Proč jsou zimní pády tak nebezpečné
Zima dokáže proměnit obyčejnou cestu do práce v riskantní slalom mezi zledovatělými chodníky a zasněženými přechody. Jediné špatné šlápnutí, chvilka nepozornosti – a ocitnete se na zemi s bolestivým ramenem nebo zlomeným zápěstím.
Při náledí a ubité vrstvě sněhu klesá tření mezi podrážkou a povrchem téměř na nulu. Noha ujede, tělo nestihne zareagovat a instinktivně natáhnete ruce. Výsledek? Pohmožděné boky, vykloubené kotníky, zlomená zápěstí, někdy i zranění hlavy.
Silný mráz spojený s deštěm nebo roztávajícím sněhem může proměnit jakýkoliv chodník během pár minut v ledovou plochu.
Dobrá zpráva je, že velké množství úrazů lze předejít několika rozumnými návyky. Nepotřebujete k tomu žádnou speciální kondici ani drahé vybavení – stačí trocha plánování a změna chování na ulici.
1. Zimní boty, které skutečně drží na zemi
Základ je správná obuv. Měkká, hladká podrážka z rovné gumy se chová na ledu jako brusle. Vybírejte raději boty s výrazným vzorkem, ideálně s hlubšími výstupky, které se zakousnou do sněhu a ledu. Ideální je, když kotníková část sahá nad kotník a stabilizuje hlezenní kloub.
Pro ty, kdo snadno prochladnou, jsou dobrou volbou zateplené kotníkové boty nebo sněhule – důležité je, aby nebyly kluzké zespodu. Spousta lidí využívá i domácí trik: navléknou přes boty silné sportovní ponožky. Materiál vytváří dodatečnou vrstvu přilnavosti. Po takovém dni jsou ponožky k vyhození, ale riziko uklouznutí se znatelně snižuje.
2. Volte stopu čerstvého sněhu, ne led pod ní
Pokud to jde, šlapejte do čerstvého sněhu, ne po vyšlapaných a uklouzlých stezkách. Vrstva, po které prošla půlka sídliště, se rychle mění v led – zvláště když přes den trochu povolí mráz a večer opět přituhne.
Čerstvý, neubitý sníh obvykle nabízí lepší přilnavost než ubitá, lesklá vrstva připomínající sklo.
Nevýhoda? Mokré boty. Výhoda? Mnohem větší šance, že se domů vrátíte po svých, a ne s omítkou na ruce.
3. Podivná, ale účinná „kachní chůze" na ledu
Klasický dlouhý krok s odrazem od paty v zimě příliš nefunguje. Lepší je krátká, měkká „kachní" metoda chůze. Chodidla natočíte mírně do stran, váhu přenášíte téměř svisle na nohu, bez prudkého odrazu.
Jak to vypadá v praxi:
- děláte krátké, drobné kroky,
- chodidla pokládáte téměř celou plochou,
- lehce „klouzáte" po povrchu místo toho, abyste do něj tvrdě šlapali,
- ruce držíte po bocích, mírně rozložené, abyste zlepšili rovnováhu.
Zvenku to může vypadat trochu komicky, ale tělo je stabilnější. Děti tuto techniku chytají bleskově – stačí jim říct, ať zkusí „chodit jako tučňák".
4. Pomaleji znamená bezpečněji
Zpoždění do práce nebo na autobus svádí k zrychlení. Na zledovatělém chodníku je to přímá cesta k pádu. Lepší je vyjít o pár minut dřív a pohybovat se tak, jako byste nesli úplně nový telefon a velmi nechtěli ho rozbít.
Kratší kroky, žádný spěch a průběžné ověřování stability povrchu pod chodidlem výrazně snižují riziko náhlého uklouznutí.
Pomáhá také nedívat se na špičky bot, ale kousek dopředu. Vidíte pak s předstihem ledové plochy, závěje nebo nerovnosti a můžete nohu správně nachystat.
5. Batoh místo tašky v ruce
Nerovnoměrně rozložená zátěž výrazně narušuje stabilitu. Velká taška přehozená přes jedno rameno nebo těžká taška v jedné ruce dokáže „strhnout" tělo přesně ve chvíli, kdy začne sklouzávat noha.
