Od kolika let práce dostanete navíc měsíční plat při odchodu z firmy

Co se skrývá za pojmem odstupné a proč na něj mnoho lidí zapomíná

Většina zaměstnanců dokáže říct, jestli je jejich práce baví nebo ne. Jenže jen málokdo skutečně ví, na jaké peníze má nárok ve chvíli, kdy dostane výpověď. Přitom pracovní právo jasně spojuje výši odstupného s délkou odpracovaných let u konkrétního zaměstnavatele. Už po pár letech může jít o ekvivalent celého měsíčního platu, při dlouhé kariéře v jedné firmě dokonce o několik měsíčních výplat najednou.

Proč se délka pracovního poměru najednou stává zásadní věcí

V každodenním životě si délku zaměstnání spojujeme spíš s jubilejními odměnami nebo předností při čerpání dovolené. Jakmile ale zaměstnavatel sáhne po výpovědi, situace dostane úplně jiný rozměr. Právě počet odpracovaných let u dané firmy se stane klíčovým ukazatelem při výpočtu odstupného.

Pracovní právo stanoví povinnost vyplatit konkrétní částky při skončení smlouvy na dobu neurčitou ze strany zaměstnavatele. Výše odstupného závisí přímo na těchto faktorech:

• počtu let odpracovaných u tohoto konkrétního zaměstnavatele,
• výši průměrné mzdy z posledních měsíců,
• způsobu ukončení pracovního poměru (běžná výpověď, ekonomické důvody, závažné porušení povinností apod.).

V praxi to znamená, že dva lidé na stejné pozici se stejným platem, ale s různou délkou praxe, odejdou z firmy s úplně odlišnou částkou na účtu.

Čím déle pracujete u jednoho zaměstnavatele, tím větší je pravděpodobnost, že při rozchodu dostanete ekvivalent jednoho, dvou, nebo dokonce několika měsíčních platů.

Jaký způsob ukončení pracovního poměru zakládá nárok na odstupné

Ne každá situace, kdy zaměstnanec opouští firmu, automaticky spouští nárok na odstupné. Rozhodující je to, kdo dal podnět k ukončení a z jakého důvodu.

Kdy má zaměstnanec nárok na peníze

Standardně se odstupné týká osob zaměstnaných na dobu neurčitou v soukromém sektoru, přičemž výpověď musí být dána z důvodů:

• na straně zaměstnance (například nedostatečné výsledky, nevhodnost pro danou pozici),
• ekonomických (restrukturalizace, zrušení pracovního místa, snižování počtu zaměstnanců),
• organizačních (uzavření provozovny, přemístění činnosti),
• zdravotních, kdy lékař potvrdí neschopnost vykonávat práci na daném místě.

Základní podmínka je přitom jasná: zaměstnanec musí mít odpracováno alespoň několik měsíců u stejného zaměstnavatele na základě smlouvy na dobu neurčitou, a to bez přerušení pracovního poměru.

Situace, kdy odstupné nenáleží

Existují také scénáře, při nichž zaměstnanec odchází z firmy bez jediné koruny navíc, bez ohledu na délku praxe. Nejčastěji k tomu dochází tehdy, když:

• zaměstnanec dá výpověď sám,
• dojde k okamžitému zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem z důvodu závažného porušení povinností,
• platí zvláštní pravidla vyplývající z kolektivních smluv nebo dohod, které nahrazují standardní odstupné.

Proto se opravdu vyplatí vědět, jakým způsobem zaměstnavatel hodlá pracovní vztah ukončit. Forma rozchodu se totiž přímo promítá do tloušťky peněženky.

Od kolika let praxe odpovídá odstupné celému měsíčnímu platu

Pracovní právo stanoví jasný vzorec pro výpočet odstupného. Stojí za to ho znát, protože po sečtení let praxe snadno zjistíte, jaký přibližně obnos vám při odchodu z firmy přijde na účet.

Pro prvních deset let práce v jedné firmě platí tato sazba:

Za každý rok zaměstnání náleží jako odstupné 1/4 měsíčního platu.

Po překročení hranice deseti let sazba roste:

Každý další rok po desátém přináší 1/3 měsíčního platu.

Kdy se nasčítá celý měsíční plat

Jednoduchá matematika jasně ukáže, od kdy lze mluvit o plném „bonusovém měsíci" při odchodu:

Hranice, která zajímá mnoho zaměstnanců, nastává tedy po čtyřech letech nepřetržitého pracovního poměru u jednoho zaměstnavatele — právě tehdy odstupné podle zákonného vzorce dosáhne výše jednoho celého měsíčního platu.

