Jarní ráno s kávou v ruce — a místo relaxu zklamání
Slunce konečně vylézá, vy si berete kávu a vycházíte na terasu. Jenže místo příjemného posezení vás uvítají popraskané židle a rozbitý stůl. Přesně tak to zná spousta majitelů zahrad po jedné nebo dvou sezónách.
Viníkem přitom není jen mráz. Daleko častěji za tím stojí špatně zvolené materiály — drahé na pořízení, ale překvapivě rychle stárnoucí.
Proč dokáže jediná zima zničit zahradní nábytek
Zahradní nábytek nezničí suchý mráz samotný. Největší škody páchá kombinace deště, sněhu, oblev a opakovaných mrazů. Tato teplotní houpačka působí na materiály jako pomalý, ale nemilosrdný kladivový úder.
Voda proniká do mikrotrhlin a pórů. Jakmile teplota klesne pod nulu, kapalina zamrzne a zvětší svůj objem. Tento jednoduchý fyzikální proces rozráží strukturu materiálu zevnitř. Po několika takových cyklech začíná lak odpadávat po kouscích, povrchy bobtnají a spoje se uvolňují.
Čím více vlhkosti materiál vsákne, tím rychleji se po zimě promění v odpad místo toho, aby sloužil další roky.
Zklamání bývá o to větší, že taková poškození se zpravidla nedají opravit. Jakmile vlhkost jednou pronikne hluboko, nastupují hnilobné procesy a trvalá ztráta pevnosti. Drahá souprava z katalogu je pak po dvou sezónách dobrá jen k vyhození.
Největší viníci: levné dřevo a obyčejný plast
Surové dřevo funguje jako houba
V zahradních centrech a supermarketech se snadno chytíte do pasti „výhodné koupě". Elegantní světlá souprava z měkkého dřeva vypadá vzdušně, útulně a hlavně má lákavou cenu. Háček tkví v tom, že neimpregnované fošny z borovice nebo smrku sají vodu jako ručník.
Bez odpovídající chemické nebo tepelné ochrany se ve struktuře dřeva velmi rychle rozvíjejí houby a plísně. K tomu přibývají hmyzí škůdci živící se ve vlhkém materiálu. V praxi stačí jedna mokrá zima a konstrukce:
- ztmavne a pokryje se nehezkými skvrnami,
- začne být na dotek měkká na klíčových místech,
- ztrácí stabilitu — nohy židlí se prohýbají, prkna se prohoupávají.
Takové dřevo nejenže vypadá špatně, ale může být přímo nebezpečné. Lavička klidně praskne pod váhou dospělého člověka.
Plast z nejnižší cenové kategorie — zdánlivá úspora
Druhý problematický materiál jsou obyčejné levné plasty. Na začátku vypadají prakticky: nereziví, snadno se umývají a jsou lehké. Časem ale vychází najevo, že jejich největšími nepřáteli jsou slunce a mráz.
V létě UV záření oslabuje strukturu plastu. Materiál postupně křehne a ztrácí pružnost. Když o několik měsíců později přijdou mrazy, plast tvrdne a smršťuje se. Výsledek? Po jedné nebo dvou zimách můžete pozorovat:
- popraskané sedáky židlí,
- odštěpující se hrany stolu při lehkém nárazu,
- rozsypávající se opěradla, jakmile se někdo opře trochu silněji.
Levné soupravy z tenkého plastu fungují jako jednorázové zboží — koupíte, chvilku používáte a na další sezónu je ostuda je vystavit.
Materiály, které volí profesionální zahradní architekti
Hliník — lehký, odolný a prakticky bezúdržbový
Zahradní a terasoví architekti velmi rádi sahají po hliníkových konstrukcích. Důvod je prostý: tento materiál nekoroduje a v práškově lakované verzi je překvapivě odolný vůči náladám počasí.
Hliník se nebojí:
- dlouhotrvající vlhkosti,
- opakovaných teplotních výkyvů mezi mrazem a oblévou,
- intenzivního slunečního záření po celé léto.
Kvalitní hliníkový nábytek vydrží na terase klidně deset i více let bez nutnosti pravidelného ošetřování. To je zásadní rozdíl oproti levnému dřevu nebo plastu, kde musíte každý rok řešit opravy nebo výměnu.
Co si zapamatovat před příští koupí zahradního nábytku
Výběr materiálu pro terasu nebo zahradu není jen otázka estetiky. Je to především rozhodnutí o tom, jak dlouho vám nábytek vydrží a kolik vás ve skutečnosti bude stát. Nízká pořizovací cena se rychle prodraží, pokud musíte soupravy vyměňovat každé dva roky.
Surové měkké dřevo a levný plast jsou materiály, které jednu nebo dvě zimní sezóny jednoduše nepřežijí v přijatelném stavu. Naproti tomu hliník, kvalitně ošetřené tvrdé dřevo nebo technický ratan zvládají střídání ročních období bez větších problémů.
Než příště sáhnete po „výhodné" nabídce, položte si jednoduchou otázku: kolikrát budu ochoten tuhle věc za pět let koupit znovu? Odpověď vám ušetří spoustu peněz i zklamání.
