Telekomunikační gigant opět propouští ve Francii
Jeden z největších hráčů v telekomunikačním průmyslu znovu seká stavy ve Francii. Rozsah posledního kola propouštění překvapil dokonce i odborové svazy.
Firma oznámila nový program dobrovolných odchodů, který se dotkne stovek lidí v klíčových výzkumných a vývojových centrech. Jde už o třetí vlnu propouštění za pouhé tři roky – a únava zaměstnanců i části jejich zástupců je čím dál zřetelnější.
Třetí vlna propouštění za tři roky
Francouzská pobočka Nokie zaměstnává v současnosti přibližně 2 300 lidí – o 300 méně než na začátku roku 2024. Nový plán počítá s odchodem dalších 421 pracovníků, což odpovídá zhruba 18 procentům všech zaměstnanců v zemi. Celý proces by měl být dokončen do konce června 2026.
Jedna společnost, tři po sobě jdoucí programy snižování stavů za tři roky – a téměř každý pátý zaměstnanec stojí před vyhlídkou ztráty práce.
Dohodu o programu podepsalo vedení firmy spolu se dvěma odborovými svazy: CFDT a CFE‑CGC. Dokument ještě čeká na schválení ze strany pracovní inspekce, avšak pro mnoho zaměstnanců je to jasný signál, že přicházejí další těžké měsíce.
Největší ránu dostane centrum poblíž Paříže
Škrty nejsou rovnoměrně rozloženy. Největší zátěž dopadá na výzkumné centrum v oblasti Paris‑Saclay, kde má přijít o práci 343 lidí. Právě zde se soustřeďuje podstatná část výzkumné a projektové činnosti Nokie ve Francii, zejména v oblasti pokročilých síťových technologií.
Druhé klíčové středisko, nacházející se v Lannion v Bretani, má přijít o 78 pracovníků. Obě lokality jsou pro francouzské telekomunikační aktivity firmy strategicky důležité, takže další snižování stavů vyvolává otázky ohledně budoucnosti místních inženýrských kompetencí.
| Středisko | Plánovaný počet odchodů |
|---|---|
| Paris‑Saclay | 343 |
| Lannion | 78 |
| Celkem | 421 |
Formálně dobrovolné, v praxi hromadné odchody
Nokia využívá tzv. kolektivní dohody o odchodech, které ve Francii fungují jako alternativa ke klasickému hromadnému propouštění. Technicky vzato zaměstnanec sám podá žádost o odchod, firma ji přijme a vyplatí dohodnuté odstupné.
Jde formálně o dobrovolnou volbu – výsledek ale zůstává stejný: několik set lidí přestane pro firmu pracovat.
Zaměstnanci, kteří tento krok zvažují, mají na rozhodnutí čas do konce první poloviny roku 2026. Nemusejí přitom prokazovat žádnou tíživou osobní ani hospodářskou situaci – stačí souhlas obou stran. Z pohledu vedení jde o flexibilní nástroj restrukturalizace. Z pohledu zaměstnanců to vytváří atmosféru nejistoty a pocit, že jejich pracovní místa nejsou trvalá.
„Omlazení" týmů, nebo postupný ústup z Francie?
Někteří odboroví zástupci se snaží v celém procesu najít pozitiva. Jeden z delegátů CFE‑CGC poukazuje na to, že program může usnadnit odchod zaměstnancům s dlouhou praxí, kteří uvažovali o předčasném ukončení kariéry nebo o změně profesní dráhy. Podle něj firma tímto způsobem „omlazuje strukturu" a uvolňuje místo pro nové kompetentní profily.
Sám ale přiznává, že zpráva o rušení stovek míst nikdy není pro zaměstnance dobrá. V mnoha týmech panují obavy, že další výzkumné projekty budou přesunuty do levnějších lokalit a francouzská centra postupně ztratí svůj význam. Podobný trend ostatně pozorujeme i u jiných technologických koncernů, které už léta omezují náklady v západní Evropě.
