Třetí vlna propouštění za tři roky
Telekomunikační gigant opět redukuje počty zaměstnanců ve Francii. Rozsah nejnovějšího škrtání překvapil dokonce i odborové svazy. Firma oznámila nový program odchodů, který se dotkne stovek lidí v klíčových výzkumných a vývojových centrech.
Francouzská pobočka Nokie zaměstnává v současnosti přibližně 2 300 lidí – o 300 méně než na začátku roku 2024. Nový plán počítá s odchodem dalších 421 zaměstnanců, což představuje zhruba 18 procent pracovní síly v zemi. Celý proces by měl být dokončen do konce června 2026.
Jedna firma, tři po sobě jdoucí programy propouštění ve třech letech a téměř každý pátý zaměstnanec čelí vyhlídce odchodu.
Dohoda o programu byla podepsána vedením společnosti a dvěma odborovými svazy: CFDT a CFE‑CGC. Dokument ještě čeká na schválení ze strany pracovní správy. Pro mnoho zaměstnanců je to však již jasný signál, že přicházejí další těžké měsíce.
Největší ránu dostane centrum poblíž Paříže
Škrty nejsou rozděleny rovnoměrně. Největší zátěž padá na centrum v oblasti Paris‑Saclay, které má přijít o 343 pracovních míst. Právě tam se soustřeďuje značná část výzkumné a projektové činnosti Nokie ve Francii, zejména v oblasti pokročilých síťových technologií.
Druhé klíčové centrum v bretonském Lannion se rozloučí s 78 zaměstnanci. Obě lokality jsou pro francouzské telekomunikační aktivity firmy strategicky důležité, a proto každá další redukce vyvolává otázky o budoucnosti místních inženýrských kompetencí.
| Centrum | Plánovaný počet odchodů |
|---|---|
| Paris‑Saclay | 343 |
| Lannion | 78 |
| Celkem | 421 |
Formálně dobrovolné, ve skutečnosti masové odchody
Nokia využívá postupu takzvaných kolektivních dohod o odchodech, které ve Francii fungují jako alternativa ke klasickému hromadnému propouštění. Technicky vzato zaměstnanec sám podá žádost o odchod, firma ji přijme a vyplatí dohodnuté odstupné.
Formálně jde o dobrovolnou volbu, ale výsledek zůstává stejný: několik set lidí přestane pro firmu pracovat.
Zaměstnanci, kteří tento krok zvažují, mají čas na rozhodnutí do konce první poloviny roku 2026. Nemusejí přitom prokazovat žádnou obtížnou osobní ani ekonomickou situaci – stačí souhlas obou stran. Z pohledu vedení jde o flexibilní nástroj restrukturalizace. Z pohledu zaměstnanců je to proces, který vytváří atmosféru nejistoty a pocitu, že pracovní místa nejsou trvalá.
„Omlazení" kádrů, nebo postupné stahování se z Francie?
Někteří odboroví zástupci se snaží v tomto procesu najít pozitiva. Jeden z delegátů CFE‑CGC uvádí, že program může usnadnit odchod lidem s dlouhou praxí, kteří uvažovali o předčasném ukončení kariéry nebo změně profesní dráhy. Podle jeho názoru firma tímto způsobem „omlazuje strukturu" a uvolňuje místo pro nové kompetenční profily.
Přesto i on přiznává, že zpráva o zrušení stovek míst není pro zaměstnance nikdy dobrá. V mnoha týmech panují obavy, že další výzkumné projekty budou přesunuty do levnějších lokalit a francouzská centra postupně ztratí svůj význam. Podobný trend lze ostatně pozorovat i v jiných technologických koncernech, které už léta omezují náklady v západní Evropě.
