Ceny rostou rychleji než platy, takže výběr správného supermarketu se začíná podobat strategickému plánování, ne jen obyčejnému nakupování.
Francouzská spotřebitelská organizace UFC-Que Choisir prošla tisíce obchodů a podrobně prozkoumala jejich ceníky. Výsledky tohoto srovnání odhalují, kde se v roce 2026 skutečně dá ušetřit – a kde naopak účet u pokladny nejvíc zabolí.
Rozsáhlé šetření: přes 4 500 prodejen pod drobnohledem
V lednu 2026 vzala UFC-Que Choisir pod lupu více než 4 500 prodejních míst nabízejících službu drive, tedy vyzvednutí předem připravených objednávek. Šlo o skutečné ceny, se kterými se zákazníci denně potýkají – nikoli o jednorázové lákavé akce z reklamních letáků.
Organizace přitom neporovnávala jen jeden výrobek nebo pár oblíbených značek. Výzkum pokryl prakticky vše, co průměrná rodina vkládá do košíku:
- produkty známých značek dostupných po celé Francii,
- privátní značky obchodních řetězců,
- různé formáty prodejen – od hypermarketů po středně velké supermarkety.
Díky tomuto záběru má srovnání zachytit nikoli jednorázový „cenový výstřel", ale skutečnou úroveň výdajů za potraviny a běžné zboží.
Výzkum UFC-Que Choisir ukazuje, kolik v praxi stojí plný nákupní košík v různých řetězcích – ne jen hrstka atraktivních produktů ze slevových akcí.
E.Leclerc opět na vrcholu cenového žebříčku
Vítěz v lednu 2026 byl stejný jako v předchozích letech: E.Leclerc. Tento řetězec si dlouhodobě udržuje pověst místa, kde lze účet stlačit nejníže, a tentokrát to potvrdila tvrdá čísla.
Organizace označila výhodu E.Leclerc jako výraznou – nejde o symbolické rozdíly pár centů na jediném výrobku. Řetězec kombinuje nízké ceny značkového zboží s agresivní politikou vlastních privátních značek. Pro zákazníka to přináší dvojí efekt: lze snížit celkový účet, aniž by musel úplně rezignovat na oblíbené značky, a tam, kde na kvalitě nezáleží, sáhnout po levnějších alternativách pod hlavičkou řetězce.
Hyper U jako silný druhý hráč díky velkým formátům
Na druhém místě se umístil Hyper U, tedy hypermarkety patřící do skupiny U. Jejich silnou stránkou jsou právě velmi velké prodejní plochy. Větší obrat znamená silnější pozici při vyjednávání s dodavateli a prostor pro agresivnější cenovou politiku.
Hyper U sice E.Leclerc nepředehnal, ale jasně se oddělil od průměru zbytku žebříčku. Pro mnoho rodin je to signál, že nákupy ve formátu „hyper" mohou být reálně levnější než v menších supermarketech – i přes případnou méně pohodlnou dostupnost.
Intermarché a Super U: rozumně, ale ne rekordně levně
Na třetím místě se umístily hypermarkety Intermarché a těsně za nimi supermarkety stejné skupiny spolu s prodejnami Super U. Tyto sítě hrají v jiné lize než giganti jako E.Leclerc, protože operují na středně velkých plochách, blíže k obytným čtvrtím.
To jim znesnadňuje vyjednat srovnatelné podmínky u dodavatelů a stlačit marže stejně nízko. Přesto dokáží nabídnout atraktivní ceny, a to hlavně díky rozsáhlým privátním značkám, které v mnoha kategoriích nahrazují dražší výrobky zavedených brandů.
Intermarché a Super U nevyhrávají závod o nejnižší ceny, ale drží se blízko špičky díky silným vlastním značkám a rozumným tarifům.
Carrefour ztrácí, Auchan nejdražší z velkých řetězců
Níže v tabulce začínají výsledky, které mohou překvapit ty, kteří si pamatují agresivní cenové kampaně z dřívějších let. Skupina Carrefour dopadla ve srovnání s lídry špatně – rozdíl v účtu je nejcitelněji znát u velkého „rodinného" košíku.
