Šestiseté výročí pecičky z místa, na které se u večeře raději nemyslí
Ve zděném, vlhkém záchodě dávného špitálu ve Valenciennes vědci objevili desítky starých vinných pecek. Analýza DNA prokázala, že některé z nich patří téže odrůdě, z níž dodnes vznikají jedny z nejprestižnějších vín na světě.
Co skrývala středověká latrína
Zkoumané pecky pocházely ze zbytků špitální záchodové jámy z 15. století. Tehdejší latriny nesloužily jen k odvádění nečistot — fungovaly zároveň jako obecné smetiště. Končily tam zbytky jídla, kuchyňský odpad i vyřazené předměty každodenního života.
Paradoxně právě to, co obvykle budí odpor, se ukázalo jako dokonalý přírodní archiv. Podmínky v zasypané jámě — žádné světlo, poměrně stálá vlhkost a rychlé překrytí odpadem — ochránily křehký rostlinný materiál před rozkladem. Vědci tak mohli prozkoumat celkem 54 pecek pocházejících z různých období, od doby bronzové až po pozdní středověk.
DNA analýza ukázala, že jedna pecka z 15. století je geneticky totožná se současnou odrůdou pěstovanou v moderních vinicích. Je to jako by se v dávném špitálním záchodě ukrýval 600 let starý „klon" dnešní vinné révy.
Nejen chuť, ale i geny — kontinuita odrůdy napříč staletími
Nejpozoruhodnější závěr vyplynul ze srovnání starověkého genetického materiálu se současnými výsadbami. Vědci zjistili, že středověká vinná réva byla v podstatě totožnou rostlinou s tou, kterou dnes nacházíme v lahvích. To svědčí o pozoruhodné stabilitě odrůdy po dobu nejméně šesti staletí.
Takový výsledek hned napovídá, jak se réva pěstovala. Nešlo o výsev z pecek, nýbrž o vegetativní množení — prostřednictvím řízků odříznutých od téže mateřské rostliny. V praxi to znamená opakované kopírování jednoho ověřeného genetického „receptu" na víno, generaci po generaci.
Starověká technika, která dodnes vládne vinicím
Vědci stanovili, že takovéto klonální pěstování vinné révy má prokazatelně nejméně 600 let, přičemž stopy podobných postupů sahají ještě hlouběji — až do doby železné. To dokládá, že dávné společnosti velmi dobře chápaly, jak důležitá je opakovatelnost a kontrola kvality úrody.
- středověcí zemědělci vybírali keře přinášející nejlepší chuť a výnos,
- z těchto keřů odebírali větve pro další výsadby,
- díky tomu udržovali téměř totožné vlastnosti hroznů po stovky let,
- stejnou metodu používají producenti vína po celém světě dodnes.
Bez tohoto postupu by bylo velmi obtížné mluvit o stabilním charakteru vín z konkrétních oblastí. Každá nová generace keřů pěstovaných z pecek by přinášela jiný výsledek — podobně jako náhodné míchání receptů v kuchyni.
Od divokých keřů po rafinované vinice
Studium starých pecek umožnilo zrekonstruovat delší historii vinné révy v Evropě. Nejstarší semena, datovaná přibližně do roku 2000 př. n. l., ještě patřila divokým keřům z okolí dnešního Nîmes. Teprve o mnoho staletí později se objevují první zřetelné stopy záměrného pěstování révy.