CGT říká „dost" a odmítá dohodu podepsat
Nový plán propouštění vyvolal rozhodnou reakci jednoho z hlavních odborových svazů – CGT. Organizace se podílela na dvou předchozích kolech dobrovolných odchodů, nyní však odmítá dohodu podepsat. V prohlášení rozeslaném zaměstnancům hovoří o „strategii demontáže pracovních míst", která má sloužit výhradně zlepšení finančních ukazatelů, a to bez jakékoli věcné debaty o dlouhodobé vizi působení firmy ve Francii.
Zástupci CGT tvrdí, že opakující se programy dobrovolných odchodů se stávají rutinním nástrojem ke škrtání pracovních míst – nikoli výjimečnou reakcí na krizi.
Odboráři zdůrazňují, že pokud se firma každý rok vrací ke stejnému mechanismu, znamená to, že hlubší obchodní problémy nebyly vyřešeny. Podle nich vedení hledá snadný způsob, jak snížit náklady, místo aby jasně definovalo, ve kterých oblastech chce rozvíjet činnost a odkud se naopak hodlá stáhnout.
Únava z neustálé nejistoty
Pro zaměstnance francouzské části Nokie se život ve stínu opakujících se plánů na snižování stavů stal normou. V mnoha týmech je patrný pokles motivace a narůstající pocit dočasnosti. Lidé s nejsilnějšími technickými kompetencemi stále častěji hledají stabilnějšího zaměstnavatele – a pro firmu to znamená riziko ztráty klíčových odborníků.
- Starší inženýr uvažuje o odchodu v rámci programu a přestupu k menšímu výrobci zařízení.
- Specialista na sítě 5G dostává nabídky z oblasti kybernetické bezpečnosti.
- Mladší pracovníci zvažují přesun do jiných zemí v rámci firemních struktur.
Taková rozhodnutí se jen zřídka objeví v oficiálních statistikách, ale výrazně ovlivňují reálné možnosti realizace výzkumných projektů. Týmy, které byly teprve nedávno zredukovány, čelí úkolu udržet tempo práce s menším počtem lidí – a část povinností se přesouvá na externí dodavatele.
Francie jako laboratoř změn v telekomunikacích
Tento případ dobře ilustruje širší trend v telekomunikačním odvětví. Operátoři i dodavatelé síťového vybavení se snaží snižovat náklady po obrovských investicích do infrastruktury 5G a zároveň reagovat na ostrou konkurenci asijských výrobců. Země s vysokými náklady na pracovní sílu, jako je Francie, jsou v tomto kontextu obzvláště zranitelné.
Tamní pracovní právo přitom firmám poskytuje specifické nástroje – právě například kolektivní dohody o odchodech. Pro vedení je to způsob, jak rozložit proces snižování stavů v čase a vyhnout se mediálně hlasitému hromadnému propouštění. Pro odbory je to naopak obtížný kompromis mezi ochranou zaměstnanců a přijetím nevyhnutelných změn v sektoru.
Co tato situace říká čtenáři?
Příběh francouzské Nokie je signálem, že ani vysoce kvalifikovaná pracovní místa v technologiích neposkytují plnou záruku jistoty. Ohrožena nejsou jen místa ve výrobě nebo logistice, ale také pozice ve výzkumu, projektování a vývoji softwaru.
Stojí za to si všimnout dvou věcí. Za prvé, firmy stále častěji přesouvají část procesů do zemí s nižšími náklady, včetně střední a východní Evropy. Za druhé, i tam, kde se uplatňují měkké formy snižování stavů – jako jsou dobrovolné odchodové programy – mohou být důsledky pro místní ekonomiky velmi citelné. Zmizí totiž nejen konkrétní pracovní místo, ale i celé soubory kompetencí, které se jen obtížně znovu budují.
Z pohledu zaměstnance roste význam profesní flexibility a ochoty rekvalifikovat se. Z pohledu států pak vyvstává potřeba aktivní průmyslové politiky. Bez jasné vize rozvoje vlastních technologických odvětví riskuje každá země, že další rozhodnutí o propouštění padnou mimo její hranice – a místní výzkumná centra se stanou jen krátkodobou zastávkou v globální strategii velkých korporací.
