Starý záznam, který vzrušil vědecký svět
Staré, prachem pokryté nahrávky z konce čtyřicátých let se náhle staly hitem mezi vědci zkoumajícími komunikaci velryb. Nikdo nečekal, že zapomenutý plastový kotouč bude jednou považován za vědecký poklad.
Na disku z roku 1949 se zachoval zpěv keporkaka z doby, kdy byly oceány podstatně tišší než dnes. Pro výzkumníky jde doslova o cestu časem – mohou poslouchat, jak zněla akustická krajina moře ještě před érou masivního lodního hluku, a srovnat ji s tím, co zachycují moderní hydrofony.
Jak náhodná nahrávka dobyla vědecké archivy
Vědci z americké instituce Woods Hole Oceanographic Institution narazili na tento záznam čistě náhodou při procházení archivních materiálů z testů námořních sonarů. V březnu 1949 skupina výzkumníků plula u pobřeží Bermud a ověřovala funkčnost nového podvodního vybavení. Jejich cílem tehdy nebyla zvířata, nýbrž vojenská technologie.
V určitém okamžiku někdo z týmu vypnul motor, aby lépe zachytil signály z hlubin. V nastalém tichu se začaly linout dlouhé, vlnité zvuky. V té době je málokdo spojoval s keporkaky – zpěv velryb tehdy ještě nezaujímal veřejnost a věda v tomto směru teprve dělala první kroky.
Plastový disk z roku 1949 obsahuje jeden z nejstarších známých záznamů zpěvu keporkaka, pořízený plné dvě dekády před průkopnickými výzkumy Rogera Paynea.
Místo klasické magnetické pásky byl použit upravený diktafon s plastovým nosičem. Tento technický detail se ukázal být klíčovým. Pásky z té doby se totiž často rozpadají nebo ztrácejí kvalitu, zatímco tento pevný disk přežil v archivu v překvapivě dobrém stavu.
Oceán před érou hluku: tišší pozadí, čistší zpěv
Čtyřicátá léta dvacátého století představovala pro mořskou akustiku úplně jinou epochu. Lodní provoz byl výrazně menší, obří kontejnerové lodě ještě neexistovaly a obchodní loďstvo se teprve vzpamatovávalo z válečných let. Bermudská nahrávka umožňuje uslyšet, jak zněl zpěv keporkaka v téměř „analogovém" oceánu – bez neustálého hluku lodních šroubů, turbín a sonarů.
Moderní záznamy ze stejných mořských oblastí ukazují zcela odlišný obraz. Zvukové pozadí dnes zaplňují:
- nepřetržité, hluboké dunění motorů velkých plavidel,
- hluk způsobený intenzivním lodním provozem,
- akustické rušení pocházející z průmyslových a vojenských sonarů.
Srovnání starých a současných nahrávek tak vědcům nabízí jedinečnou možnost sledovat, jak se komunikační vzorce velryb měnily v závislosti na rostoucím hluku lidské civilizace v oceánech.
