Na polích kukuřice a sóji je nebývale ticho
Příliš ticho – a nejnovější vědecká analýza z toho důvodu bije na poplach. Výzkum publikovaný v prestižním odborném časopise ukazuje, že v oblastech s nejintenzivnějším průmyslovým zemědělstvím populace ptáků neklesají jen rok od roku, ale tento pokles se navíc stále zrychluje. Klíčovou stopu přitom představuje masivní používání hnojiv a pesticidů.
Ptáků ubývá – a mizí čím dál tím rychleji
Tým vědců sledoval početnost 261 druhů severoamerických ptáků po dobu více než tří desetiletí – konkrétně v letech 1987 až 2021. Výsledný obraz je jednoznačný: průměrné populace těchto druhů se za sledované období zmenšily přibližně o 15 %.
Ještě znepokojivější je situace u jednotlivých druhů. Celých 47 % z nich vykazuje statisticky průkazný a výrazný klesající trend. Nejde tedy o ojedinělé výjimky – jde o masový a rozšířený jev.
Vědci zjistili, že u téměř čtvrtiny zkoumaných druhů se pokles počtů nejen nezastavuje, ale každým rokem ještě zrychluje.
Právě toto zrychlování bylo ústředním bodem celého výzkumu. Autoři studie se nespokojili s prostým srovnáním stavu tehdy a dnes. Pečlivě analyzovali, jak se tempo úbytků mění v delším časovém horizontu. Díky tomu lze včas identifikovat takzvané „horké body" – oblasti a druhy, kde se situace vymyká kontrole dříve, než ptáci zcela zmizí.
Mapa mizejících ptáků se překrývá s mapou zemědělských polí
Výsledky analýzy jsou překvapivě konzistentní. Zóny s nejrychlejším úbytkem ptáků se téměř dokonale shodují s oblastmi, kde dominuje intenzivní zemědělství založené na:
- vysoké spotřebě pesticidů (zejména insekticidů a herbicidů),
- velkých dávkách průmyslových hnojiv,
- rozsáhlých zemědělských monokulturách – obřích lánech jedné plodiny.
Tato zjištění zapadají do širšího kontextu. Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) již dříve vypočítal, že populace 61 % ptačích druhů na světě klesají a že expanze a intenzifikace zemědělství patří mezi hlavní hnací síly tohoto trendu.
Jak průmyslové zemědělství ptákům škodí
Nejprve se proměňuje krajina. Přirozené louky, křoviny, meze, remízky a mokřady ustupují rozsáhlým, rovným plochám polí. Mizí stromy, keře, staré dutinové kmeny i tůňky – tedy přesně ty prvky, které ptáci nezbytně potřebují k hnízdění, úkrytu před predátory a hledání potravy.
Přeměna pestrého krajinného mozaiky v homogenní pole znamená pro ptáky ztrátu úkrytu, míst k hnízdění i potravní základny – a to vše naráz.
Druhý úder přichází v podobě chemie. Intenzivní zemědělství stojí na velkých dávkách hnojiv a přípravků na ochranu rostlin. Ačkoli část ptáků může být přímo otravována, vědci zdůrazňují, že klíčový problém spočívá jinde: v mizení potravy.
Když zmizí hmyz, hladoví celý potravní řetězec
Pro mnoho ptačích druhů, zejména pěvců, tvoří hmyz hlavní zdroj potravy – přinejmenším v části roku nebo ve fázi krmení mláďat. Z pohledu zemědělce je však velká část tohoto hmyzu škůdcem, kterého je třeba co nejrychleji eliminovat.
Nastupují tedy insekticidy. Likvidují hmyz efektivně, ale spolu s ním mizí i přirozená „spíž" ptáků. Herbicidy současně odstraňují plevele, a s nimi celé miniaturní ekosystémy, v nichž žily další druhy bezobratlých. Průmyslová hnojiva pak mění složení rostlinných společenstev, což se zpětně promítá do struktury populací bezobratlých živočichů.
Výsledek je přímočarý: méně hmyzu znamená méně dostupné potravy, horší kondici dospělých ptáků, slabší hnízdní úspěšnost a nižší přežívání mláďat. V delší perspektivě to vede k trvalému zmenšování populací.
Teplo škodí, intenzivní zemědělství sestup dále urychluje
Autoři studie se zaměřili rovněž na vliv rostoucích teplot. Nárůst průměrné teploty v dané oblasti se ukázal jako faktor spojený s celkovým poklesem početnosti ptáků. Horká léta, četnější vlny veder, sucha a extrémní povětrnostní jevy zatěžují ptačí organismy a ztěžují hledání potravy.
Výsledky však odhalily ještě znepokojivější závislost: tam, kde je zemědělství výjimečně intenzivní a klima se zároveň otepluje, jsou úbytky ptáků výrazně výraznější. Obě tyto tlaky působí souběžně a navzájem se posilují.