Přibližně před dvěma a půl tisíci lety se v jižní části dnešní Francie usadili řečtí kolonisté. S sebou přivezli nejen amfory plné vína, ale také řízky vybraných odrůd. Právě tehdy začíná zdokumentovaná historie domestikované vinné révy v této části Evropy.
| Období | Co se děje s vinnou révou |
|---|---|
| ok. 2000 př. n. l. | divoké keře v oblasti Nîmes |
| ok. 6.–5. st. př. n. l. | počátky pěstování, příliv řeckých tradic |
| římská éra | intenzivní výměna odrůd mezi regiony, křížení s místními divokými keři |
| středověk | rozkvět řízených vinic, klonové množení vybraných odrůd |
| 15. století | pecky z latriny ve Valenciennes geneticky totožné se současnou odrůdou |
Římané, obchod a genetické směsi
V době římské se vinná réva stala jedním z klíčových obchodních artiklů a obchodní stezky se táhly od Pyrenejského poloostrova až po Kavkaz. Ve zkoumaných pecičkách vědci nalezli stopy genetického míšení z velmi vzdálených oblastí — od Španělska po Blízký východ.
Nešlo přitom jen o prosté přenášení celých sazenic. Dovezené odrůdy se křížily s místními divokými keři a vytvářely nové kombinace. Tímto způsobem vznikala rozmanitost, která později položila základ slavným evropským vinařským regionům.
Lze říci, že každá římská nádoba na víno — amfora vytažená dnes z moře nebo z písku — není jen dokladem obchodu, ale zároveň stopou putování konkrétních genů vinné révy mezi jednotlivými zeměmi.
Proč tento objev zajímá i lidi, kteří víno nepijí
Ucelený rodokmen jedné odrůdy sahající přes mnoho staletí pomáhá lépe pochopit, odkud pocházejí dnešní vinařské styly. Pokud tatáž genetická linie přežila tak dlouhé období, znamená to, že zemědělcům i spotřebitelům nabízela to, co hledali: opakovatelnou chuť, dobrý výnos a odolnost vůči místním podmínkám.
Pro současné badatele má toto zjištění velmi praktický rozměr. Znalost tak dlouhé historie umožňuje sledovat, jak se odrůda vypořádávala s dřívějšími změnami klimatu nebo epidemiemi rostlinných chorob. To je cenný poznatek v době, kdy vinice čelí oteplování, suchům a novým patogenům.
Latrína, Jana z Arku a dnešní sklenka vína
Vědci mají rádi výrazná přirovnání. Jeden z nich upozornil, že pecka z latriny pochází z doby, kdy právě končila stoletá válka a ještě žila Jana z Arku. Je tedy docela dobře možné, že lidé její epochy jedli nebo pili hrozny velmi podobné těm, které dnes nalíváme do skleniček.
Taková propojení dokáží pořádně rozhýbat představivost. Na jedné straně stojí každodenní, nijak okázalé výjevy ze středověkého špitálu. Na straně druhé jsou prestižní lahve z moderních vinic, hodnocené kritiky a sbírané sběrateli. A mezi nimi spočívá malá pecka, která po celá staletí uchovala tutéž kombinaci genů.
Co nám tento příběh říká o našem vztahu k rostlinám
Za každou slavnou lahví stojí velmi dlouhá historie výběru, zvyklostí a rozhodnutí zemědělců. Člověk odedávna vybíral rostliny nejen podle výnosu, ale také podle konkrétního aromatu, kyselosti a vhodnosti ke zrání ve sklepě. Tato důslednost způsobila, že některé odrůdy, jednou vybrané, přetrvávají prakticky nezměněné dodnes.
Na druhou stranu tak silné spoléhání na jediný genetický „klon" skrývá rizika. Monokultury jsou zranitelné vůči nemocem a změnám podmínek. Proto se dnes stává stále důležitějším i paralelní výzkum starých semen — i těch méně „úspěšných". Ve starém genetickém materiálu mohou být ukryty vlastnosti, které se hodí, až se za několik desetiletí klima znovu změní.
Příběh pecky z latriny dokládá také sílu paleogenomiky — vědeckého oboru zabývajícího se studiem dávných genomů. Tato disciplína propojuje archeology, biology a historiky, čte písemné prameny, ale ověřuje je v laboratoři. Výsledkem nejsou obecné příběhy o „dávných vínech", nýbrž konkrétní, měřitelná informace: tatáž genetická linie vinné révy provází Evropany od středověku až po dnešní degustace.