Co přesně se rozumí „měsíčním platem" pro účely výpočtu odstupného

Čtyři roky praxe jsou jen jedna část skládačky. Druhá část spočívá v tom, co přesně se za „měsíční plat" jako základ výpočtu považuje.

Právo připouští dvě metody stanovení referenční částky:

• průměr z posledních 12 měsíců zaměstnání,
• průměr z posledních 3 měsíců práce.

Vždy se použije ta metoda, která zaměstnanci přinese vyšší základ, a tedy i vyšší odstupné.

Do výpočtu vstupují nejen základní složky ze smlouvy, ale také pohyblivé složky mzdy — například měsíční bonusy, příplatky za přesčasy nebo obchodní provize, pokud tvoří pravidelnou součást výplaty. Před koncem pracovního poměru proto rozhodně stojí za to důkladně projít výplatní pásky z posledních měsíců.

Ukončení dohodou a minimální výše odstupného

Stále častěji se firmy loučí se zaměstnanci nikoli klasickou výpovědí, ale formou dohody. Na první pohled to vypadá mírnější, jenže zaměstnanec by měl vědět, že i v tomto případě vstupuje do hry otázka odstupného.

Výše vyplacené částky je předmětem vyjednávání. Existuje však pojistka: dohodnuté odstupné nesmí být nižší než to, co by vyplynulo ze zákonného vzorce při výpovědi ze strany zaměstnavatele. Délka pracovního poměru tak opět hraje v jednáních klíčovou roli.

Zaměstnanec s desetiletou praxí ve firmě vstupuje do vyjednávání se silným argumentem — samotná délka praxe zakládá zákonné minimum ve výši 2,5 měsíčního platu.

Pokud navíc platí výhodná kolektivní smlouva, zákonné minimum se stává pouhou výchozí pozicí pro vyšší nabídky.

Jak se na odstupné dívá finanční úřad

Odstupné při rozchodu s firmou vypadá na první pohled jako „odměna za věrnost". Z daňového hlediska to ale není tak jednoduché.

Příjmy přiznávané při skončení pracovního poměru formálně patří do kategorie mzdy. To znamená, že v zásadě podléhají zdanění. Zákonodárce však stanovil konkrétní výjimky a limity, v jejichž rámci může být část odstupného od daně z příjmů osvobozena — zejména tehdy, když:

• nepřesahuje hranici zákonného minima vyplývajícího přímo z právních předpisů,
• vyplývá z dohod v rámci hromadného propouštění, plánů na zachování pracovních míst nebo změn ve struktuře firmy.

Konečné daňové dopady závisí na celkové situaci zaměstnance v daném roce: úhrnu příjmů, odpočtech a formě zaměstnání. Při vysokých odstupných se precizní výpočet skutečně vyplatí, protože rozdíl mezi zdaněním celé a části částky může dosáhnout desítek tisíc korun.

Jak zaměstnanec může vědomě využít délku své praxe ve svůj prospěch

Samotné odpracování mnoha let v jedné firmě ještě nezaručuje výhodný odchod. Klíčové je vědět, jak tato léta použít jako argument při jednání se zaměstnavatelem.

• Spočítejte si roky praxe u současného zaměstnavatele — věnujte pozornost případným přerušením pracovního poměru a změnám formy smlouvy.
• Odhadněte zákonné minimum — vynásobte příslušný koeficient počtem let a získáte přibližnou představu o očekávané částce.
• Prostudujte pravidla v pracovním řádu a kolektivních smlouvách — některá odvětví přiznávají výrazně vyšší odstupné, než stanoví zákonný základ.
• Shromážděte výplatní pásky z posledních 3 a 12 měsíců — snadno tak zjistíte, který průměrný plat bude pro vás výhodnější.
• Při vyjednávání o dohodě pracujte s čísly — vypočítané zákonné odstupné je nejjednodušší a nejsrozumitelnější vyjednávací argument.

Mnoho lidí teprve ve chvíli, kdy dostanou výpověď, zjistí, jak moc záleží na nepřetržitosti zaměstnání u jednoho zaměstnavatele. Toto zjištění bývá překvapivé oběma směry — ten, kdo firmy často střídá, může mít přes dlouholeté zkušenosti na trhu práce velmi skromné odstupné, protože se počítá výhradně praxe v aktuálním zaměstnání.

Vyplatí se proto nahlížet na svou kariéru nejen prismatem aktuálního platu a pracovní pozice, ale také právě délkou praxe u daného zaměstnavatele. Jde o tichý bezpečnostní polštář pro případ vynuceného odchodu z práce, který může časem narůst na ekvivalent několika měsíčních platů — pokud zaměstnanec vědomě hlídá svá práva a při rozchodu s firmou nepodepisuje unáhleně žádné dokumenty.