Rozsah propouštění překvapil i odbory
Jeden z největších hráčů v telekomunikačním průmyslu opět redukuje počty zaměstnanců ve Francii. Tentokrát škrty zasáhnou stovky lidí v klíčových výzkumných a vývojových centrech. Jde přitom už o třetí vlnu propouštění za pouhé tři roky – a únava jak zaměstnanců, tak odborových organizací je čím dál zřetelnější.
Třetí vlna propouštění za tři roky
Francouzská pobočka Nokie zaměstnává v současnosti přibližně 2 300 lidí – o 300 méně než na začátku roku 2024. Nový plán počítá s odchodem dalších 421 zaměstnanců, což představuje zhruba 18 procent všech pracovníků v zemi. Celý proces by měl být dokončen do konce června 2026.
Jedna firma, tři po sobě jdoucí programy snižování stavů za tři roky – a téměř každý pátý zaměstnanec čelí vidině odchodu.
Dohoda o programu byla podepsána vedením společnosti a dvěma odborovými svazy: CFDT a CFE‑CGC. Dokument ještě čeká na schválení ze strany pracovní inspekce, ale pro mnoho zaměstnanců jde už nyní o jasný signál, že přicházejí další těžké měsíce.
Největší ránu dostane centrum u Paříže
Škrty nejsou rozloženy rovnoměrně. Nejvíce postižené bude středisko v oblasti Paris‑Saclay, kde má přijít o práci 343 lidí. Právě tady se soustřeďuje velká část výzkumné a projektové činnosti Nokie ve Francii, zejména v oblasti pokročilých síťových technologií.
Druhé klíčové pracoviště, umístěné v Lannion v Bretani, se rozloučí s 78 zaměstnanci. Obě lokality jsou pro francouzské telekomunikační aktivity firmy strategicky důležité, a proto každá další redukce vyvolává otázky ohledně budoucnosti místních inženýrských kompetencí.
| Pracoviště | Plánovaný počet odchodů |
|---|---|
| Paris‑Saclay | 343 |
| Lannion | 78 |
| Celkem | 421 |
Formálně dobrovolné, ve skutečnosti hromadné odchody
Nokia využívá postup takzvaných kolektivních dohod o odchodu, které ve Francii fungují jako alternativa ke klasickému hromadnému propouštění. Technicky vzato zaměstnanec sám podává žádost o odchod a firma ji akceptuje, přičemž vyplatí dohodnuté odstupné.
Formálně jde o dobrovolnou volbu – výsledek ale zůstává stejný: několik set lidí přestane pro firmu pracovat.
Zaměstnanci, kteří tento krok zvažují, mají na rozhodnutí čas do konce první poloviny roku 2026. Nemusí přitom prokazovat žádnou tíživou osobní ani hospodářskou situaci – stačí souhlas obou stran. Z pohledu vedení jde o flexibilní nástroj restrukturalizace. Z pohledu zaměstnanců se jedná o proces, který vytváří ovzduší nejistoty a pocit, že pracovní místa nejsou trvalá.
„Omlazení" týmů, nebo postupný ústup z Francie?
Někteří odboroví zástupci se snaží v celém procesu nacházet i pozitiva. Jeden z delegátů CFE‑CGC poukazuje na to, že program může usnadnit odchod lidem s dlouhou praxí, kteří přemýšleli o předčasném ukončení kariéry nebo o změně profesní dráhy. Podle něj firma tímto způsobem „omlazuje strukturu" a uvolňuje místo pro nové kompetenční profily.
I on ale přiznává, že zpráva o zrušení stovek pracovních míst není pro zaměstnance nikdy dobrá. V mnoha týmech panují obavy, že další výzkumné projekty budou přesunuty do levnějších destinací a francouzská centra postupně ztratí svůj strategický význam. Podobný trend ostatně vidíme i v jiných technologických koncernech, které již léta omezují náklady v západní Evropě.
