Rozsah propouštění překvapil i odbory
Jeden z největších hráčů v telekomunikačním průmyslu opět snižuje počty zaměstnanců ve Francii. Firma oznámila nový program odchodů, který se dotkne stovek lidí v klíčových výzkumných a vývojových střediscích. Jde už o třetí vlnu propouštění za pouhé tři roky — a únava jak zaměstnanců, tak části zastupujících odborů je čím dál patrnější.
Třetí vlna škrtů za tři roky
Francouzská pobočka Nokie zaměstnává v současnosti přibližně 2 300 lidí — o 300 méně než na začátku roku 2024. Nový plán počítá s odchodem dalších 421 zaměstnanců, což odpovídá zhruba 18 procentům všech pracovníků v zemi. Celý proces má být dokončen do konce června 2026.
Jedna firma, tři po sobě jdoucí programy snižování stavů za tři roky a téměř každý pátý zaměstnanec stojí tváří v tvář odchodu.
Dohodu o programu podepsalo vedení společnosti spolu se dvěma odbory: CFDT a CFE‑CGC. Dokument ještě čeká na schválení pracovní správou, ale pro mnoho zaměstnanců je to už teď jasný signál, že přicházejí další těžké měsíce.
Největší ránu dostane centrum poblíž Paříže
Škrty nejsou rozděleny rovnoměrně. Největší dopad pocítí středisko v oblasti Paris‑Saclay, kde má zmizet 343 pracovních míst. Právě tam se soustředí velká část výzkumné a projektové činnosti Nokie ve Francii, zejména v oblasti pokročilých síťových technologií.
Druhé klíčové středisko v Lannion v Bretani se rozloučí s 78 zaměstnanci. Obě místa jsou pro francouzské telekomunikační aktivity firmy strategická, a proto další redukce vyvolává otázky o budoucnosti místních inženýrských kompetencí.
| Středisko | Plánovaný počet odchodů |
|---|---|
| Paris‑Saclay | 343 |
| Lannion | 78 |
| Celkem | 421 |
Formálně dobrovolné, v praxi masové odchody
Nokia využívá postup takzvaných kolektivních dohod o odchodu, které ve Francii fungují jako alternativa ke klasickému hromadnému propouštění. Technicky vzato zaměstnanec sám podá žádost o odchod, firma ji přijme a vyplatí dohodnuté odstupné.
Formálně jde o dobrovolnou volbu, ale výsledek zůstává stejný: několik set lidí přestane pro firmu pracovat.
Zaměstnanci, kteří tento krok zvažují, mají čas na rozhodnutí do konce první poloviny roku 2026. Nemusejí přitom prokazovat obtížnou osobní ani hospodářskou situaci — stačí souhlas obou stran. Z pohledu vedení je to pružný nástroj restrukturalizace. Z pohledu zaměstnanců jde o proces, který vytváří atmosféru nejistoty a pocit, že pracovní místa nejsou trvalá.
„Omlazení" týmů, nebo postupný ústup z Francie?
Někteří odboroví zástupci se snaží v tomto procesu najít i pozitiva. Jeden z delegátů CFE‑CGC poukazuje na to, že program může usnadnit odchod lidem s dlouhou praxí, kteří uvažovali o dřívějším ukončení kariéry nebo změně pracovní cesty. Podle něj firma tímto způsobem „omlazuje strukturu" a uvolňuje prostor pro nové kompetence.
Sám však přiznává, že zpráva o zrušení stovek míst nikdy není pro zaměstnance dobrá. V mnoha týmech panují obavy, že další výzkumné projekty budou přesunuty do levnějších lokalit a francouzská centra postupně ztratí svůj strategický význam. Takový trend ostatně vidíme i u jiných technologických koncernů, které už léta snižují náklady v západní Evropě.
