Nový superkontinent: Země s jediným oceánem a jediným pevninským celkem
Vědci předpovídají, že se kontinenty opět spojí v jeden obří pevninský celek. Atlantský oceán zmizí, Středozemní moře bude rozdrceno srážejícími se tektonickými deskami a dnešní hlavní města se fakticky „přestěhují" na jiné zeměpisné šířky. V tomto novém uspořádání má zcela zvláštní místo zaujmout území dnešní Francie.
Většina lidí vnímá rozmístění kontinentů jako něco neměnného. V geologickém měřítku je to ale jen okamžitý snímek. Tektonické desky se nepřetržitě pohybují, poháněné obrovskými procesy v zemském plášti. Několik centimetrů za rok nezní nijak závratně, ale po milionech let to znamená naprostou proměnu celé planety.
Přibližně před 200 miliony let existoval jediný velký pevninský celek – Pangea. Postupně se začal rozpadat na menší části, z nichž vznikly dnešní kontinenty. Geologické simulace naznačují, že se historie uzavře do kruhu: zhruba za 250 milionů let se všechny pevninské masy opět srazí a vytvoří nový superkontinent, označovaný předběžně jako „Pangea Ultima".
Kontinentální desky se stále přibližují. Pokud jejich pohyb nic nenarušení, je dnešní podoba světových map pouze přechodnou fází před vznikem jednoho obrovského pevninského celku obklopeného rozlehlým oceánem.
Atlantik mizí, Indický oceán se mění ve vnitrozemské moře
Jedním z nejpozoruhodnějších prvků těchto předpovědí je osud Atlantského oceánu. Ten, který dnes odděluje Evropu od Ameriky, má být doslova „pohlcen" přibližujícími se deskami. Obě Ameriky se mají pomalu přesouvat směrem k Evropě a Africe, až se s nimi nakonec srazí v jednom velkém kontinentálním střetu.
Jiný příběh čeká oblast, kterou dnes označujeme jako Indický oceán. Vědecké modely předpovídají, že se přemění na rozsáhlé vnitrozemské moře, ze všech stran obklopené pevninou. Ostrovy, poloostrovy i dnešní pobřežní linie přestanou připomínat cokoliv, co známe ze školních atlasů.
Změny se přitom nedotknou jen hranic pevnin. Dojde k naprosté přestavbě celé geopolitické geografie: ostrovy se spojí s kontinenty, dosud vzdálené státy se stanou přímými sousedy. Vzdálenosti dnes měřené tisíci kilometry se mohou smrštit na nulu.
Evropa budoucnosti: Francie blíže k pólu i Africe
V této globální skládačce zaujímá zvláštní pozici dnešní Francie. Z prognóz vyplývá, že se země posune na sever, výrazně blíže k dnešní cirkumpolární oblasti. Zároveň zmizí Středozemní moře, stlačené srážejícími se evropskou a africkou deskou.
Výsledek? Francouzské území se přiblíží nejen sousedům, které dnes známe z map – jako Španělsko, Portugalsko nebo Itálie – ale také severní Africe. Dnešní pobřeží Maroka, Alžírska či Tuniska se může ocitnout v bezprostřední blízkosti nových hranic evropské pevniny.
Dnešní atlantská pobřeží mohou být v daleké budoucnosti sousední s územími, která dnes spojujeme se severní Afrikou, nikoli s oceánem.
Nová sousedství, nové hranice
Přesun pevnin znamená zcela novou síť sousedských vztahů. Například:
- Kuba se může pevninsky spojit s dnešním územím Spojených států,
- Korea se ocitne „vtěsnána" mezi oblasti dnešní Číny a Japonska,
- Grónsko přilne ke Kanadě a vytvoří jeden rozrostlý severoamerický blok.
V takovém uspořádání dávná moře zmizí a dnešní ostrovy se promění v hornaté oblasti uvnitř kontinentu. To, co dnes nazýváme pobřežím, se stane součástí vnitrozemského středu nového superkontynentu.
Extrémní vedra, erupce a masové vymírání
Geologové se neomezují jen na kreslení nové mapy. Snaží se také předpovědět podmínky pro život na budoucí Pangei. Obraz, který se rýsuje, je pro většinu druhů velmi nepříznivý.
