Tato podceňovaná ryba předčí tresku. Málo kalorií, stopové množství rtuti

Ryba, která si zaslouží místo na vašem talíři

V českých kuchyních vládne treska, zatímco těsně vedle ní stojí téměř nepovšimnutá ryba – jednička zvaná pakambala severní, neboli pikša. Je výrazně hubenější a zároveň mimořádně bezpečná.

Čím dál víc lidí omezuje konzumaci ryb ze strachu před rtutí a dalšími znečišťujícími látkami. Přitom není nutné vzdávat se rybího filetu k obědu – stačí sáhnout po druhu, který přirozeně hromadí výrazně méně těžkých kovů, a přitom dodává solidní dávku bílkovin i mikroelementů.

Pikša – ryba, která mění váš jídelníček k lepšímu

Pikša patří do stejné čeledi jako treska, přesto se do nákupních košíků dostává jen zřídka. Škoda, protože po stránce výživové hodnoty jde o skutečně silného hráče. Maso je bílé, jemné, lehce nasládlé a postrádá intenzivní rybí zápach, který tak často odrazuje děti i dospělé.

Jejím největším trumfem je složení a lehkost. Ve 100 gramech se zpravidla nachází méně než 1 gram tuku, takže porce filetu přináší slušné množství bílkovin při minimálním počtu kalorií. Jde o ideální volbu pro lidi na redukci, po zraněních, s citlivým žaludkem nebo pro ty, kteří jednoduše dbají na svou postavu.

Pikša spojuje tři vlastnosti, které se pohromadě vyskytují jen vzácně: je velmi libová, obsahuje málo rtuti a stále dodává znatelnou dávku zdravých omega-3 mastných kyselin.

Proč ji dietologové tak rádi doporučují

Pikša není zdaleka tak tučná jako losos nebo makrela, ale její nutriční profil je velmi příznivý. Obsahuje:

• plnohodnotné bílkoviny – skvělý zdroj aminokyselin potřebných pro regeneraci svalů a tkání,
• vitamín B12 – podporuje nervovou soustavu a tvorbu červených krvinek,
• vitamín B3 (niacin) – pomáhá při přeměně energie a správném fungování nervového systému,
• selen – posiluje imunitu a podílí se na funkci štítné žlázy,
• fosfor – stavební kámen kostí a zubů, důležitý také pro svaly,
• draslík – příznivě působí na krevní tlak a srdeční činnost.

Pro lidi, kteří jedí hodně červeného masa, může výměna části porcí za pikšu tělu skutečně prospět. Hovězí nebo vepřové maso obsahuje velké množství nasycených mastných kyselin, spojovaných se zvýšenou hladinou tzv. špatného cholesterolu LDL. Libová ryba, jako je pikša, tento typ tuku prakticky nevnáší, naopak dodává nenasycené kyseliny včetně omega-3.

Pravidelné nahrazování červeného masa libovými rybami patří k nejjednodušším krokům, které mohou zlepšit lipidový profil a odlehčit kardiovaskulárnímu systému.

Omega-3 v „lehké" verzi – bez přehnaného množství tuku

Pikša nemůže lososa v obsahu omega-3 porazit, přesto do jídelníčku přináší hodnotnou dávku těchto kyselin. Je to dobrý kompromis pro ty, kdo chtějí pečovat o srdce, ale příliš tučné ryby jim nechutnají.

Omega-3 mastné kyseliny pomáhají snižovat hladinu triglyceridů, podporují pružnost cév a působí protizánětlivě. Z pohledu každodenního jídelníčku nezáleží jen na jedné „suprrybě" – pravidelné, byť i umírněné porce libových ryb mají smysl.

Ryba bez zápachu, který odrazuje celou domácnost

Pro mnoho lidí je největší překážkou při jídle ryb aroma vznikající při smažení nebo pečení. Pikša má v tomto ohledu jasnou výhodu. Její chuť je jemná, lehce nasládlá a zápach výrazně méně intenzivní než u tresky, sledě nebo makrely.

Do domácího jídelníčku ji lze snadno zařadit. Skvěle chutná v trojobalu, pečená ve fólii se zeleninou, dušená v páře i jako jemné rybí karbanátky pro děti. Maso se lehce rozpadá na vločky, takže dobře přijímá koření i marinády – od klasického kopru až po výrazné směsi s paprikou a česnekem.