CGT říká „dost" a odmítá dohodu podepsat
Nový plán propouštění vyvolal ráznou reakci jednoho z hlavních odborů — CGT. Organizace se podílela na dvou předchozích kolech dobrovolných odchodů, tentokrát ale odmítá dohodu podepsat. V prohlášení rozeslaném zaměstnancům odbor hovoří o „strategii demontáže zaměstnanosti", která slouží výhradně ke zlepšení finančních ukazatelů, aniž by proběhla skutečná debata o dlouhodobé vizi působení ve Francii.
Zástupci CGT tvrdí, že opakované programy dobrovolných odchodů se stávají rutinním nástrojem ke škrtání míst, a nikoli výjimečnou reakcí na krizi.
Odboráři zdůrazňují, že pokud se firma každý rok vrací ke stejnému mechanismu, znamená to, že hlubší obchodní problémy nebyly vyřešeny. Podle nich vedení hledá snadný způsob, jak snížit náklady, místo aby jasně určilo, v jakých oblastech chce rozvíjet činnost a z jakých naopak plánuje ustoupit.
Únava z neustálé nejistoty
Pro zaměstnance francouzské části Nokie se život ve stínu opakujících se plánů propouštění stal normou. V mnoha týmech je patrný pokles motivace a narůstající pocit dočasnosti. Lidé s nejsilnějšími technickými kompetencemi stále častěji hledají stabilnějšího zaměstnavatele — a to pro firmu znamená riziko ztráty klíčových odborníků.
- Starší inženýr uvažuje o odchodu v rámci programu a přestupu k menšímu výrobci hardwaru
- Specialista na sítě 5G dostává nabídky ze sektoru kybernetické bezpečnosti
- Mladší pracovníci zvažují přestěhování do jiných zemí v rámci struktur firmy
Taková rozhodnutí se jen zřídka objevují v oficiálních statistikách, ale výrazně ovlivňují reálné možnosti realizace výzkumných projektů. Týmy, které byly teprve nedávno okleštěny, čelí úkolu udržet tempo práce s menším počtem lidí — a část povinností se přesouvá na externí dodavatele.
Francie jako zkušební pole proměn v telekomunikacích
Popsaný případ dobře ilustruje širší trend v telekomunikačním odvětví. Operátoři a dodavatelé síťového vybavení se snaží snižovat náklady po obrovských investicích do infrastruktury 5G a zároveň reagovat na ostrou konkurenci asijských výrobců. Země s vysokými náklady práce, jako je Francie, jsou v tomto uspořádání obzvláště zranitelné.
Tamní pracovní právo zároveň firmám nabízí specifické nástroje — právě kolektivní dohody o odchodu. Pro vedení je to způsob, jak rozložit proces propouštění v čase a vyhnout se mediálně hlučným hromadným výpovědím. Pro odbory je to naopak obtížný kompromis mezi ochranou zaměstnanců a přijetím nevyhnutelných změn v sektoru.
Co tato situace říká čtenáři ve střední Evropě
Příběh francouzské Nokie je jasným signálem, že ani vysoce kvalifikovaná pracovní místa v technologiích neposkytují plnou záruku jistoty. Ohrožena nejsou jen místa ve výrobě nebo logistice, ale také ve výzkumu, projektování a vývoji softwaru.
Stojí za to si všimnout dvou věcí. Za prvé, firmy stále častěji přesouvají část procesů do zemí s nižšími náklady, včetně střední a východní Evropy. Za druhé, i tam, kde se používají měkké formy snižování stavů, jako jsou dobrovolné programy odchodů, mohou být dopady na místní ekonomiky velmi bolestivé. Zmizí nejen konkrétní pracovní místo, ale i celé kompetence, které se pak jen obtížně znovu budují.
Z pohledu zaměstnance roste důležitost profesní flexibility a připravenosti na rekvalifikaci. Z pohledu států pak vyvstává potřeba aktivní průmyslové politiky. Bez jasné vize rozvoje vlastních technologických odvětví riskuje každá země, že příští rozhodnutí o škrtech padnou mimo její hranice — a místní výzkumná centra se stanou pouhým krátkým zastávkou v globální strategii velkých korporací.