Podle analýz publikovaných v prestižním vědeckém časopise bude srážka kontinentů a vznik jediného pevninského bloku spojena s obrovskou sopečnou aktivitou. Série mocných erupcí uvolní do atmosféry gigantická množství oxidu uhličitého, což spustí velmi silné oteplování.
Na naprosté většině plochy superkontynentu jsou předpovídány teploty překračující 40 stupňů Celsia a krajní sucho, které znemožní normální fungování suchozemských ekosystémů.
Navíc má Slunce svítit přibližně o 2,5 procenta jasněji než dnes. V měřítku jednoho dne jde o zanedbatelný rozdíl, ale pro dlouhodobé klima to znamená teplejší a sušší planetu. Podle vědců se mnoho druhů savců nedokáže přizpůsobit tak extrémním podmínkám a zanikne.
Zóny relativního komfortu na vzdáleném severu
Ne všechny oblasti budoucí Pangei však budou stejně nehostinné. Největší šanci na snesitelné klima mají oblasti posunuté daleko na sever, v blízkosti dnešního polárního kruhu. Tam mají být teploty nižší a přístup k vodě stabilnější.
Simulace naznačují, že území dnešní Francie by se mohlo nacházet právě v této zóně. Spolu s ní mají v pásu relativně mírných podmínek ležet také oblasti dnešní Velké Británie, Portugalska a části severní Afriky.
| Dnešní region | Předpokládaná role na Pangei |
|---|---|
| Francie | zóna mírných teplot, potenciální „klimatický azyl" |
| Portugalsko a Britské ostrovy | podobně příznivé podmínky jako ve Francii, přístup k vodě |
| Střed superkontynentu | extrémní vedra, rozlehlé pouště, velmi obtížné životní podmínky |
| Většina rovníkových oblastí | přehřátí, vysoká úmrtnost druhů, riziko masového vymírání |
Francie jako budoucí „bezpečnější kout" na přehřáté planetě
Dnešní francouzské území může mít v takové budoucnosti výjimečný význam. Při posunu směrem na sever a v sousedství budoucích kontinentálních vodních zdrojů se tento region v modelech jeví jako jedno z mála míst, kde bude klima pro suchozemské obratlovce relativně snesitelné.
V praxi to znamená větší šanci na zachování vegetace, zdrojů pitné vody a stabilnějších ekosystémů. Uprostřed rozpálených oblastí Pangei mohou takovéto „kapsy" mírnějšího klimatu sehrát klíčovou roli pro přežití mnoha druhů, které se novým podmínkám přizpůsobí.
Území s mírným klimatem, která mají šanci vzniknout v oblasti dnešní Francie, mohou v daleké budoucnosti plnit roli posledních větších enkláv vhodných k trvalému osídlení.
Co nám tyto předpovědi říkají o přítomnosti
Přestože jde o perspektivu 250 milionů let, tyto scénáře leccos vypovídají i o době současné. Modely superkontynentu zdůrazňují, jak citlivý je klimatický systém na změny a jak silně ho ovlivňuje koncentrace skleníkových plynů. Dnešní zrychlené oteplování přitom probíhá v pouhém zlomku času, ve kterém geologové měří pohyb desek.
Rozdíl spočívá v tempu. V minulosti i v daleké budoucnosti se planeta mění pomalu, čímž dává evoluci určitý prostor k přizpůsobení organismů. Současné změny probíhají v geologickém měřítku bleskem, což může být pro mnoho druhů – včetně lidí – mnohem obtížnější výzvou než život na superkontynentu vzdálené budoucnosti.
Poznání o budoucí Pangei má tedy ještě jeden rozměr: připomíná nám, že Země není stálou scénou, ale dynamickým systémem. Kontinenty mění polohu, klima prochází extrémními fázemi a druhy buď drží krok s tímto rytmem, nebo mizí. Naše dnešní rozhodnutí týkající se emisí a využívání zdrojů jsou součástí tohoto dlouhého příběhu, i když jednáme v měřítku pouhých několika generací.