Kombinace silné chemizace zemědělství a oteplujícího se klimatu způsobuje, že již oslabené ptačí populace se zmenšují ještě rychleji.
Svou roli sehrává i změna využití krajiny. Rozsáhlá zemědělská pole poskytují méně stínu než přirozené lesy nebo křoviny a kácení stromů ve prospěch polí omezuje pohlcování oxidu uhličitého. V praxi to vytváří lokální „tepelné ostrovy" a ještě těžší životní podmínky pro živočichy.
Lze produkovat potraviny jinak?
Vědci zdůrazňují, že nejde o stavění „dobrého" a „špatného" zemědělství proti sobě, ale o způsob hospodaření s půdou – o to, zda je možné kombinovat produkci potravin s ochranou přírody. Jedním ze směrů, který získává stále více pozornosti, jsou přístupy označované jako regenerativní zemědělství.
Jde o přístup, při kterém zemědělec:
- omezuje používání pesticidů a herbicidů,
- snaží se udržovat nebo obnovovat rozmanité krajinné prvky (meze, pásy stromů, tůňky),
- vyhýbá se rozsáhlým monokulturám ve prospěch větší rozmanitosti pěstovaných plodin,
- veškerou péči plánuje s ohledem na úrodnost půdy a biologickou rozmanitost.
Zemědělství, které respektuje přirozené porosty dřevin, ponechává fragmenty volné vegetace a omezuje chemii, může výrazně zpomalit pokles počtů ptáků.
Odborníci však upozorňují, že v konfrontaci s rostoucí poptávkou po potravinách a zrychlující se klimatickou krizí samotná změna zemědělských postupů nemusí stačit. Tlak na stále vyšší výnosy vede k tomu, že zemědělci často sahají po osvědčených intenzivních metodách, jež přinášejí rychlou úrodu, avšak za vysokou cenu pro životní prostředí.
Proč se zánik ptáků týká každého z nás
Ptáci nejsou jen pestrou ozdobou krajiny. Jsou důležitými součástmi místních ekosystémů. Spotřebovávají obrovské množství hmyzu, včetně těch, kteří poškozují zemědělské plodiny. Rozšiřují semena stromů a keřů, podílejí se na opylování některých rostlin. Jejich přítomnost nebo nepřítomnost jasně ukazuje, v jakém stavu se celé životní prostředí nachází.
Pokud na rozsáhlém území ptáků ubývá, zpravidla to signalizuje vážné narušení určité rovnováhy. To zasahuje nejen přírodu, ale nepřímo i hospodářství – například prostřednictvím vyššího tlaku škůdců, eroze půdy či zhoršené retence vody.
Pro běžného člověka je nejsnadnějším „ukazatelem" každodenní krajina. Když na jaře slýcháme čím dál méně zpěvu a nad poli a loukami kroužejí jednotlivé vlaštovky namísto celých hejn, je to signál, že proces popsaný ve studii není abstraktní. Odehrává se tady a teď – také v Evropě a v České republice.
Co může změnit směr tohoto trendu
Odpovědnost nespočívá výhradně na bedrech zemědělců. Směr změn určují politická rozhodnutí, dotace a regulace, ale také volby spotřebitelů. Když státy finančně podporují postupy šetrné k přírodě, je pro zemědělce snazší podstoupit riziko přechodu na méně intenzivní systémy hospodaření. Když zákazníci upřednostňují produkty vzniklé s ohledem na životní prostředí, signál doputuje přímo do celého dodavatelského řetězce.
Důležitá je i lokální rovina. Dokonce i drobné kroky – ponechání části zahrady v „divokém" stavu, výsadba ovocných keřů, vybudování tůňky nebo upuštění od chemie v domácích zahradách – vytvářejí ostrůvky útočiště pro ptáky a hmyz. Tisíce takových míst na mapě země tvoří hustou síť, která podporuje biologickou rozmanitost i v zemědělské krajině.
Nová studie tedy není jen suchou statistikou o dalších procentech poklesu. Je varovným signálem, že způsob, jakým produkujeme potraviny, působí proti přírodnímu systému, ze kterého sami čerpáme. Pokud ptáci mizejí nejrychleji tam, kde zemědělství nejvíce připomíná výrobní linku, znamená to, že současný model se blíží hranicím únosnosti ekosystémů.
Souběžný nárůst intenzity zemědělství a zemských teplot způsobuje, že tlak na ptáky bude nadále sílit. Čím déle udržíme stávající kurz, tím obtížnější bude napáchané škody napravit. Z pohledu vědců je každé opatření, které omezuje chemii na polích, obnovuje fragmenty přirozené krajiny nebo zpomaluje klimatické oteplování, skutečnou investicí do toho, aby budoucí generace znaly ranní zpěv skřivana z vlastního dvorku – a ne jen z archivních nahrávek.
