácení poměrů má zásadní význam, protože vede k odlišným strategiím prevence i léčby.

Změna profilu nádorů — méně tumorů nezávislých na hormonech a více těch závislých na estrogenu — naznačuje, že prostředí, strava a životní styl čím dál silněji „spolupracují" s hormony při vzniku rakoviny prsu.

Onkologové si proto kladou dvě zásadní otázky: co v životě dnešních žen tak výrazně podporuje nádory závislé na estrogenu a zda lze mechanismy, které omezily výskyt estrogenně nezávislých tumorů, využít i k brzdění dalších typů rakoviny prsu.

Rizikové faktory, o nichž se mluví stále více

Vědci upozorňují na několik skupin faktorů, které mohou zesilovat působení estrogenů v těle mladých žen:

• životní styl – nízká fyzická aktivita, sedavá práce, absence pravidelného pohybu;
• tělesná hmotnost – tuková tkáň produkuje estrogeny a obezita po pubertě zvyšuje množství hormonů kolujících v krvi;
• pozdější mateřství nebo bezdětnost – těhotenství a kojení mění hormonální cykly a v řadě studií jsou spojovány s nižším rizikem rakoviny prsu;
• látky narušující hormonální rovnováhu – sloučeniny přítomné v plastech, kosmetice nebo potravinách, které mohou napodobovat působení estrogenů.

Ne všechny tyto faktory mají stejně silné vědecké potvrzení, ale stále více výzkumných týmů je zkoumá společně v jednom celku, nikoli odděleně, protože v každodenním životě se obvykle vyskytují současně.

Rasové rozdíly: černošské pacientky čelí největšímu ohrožení

Analýza dat odhalila výrazné rozdíly v riziku onemocnění mezi etnickými skupinami. Nejvíce ohroženou skupinou z hlediska rakoviny prsu v mladém věku se ukázaly být černošské ženy, především ve věku 20 až 29 let. V této skupině je riziko o více než polovinu vyšší než u vrstevnic bílé pleti.

Tato nerovnost vede výzkumníky k hledání rozdílů jak v genetické výbavě, tak v dostupnosti zdravotní péče, životních podmínkách nebo expozici škodlivým látkám. Tým z Washington University analyzuje vzorky nádorových tkání pacientek různého věku a různých etnických skupin, aby zjistil, zda se u mladých černošských žen častěji vyskytují zvláště agresivní podtypy nádorů nebo odlišné molekulární dráhy.

Zajímavý kontrast poskytují statistiky pro ženy latinského původu. V této skupině studie prokázala nejnižší výskyt rakoviny prsu ze všech zkoumaných populací. To by zase mohlo pomoci identifikovat ochranné faktory, například stravovací návyky nebo jiné prvky životního stylu.

Časnější záchyt: úspěch s několika nebezpečnými mezerami

Data z posledních let ukazují změnu nejen v počtu onemocnění, ale také v pokročilosti nemoci v okamžiku diagnózy. Roste podíl nádorů zachycených v prvním stadiu — jsou menší, zpravidla nedávají metastázy a lépe reagují na léčbu. Naopak ubývá diagnóz ve druhém a třetím stadiu.

Více zachycených nádorů v prvním stadiu naznačuje, že screeningová vyšetření a povědomí žen o vlastním riziku skutečně fungují, i když zatím nezasahují všechny ohrožené ženy.

Zároveň onkologové zaznamenali znepokojivou výjimku: část časných nádorových změn není včas odhalena a vrací se do ordinací již jako pokročilé čtvrté stadium. U mladých žen bývají prsy hustší, což ztěžuje interpretaci mammografie. Proto roste důležitost ultrazvuku prsu, magnetické rezonance a individuálního hodnocení rizika, zejména u žen s pozitivní rodinnou anamnézou nebo mutacemi genů jako BRCA1 a BRCA2.

Co může mladá žena udělat již dnes

Odborníci doporučují nestarat se o prsy až od padesátky. Praktické kroky, které stojí za to zavést dříve:

• pravidelně sledovat prsy a kůži kolem bradavek, zejména po menstruaci;
• jednou ročně požádat gynekologa nebo praktického lékaře o fyzikální vyšetření prsů;
• znát rodinnou historii nádorových onemocnění a informovat o ní lékaře;
• dbát na zdravou váhu, fyzickou aktivitu a omezení alkoholu, který zvyšuje riziko rakoviny prsu bez ohledu na věk;
• při znepokojivých příznacích (bulka, výtok z bradavky, zatažení kůže) neodkládat návštěvu lékaře „na po svátcích" nebo „po dovolené".

Prevence: jak se riziko změnilo mezi generacemi

Nárůst o více než 20 % při srovnání žen narozených v roce 1990 a 1955 znamená, že matka a dcera v jedné rodině mohou mít zcela odlišné zdravotní vyhlídky, a to i přes podobnou genetickou výbavu. Tento rozdíl naznačuje, že velká část rizika se nahromadila během pouhých několika desetiletí — tedy v rytmu civilizačních změn.

Vědci se ve svém dalším výzkumu zaměřují na několik klíčových oblastí:

• chemické prostředí – vliv znečištění ovzduší, látek v plastech, pesticidů a kosmetiky;
• výživové faktory – podíl vysoce zpracovaných potravin, cukru, červeného masa a alkoholu;
• fyzická aktivita od dětství – význam pohybu v období dospívání pro pozdější riziko nádorových onemocnění;
• reprodukční vzorce – věk první menstruace, počet těhotenství, délka kojení.

Cílem je vyvinout preventivní programy přizpůsobené věku. Jiné potřeby má dospívající dívka, jiné třicetiletá žena plánující těhotenství a ještě jiné žena těsně před čtyřicítkou s pozitivní rodinnou anamnézou.

Jak číst riziko a nežít v neustálém strachu

Nárůst onemocnění neznamená, že každá mladá žena rakovinou prsu onemocní. Statistika hovoří o pravděpodobnosti v měřítku celé populace, nikoli o rozsudku pro konkrétního jednotlivce. Rozumný přístup spočívá v tom znát vlastní rizikové faktory, zavést ta preventivní opatření, která lze ovlivnit, a využívat vyšetření tehdy, kdy jsou opodstatněná.

Pro lékaře je klíčové vyvážit dva cíle: co nejrychlejší záchyt nádorů a zároveň vyvarování se nadměrné diagnostiky neškodných změn, které by zdraví nikdy neohrožovaly. Hranice mezi jednou a druhou situací není vždy zřejmá, a proto se do rozhodování stále častěji zapojuje genetika, přesnější hodnocení zobrazovacích vyšetření a rozhovor s pacientkou o jejích očekáváních a obavách.

Rostoucí riziko rakoviny prsu u mladých žen zasahuje nejen do zdraví, ale také do životních plánů: práce, mateřství, vztahů. Proto lékaři a výzkumníci stále důrazněji zdůrazňují, že prevence se neredukuje na jedno vyšetření jednou za několik let. Jde spíše o soubor každodenních rozhodnutí — od pohybu přes stravu až po reakci na první znepokojivé signály, které tělo vysílá dávno předtím, než se nádor stane skutečně nebezpečným.