Nejrozumnější je vzít batoh a rozložit věci tak, aby netáhly na jednu stranu. Batoh navíc uvolní obě ruce, které při uklouznutí instinktivně hledají oporu.
6. Ruce z kapes – i při krutém mrazu
Zmrzlé dlaně přímo vybízejí ke schování do kapes bundy. Problém je, že tím přicházíte o přirozenou možnost udržet rovnováhu. Tělo nemůže „vyvažovat" rukama a při náhlé ztrátě stability vám zbývá jen tvrdé přistání.
Řešení je jednoduché: pořádné teplé rukavice a ruce venku z kapes. I když trochu mrznou, dávají vám šanci na tlumení případného pádu.
7. Lepší strana chodníku a zrádné schody
Ve městě může být rozdíl mezi jednou a druhou stranou ulice obrovský. Místa, na která většinu dne svítí slunce, rozmrzají rychleji. Ta v trvalém stínu dokážou udržet led i několik dní.
| Kudy jít | Na co si dát pozor |
|---|---|
| Slunná strana ulice | Méně ledu, ale bývá tam rozbředlý sníh a kaluže |
| Stín pod domy, stromy | Zmrzlé „placky" neviditelné pod tenkou vrstvou sněhu |
| Venkovní schody | Stupně tvoří mini-kluziště, zábradlí bývá zledovatělé |
Na schodech se vždy pevně držte zábradlí a pokládejte celá chodidla, ne jen špičky. Pokud vidíte prosvítající led, raději hledejte jinou cestu nebo sestupte bokem po neubitém sněhu.
8. Hole na chůzi – nejsou jen pro seniory
Trekingové hole nebo hole na nordic walking nejsou vyhrazeny jen pro procházky v lese. Ve městě za mrazivého rána dokážou divy. Dva další opěrné body odlehčují kloubům a pomáhají udržet rovnováhu, když jedna noha začne klouzat.
Ve sportovních obchodech lze sehnat nástavce přizpůsobené ledu – s drobnými hrotíky. Hodí se zvláště starším lidem, po úrazech nebo lidem s problémy s rovnováhou. Využije je ale kdokoliv, kdo musí ráno zdolat delší úsek zledovatělého chodníku.
9. Jak spadnout, abyste si tolik neublížili
I ten nejlépe připravený člověk může ztratit přilnavost. Rozdíl mezi lehkým modřinou a vážným zraněním často závisí na způsobu pádu. Navzdory instinktu se vyplatí vyhnout se natahování rukou ztuha před sebe.
Když padáte dopředu
Pokud cítíte, že letíte dopředu, zkuste lehce pokrčit ruce a přejít do co nejměkčího „přerolování" na bok nebo rameno. Ztuhlé, natažené dlaně se v zápěstí velmi snadno zlomí.
Když vás to táhne dozadu
Při uklouznutí dozadu je bezpečnější dopadnout na hýždě, než se křečovitě zachraňovat rukama. Přitáhněte bradu k hrudníku, abyste neudeřili zátylek, a nechte tělo dopadnout co nejměkčeji.
Tělo nelze naučit dokonalému pádu, ale vědomé procvičování reakcí prokazatelně snižuje riziko zlomenin.
Další pomoc: od reflexních prvků po cvičení rovnováhy
Za svítání a večer přibývá ještě jeden rizikový faktor – špatná viditelnost. Mít na bundě reflexní prvky se skutečně vyplatí: řidiči vás dříve zaregistrují a vy lépe odhadnete situaci na silnici, když auta nebrzdí těsně u vás.
Spojencem v boji proti pádům je také běžná domácí aktivita. Jednoduchá cvičení rovnováhy – stoj na jedné noze u židle, lehké dřepy, zvedání kolen – posilují hluboké svaly a učí tělo rychlejším reakcím. Pár minut denně udělá rozdíl, zvláště u lidí po padesátce.
Vyplatí se myslet i na zdánlivé maličkosti: zkrácené smyčky šály, aby se nepletla pod nohama, správně zapnutá bunda, aby neomezovala pohyb, nebo telefon schovaný do kapsy místo držení v ruce. V zimě každá drobnost, která zlepšuje volnost pohybu a rovnováhu, reálně snižuje šanci, že skončíte obyčejnou procházkou na pohotovosti.