CGT říká „dost" a odmítá podepsat dohodu
Nový plán škrtů vyvolal rozhodnou reakci jednoho z hlavních odborových svazů – CGT. Tato organizace se podílela na dvou předchozích kolech dobrovolných odchodů, tentokrát ale odmítá dohodu podepsat. V prohlášení rozeslaném zaměstnancům píše o „strategii demontáže pracovních míst", která má sloužit výhradně ke zlepšení finančních ukazatelů, aniž by probíhala skutečná debata o dlouhodobé vizi působení firmy ve Francii.
Zástupci CGT tvrdí, že opakované programy dobrovolných odchodů se stávají rutinním nástrojem ke škrtání míst – nikoli výjimečnou reakcí na krizi.
Odboráři zdůrazňují, že pokud se firma každý rok vrací ke stejnému mechanismu, znamená to, že hlubší obchodní problémy nebyly vyřešeny. Vedení podle nich hledá snadný způsob, jak snížit náklady, namísto toho, aby jasně vymezilo, ve kterých oblastech chce rozvíjet činnost a ze kterých hodlá ustoupit.
Únava z neustálé nejistoty
Pro zaměstnance francouzské části Nokie se život ve stínu opakujících se plánů na redukci stavů stal normou. V mnoha týmech je patrný pokles motivace a rostoucí pocit dočasnosti. Lidé s nejsilnějšími technickými kompetencemi stále častěji hledají stabilnějšího zaměstnavatele, což pro firmu představuje riziko ztráty klíčových odborníků.
- starší inženýr zvažuje odchod v rámci programu a přechod k menšímu výrobci zařízení
- specialista na sítě 5G dostává nabídky ze sektoru kybernetické bezpečnosti
- mladší zaměstnanci uvažují o přestěhování do jiných zemí v rámci struktury firmy
Taková rozhodnutí se do oficiálních statistik jen zřídka dostanou, ale výrazně ovlivňují reálné možnosti provádění výzkumných projektů. Týmy, které byly teprve nedávno osekány, musí udržet tempo prací s menším počtem lidí – a část úkolů přechází na externí subdodavatele.
Francie jako zkušební terén proměn v telekomunikacích
Popsaný případ dobře ilustruje širší trend v telekomunikačním odvětví. Operátoři a dodavatelé síťových zařízení se snaží snižovat náklady po obrovských investicích do infrastruktury 5G a zároveň reagovat na ostrou konkurenci ze strany asijských výrobců. Země s vysokými náklady práce, jako je Francie, jsou v tomto kontextu zvláště zranitelné.
Tamější pracovní právo zároveň firmám poskytuje specifické nástroje – právě kolektivní dohody o odchodu. Pro vedení jde o způsob, jak rozložit proces redukce v čase a vyhnout se mediálně hlučným hromadným propouštěním. Pro odbory je to naopak obtížný kompromis mezi ochranou zaměstnanců a přijetím nevyhnutelných změn v sektoru.
Co tato situace říká českému čtenáři
Příběh francouzské Nokie je signálem, že ani vysoce kvalifikovaná pracovní místa v technologiích neposkytují plnou záruku jistoty. Ohrožená nejsou jen místa ve výrobě nebo logistice, ale také pozice ve výzkumu, projektování a vývoji softwaru.
Stojí za to si všimnout dvou věcí. Za prvé, firmy stále častěji přesouvají část procesů do zemí s nižšími náklady – včetně střední a východní Evropy. Za druhé, i tam, kde se uplatňují měkké formy redukce, jako jsou dobrovolné programy odchodů, mohou být dopady na místní ekonomiky velmi citelné. Zmizí nejen konkrétní pracovní místo, ale i celé kompetence, které se pak jen těžko obnovují.
Z pohledu zaměstnance roste význam profesní flexibility a ochoty ke změně oboru. Z pohledu států pak vyvstává potřeba aktivní průmyslové politiky. Bez jasné vize rozvoje vlastních technologických sektorů riskuje každá země, že další rozhodnutí o škrtech padnou mimo její hranice – a místní výzkumná centra se stanou pouhým krátkým mezistáním v globální strategii velkých korporací.