CGT říká „dost" a odmítá se na programu podílet
Nový plán redukcí vyvolal rozhodnou reakci jednoho z hlavních odborových svazů – CGT. Organizace se účastnila dvou předchozích kol dobrovolných odchodů, nyní však odmítá dohodu podepsat. V komuniké rozeslaném zaměstnancům svaz hovoří o „strategii demontáže pracovních míst", která má sloužit výhradně zlepšení finančních ukazatelů, bez skutečné debaty o dlouhodobé vizi působení ve Francii.
Zástupci CGT tvrdí, že opakující se programy dobrovolných odchodů se stávají rutinním nástrojem škrtání pracovních míst, nikoli výjimečnou reakcí na krizi.
Odboráři zdůrazňují, že pokud se firma každý rok vrací ke stejnému mechanismu, znamená to, že hlubší obchodní problémy nebyly vyřešeny. Podle jejich hodnocení vedení hledá snadný způsob, jak snížit náklady, místo aby jasně vymezilo, v jakých oblastech chce rozvíjet činnost a odkud se naopak hodlá stáhnout.
Únava z neustálé nejistoty
Pro zaměstnance francouzské části Nokie se život ve stínu dalších plánů propouštění stal normou. V mnoha týmech je patrný pokles motivace a rostoucí pocit dočasnosti. Lidé s nejsilnějšími technickými kompetencemi stále častěji hledají stabilnějšího zaměstnavatele, což pro firmu představuje riziko ztráty klíčových odborníků.
- Starší inženýr uvažuje o odchodu v rámci programu a přechodu k menšímu výrobci zařízení.
- Specialista na sítě 5G dostává nabídky ze sektoru kybernetické bezpečnosti.
- Mladší zaměstnanci zvažují přesun do jiných zemí v rámci struktur firmy.
Taková rozhodnutí se jen zřídka odrazí v oficiálních statistikách, ale výrazně ovlivňují reálné možnosti vedení výzkumných projektů. Týmy, které byly teprve nedávno okleštěny, stojí před úkolem udržet tempo práce s menším počtem lidí a část povinností se přesouvá na externí dodavatele.
Francie jako zkušební pole proměn v telekomunikacích
Popsaný případ dobře ilustruje širší trend v telekomunikačním odvětví. Operátoři a dodavatelé síťového vybavení se snaží snižovat náklady po gigantických investicích do infrastruktury 5G a zároveň reagovat na ostrou konkurenci asijských výrobců. Země s vysokými náklady práce, jako je Francie, jsou v tomto prostředí obzvláště zranitelné.
Tamější pracovní právo zároveň firmám poskytuje specifické nástroje – právě jako kolektivní dohody o odchodech. Pro vedení je to způsob, jak rozložit proces redukce v čase a vyhnout se mediálně hlučnému hromadnému propouštění. Pro odbory je to naopak obtížný kompromis mezi ochranou zaměstnanců a přijetím nevyhnutelných změn v odvětví.
Co tato situace říká českému čtenáři
Pro čtenáře z České republiky je příběh francouzské Nokie signálem, že ani vysoce kvalifikovaná pracovní místa v oblasti technologií neposkytují plnou záruku jistoty. Ohrožena jsou nejen místa ve výrobě nebo logistice, ale také ve výzkumu, projektování a vývoji softwaru.
Stojí za to si všimnout dvou věcí. Zaprvé, firmy stále častěji přesouvají část procesů do zemí s nižšími náklady, včetně střední a východní Evropy. Zadruhé, i tam, kde se uplatňují měkčí formy redukce, jako jsou dobrovolné programy odchodů, mohou být dopady na místní ekonomiky velmi citelné. Zmizí nejen konkrétní pracovní místo, ale i celé kompetence, které se pak obtížně obnovují.
Z pohledu zaměstnance roste důležitost profesní flexibility a ochoty k rekvalifikaci. Z pohledu států pak vyvstává potřeba aktivní průmyslové politiky. Bez jasné vize rozvoje vlastních technologických sektorů riskuje každá země, že další rozhodnutí o redukcích padnou mimo její hranice a místní výzkumná centra se stanou pouhými krátkými zastávkami v globální strategii velkých korporací.