Pikša versus treska – která z nich vychází lépe?

Pikša a treska jsou si velmi podobné – patří do stejné čeledi, mají srovnatelnou kalorickou hodnotu i celkovou výživovou hodnotu. Rozdíly jsou jemné, ale pro uvědomělého spotřebitele mohou hrát roli.

V praxi je těžké označit jednoznačného „vítěze". Kdo hledá maximálně libové maso s o trochu vyšším obsahem selenu a velmi jemnou chutí, sáhne častěji po pikše. Pro fanoušky klasických treščích filetek budou rozdíly především otázkou zvyku.

Pikšu a tresku lze brát jako výživové sestřenice – podobné hodnoty, trochu jiný charakter na talíři. V jídelníčku je klidně místo pro obě.

Strach z rtuti? Pikša má zde výraznou převahu

Mnoho lidí omezuje ryby kvůli zprávám o rtuti a dalších toxinech v rybím mase. U pikše je riziko výrazně nižší než u velkých dravých ryb. Tento druh žije relativně krátce a živí se hlavně drobnými bentickými bezobratlými, nikoli jinými rybami.

Díky tomu těžké kovy nestihnou v jeho těle kumulovat v takové míře jako v tuňákovi, mečounovi nebo žralokovi. Mezinárodní instituce, včetně amerického úřadu FDA, řadí pikšu do skupiny tzv. „nejlepších voleb" – tedy ryb bezpečných k častější konzumaci, a to i pro těhotné ženy a děti.

Jak často lze pikšu jíst bez obav

Většina výživových doporučení říká, že ryby stojí za to jíst 1–2krát týdně. U libových druhů s nízkým obsahem rtuti, jako je pikša, lze klidně mířit na horní hranici tohoto rozmezí – za předpokladu, že celková strava zůstává pestrá.

Dobrou praxí je střídání druhů: jednou pikša, jindy treska, pstruh, sleď nebo šprot. Takový způsob stravování snižuje riziko hromadění jednotlivých znečišťujících látek a zároveň rozšiřuje škálu přijímaných živin.

Na co si dát pozor při nákupu pikše

V obchodech se pikša objevuje převážně ve formě mražených filetů, někdy i čerstvých kusů. Vyplatí se:

• číst etikety – čím kratší složení, tím lépe (rybí filet bez zbytečných přídatných látek),
• hledat certifikát udržitelného rybolovu, například MSC,
• vyhýbat se opakovaně rozmraženým produktům – led by měl být průhledný, bez přebytku krystalů,
• kontrolovat vůni po rozmražení – maso by mělo vonět čerstvě, bez kyselého nebo zatuchlého tónu.

V domácí kuchyni pikša snese většinu tepelných úprav: lze ji péct, dusit v páře, grilovat, dusit v rajčatové omáčce nebo podávat v odlehčené verzi místo klasického „fish and chips". Díky jemné chuti ji ocení i ti, kdo se dosud rybám vyhýbali obloukem.

Ryba příznivá pro srdce i pro ty, kteří ryby „nemají rádi"

Pikša se obzvláště hodí lidem s vysokým krevním tlakem, poruchami lipidového metabolismu nebo nadváhou, protože spojuje dvě vlastnosti, které málokdy jdou ruku v ruce: nízkou kalorickou hodnotu a přítomnost prospěšných tuků. Navíc nezatěžuje trávicí soustavu tak jako tučné maso smažené na přepáleném oleji.

Je to také skvělý „tréninkový" druh pro přesvědčené odpůrce ryb. Místo aby člověk rovnou přesvědčoval domácnost ke sledě s intenzivním zápachem, snazší je začít jemným filetem z pikše podaným s brambory a salátem. Jakmile se doma ryba přestane spojovat výhradně s nepříjemným aroma, bude snazší zařazovat i další druhy.

Právě takové nenápadné volby – třeba přidání pikše do týdenního jídelníčku – postupně formují zdravější návyky. Místo vzdávání se ryb ze strachu z rtuti je moudřejší vědomě vybírat druhy, které ji přirozeně obsahují nejméně. Pikša mezi ně rozhodně patří.