Starý záznam, který ohromil vědce
Staré, zaprášené nahrávky z konce čtyřicátých let se náhle staly senzací mezi výzkumníky zabývajícími se komunikací velryb. Málokdo čekal, že archivní materiál uložený desítky let v zapomnění může změnit náš pohled na to, jak tito mořští obři komunikují.
Na plastovém kotouči z roku 1949 se zachoval zpěv keporkaka z doby, kdy byly oceány podstatně tišší než dnes. Pro vědce jde o skutečnou cestu časem – mohou si poslechnout, jak zněla akustická krajina moře před érou masivního lodního hluku, a porovnat ji s tím, co zachycují moderní hydrofony.
Jak náhodná nahrávka přerostla v vědecký poklad
Výzkumníci z americké instituce Woods Hole Oceanographic Institution narazili na tento záznam čistě náhodou při procházení archivních materiálů z testů námořních sonarů. V březnu 1949 skupina vědců plula u pobřeží Bermud a prověřovala nové podvodní vybavení. Jejich cílem tehdy byla vojenská technologie, nikoli mořská zvířata.
V určitém okamžiku někdo z týmu vypnul motor, aby lépe zachytil signály z hlubin. V nastalém tichu se začaly ozývat dlouhé, vlnivé zvuky. V té době je málokdo spojoval s keporkaky – zpěv velryb tehdy veřejnost ještě příliš nezajímal a věda v tomto oboru teprve začínala.
Plastový disk z roku 1949 obsahuje jeden z nejstarších známých záznamů zpěvu keporkaka, vzniklý celé dvě dekády před průkopnickým výzkumem Rogera Paynea.
Místo běžné magnetofonové pásky byl při nahrávání použit upravený diktafon s plastovým nosičem. Tento technický detail se ukázal jako zásadní. Pásky z té doby se totiž často rozpadají nebo ztrácejí kvalitu, zatímco pevný disk přežil v archivu v překvapivě dobrém stavu.
Oceán před érou hluku: tišší pozadí, čistší zpěv
Čtyřicátá léta dvacátého století představovala pro mořskou akustiku úplně jinou epochu. Lodní provoz byl mnohem řidší, obří kontejnerové lodě ještě neexistovaly a obchodní flotila se teprve vzpamatovávala z válečných let. Nahrávka z Bermud umožňuje uslyšet, jak zněl zpěv keporkaka v téměř „analogovém" oceánu – s minimálním hlukem lodních šroubů, turbín a sonarů.
Současné záznamy ze stejných mořských oblastí vykreslují zcela odlišný obraz. Pozadí dnes zaplňují:
- nepřetržité, hluboké dunění motorů velkých plavidel,
- vysokofrekvenční rušení způsobené moderními sonary,
- průmyslový podvodní hluk z těžby a stavebních prací na moři.
Právě tento kontrast mezi historickým a současným záznamem dává vědcům jedinečnou možnost zkoumat, jak se zpěv velryb vyvíjel a přizpůsoboval stále hlučnějšímu prostředí světových oceánů.