Ještě hůř je na tom Auchan. Poté, co z trhu zmizely sítě Casino a Cora, se Auchan stal – podle dat UFC-Que Choisir – nejdražším velkým hráčem na trhu. Platí to zvláště pro supermarkety této značky, jejichž ceny výrazně překračují celostátní průměr.
Pro zákazníka to znamená jediné: v prodejnách s tímto logem bude účet za podobnou sadu výrobků nejčastěji nejvyšší. Rozdíl nemusí být patrný po jedné návštěvě, ale za měsíc nebo čtvrtletí se nasčítá na reálnou částku.
Kde jsou v celém srovnání diskonty?
Zvlášť je třeba se podívat na segment, který čeští zákazníci dobře znají – tedy diskonty. V hlavním výzkumu UFC-Que Choisir chyběly z velmi prostého důvodu: Lidl ani Aldi neprovozují službu drive ve srovnatelném rozsahu jako velké hypermarkety.
Bez jednotného systému a každodenních online ceníků je obtížné sbírat data se stejnou přesností jako u klasických sítí s rozvinutými drive platformami. Organizace proto usoudila, že je nelze zařadit do jednoho žebříčku s hypermarkety a supermarkety.
Samostatná analýza diskontů: Lidl před E.Leclerc
UFC-Que Choisir má ale čerstvá data i o diskontech – ze samostatné analýzy provedené o rok dříve. V tomto testu byl sledován košík, ve kterém dominovaly privátní značky, což je scénář velmi typický pro zákazníky diskontů.
| Řetězec | Cenová úroveň košíku s privátními značkami |
|---|---|
| Lidl | nejlevněji, předstihl E.Leclerc |
| E.Leclerc | druhé místo, výrazně konkurenceschopný |
| Aldi | dražší než E.Leclerc, méně atraktivní než lídři |
Výsledek může překvapit: při košíku plném privátních značek se Lidl ukázal jako levnější než E.Leclerc. Znamená to, že při správně zvoleném sortimentu dokáže diskont překonat i nejagresivnější hráče z tradiční velké distribuce.
Aldi naopak dopadl slabě a lídrům cenově nestačil. Samotná nálepka „diskont" tedy nezaručuje nejnižší náklady.
Data ze samostatné analýzy ukazují, že diskont může být levnější než největší hypermarket – ale ne každá síť s tímto image svůj slib splní.
Co tyto výsledky znamenají pro průměrného zákazníka?
Příklad z Francie dobře ilustruje mechanismus známý i z českého trhu. Čím větší síť a čím širší sortiment, tím silnější tlak na nízké ceny v celé nabídce. Odtud pramení silná pozice hráčů jako E.Leclerc nebo Hyper U a složitější situace menších formátů, které nedisponují srovnatelnou škálou.
Z hlediska peněženky rozhoduje nikoli jednorázová slevová akce, ale cena celého, opakovaně nakupovaného košíku. Pokud nakupujete každý týden podobné produkty, už několik procent rozdílu mezi sítěmi se za rok nasčítá na pořádnou částku.
Jak tyto závěry prakticky využít
Poznatky z francouzského výzkumu lze klidně přenést i do každodenních nákupních rozhodnutí českých domácností. Stojí za to řídit se několika jednoduchými pravidly:
- sledovat celkový účet za košík, a ne jen ceny „vlajkových" produktů z reklam,
- vědomě kombinovat privátní značky se značkovým zbožím tam, kde není vidět rozdíl v kvalitě,
- porovnat konkrétní pár účtenek z různých řetězců místo slepé důvěry v reklamní slogany,
- využívat aplikace a online ceníky k ověření cenové hladiny ještě před výjezdem do obchodu.
Pro mnoho domácností se nejúspornějším modelem ukazuje hybridní přístup: část zboží nakoupit ve velkém hypermarketu proslulém nízkými cenami, zbytek pak v blízkém diskontu, kde privátní značky dokáží účet výrazně snížit.
Warto też pamiętać, že žebříček pro rok 2026 je momentkou z konkrétního okamžiku. Řetězce na taková srovnání reagují a dokáží rychle upravit své strategie. Pro spotřebitele to znamená jediné: pozorné sledování účtenek a ochota měnit zaběhlé zvyky přinesou větší úsporu než mnohý slevový kód.
