Po letech alarmujících zpráv přichází první pozitivní signál
Po dlouhých letech znepokojivých dat z Francie se konečně objevuje tolik očekávaný signál: ptáci živící se hmyzem začínají pomalu dohánět ztráty. Změna není dramatická, ale v číslech i na mapách je jasně patrná.
Nová analýza dlouhodobých terénních dat ukazuje, že po unijním zákazu nejjedovatějších insekticidů začaly ptačí populace na zemědělské půdě opatrně růst.
Co se změnilo na francouzských polích po roce 2018
V roce 2018 zavedla Evropská unie zákaz používání klíčových látek ze skupiny neonikotinoidů, které se od devadesátých let hojně využívaly v zemědělství. Tyto přípravky měly chránit plodiny před škůdci, jenže při tom zasahovaly i do zbytku přírody.
Dříve se nejčastěji hovořilo o včelách a ostatních opylovačích. Tým vedený Thomasem Perrotem z francouzské Nadace pro výzkum biodiverzity se nyní zaměřil na ptáky lovcí hmyz. Výsledky zveřejněné v odborném časopise Environmental Pollution ukazují, že několik let po zákazu se část hmyzožravých druhů začíná pomalu vzpamatovávat.
Vědci poprvé tak přesvědčivě propojili zákaz konkrétních pesticidů s měřitelným zlepšením stavu ptáků žijících v zemědělské krajině.
Imidakloprid – tichý viník úbytku ptáků
Středem analýzy se stal imidakloprid, jeden z nejvýznamnějších neonikotinoidů používaných ve Francii až do zavedení zákazu. Po léta pronikal do půd, povrchových vod i těl žížal, hlodavců a ptáků. Nejenže snižoval počty hmyzu, na němž jsou ptáci závislí, ale působil na ně přímo toxicky – jak ve vysokých dávkách, tak při dlouhodobé nízké expozici.
Výzkum zahrnoval téměř 2 000 zemědělských parcel sledovaných v rámci celostátního programu sčítání hnízdících ptáků. Vědci porovnávali úroveň expozice imidaklopridu s početností jednotlivých druhů v letech 2013 až 2022.
- Před zákazem – tam, kde byla tato látka přítomna, byl průměrný počet hmyzožravých ptáků přibližně o 12,7 % nižší.
- Po zavedení zákazu – rozdíl se snížil, přesto stále činil přibližně 9 %.
V praxi to znamená, že škodlivý vliv imidaklopridu nezmizí ihned se zákazem. Tato molekula přetrvává dlouho v prostředí, zejména v půdách a vodách, takže ptáci stále pociťují důsledky předchozích let intenzivního používání.
Hmyzožravci reagují nejsilněji, zrnožravci si vedou lépe
Vědci sledovali celkem 57 druhů ptáků na 1 983 lokalitách rozmístěných po celé zemi. Rozdělili je do tří skupin: hmyzožravci, zrnožravci a druhy se širší potravní základnou.
Nejsilnější pokles početnosti byl zaznamenán u ptáků živících se převážně hmyzem – tedy těch nejvíce závislých na bohaté základně bezobratlých. Čím vyšší byla expozice imidaklopridu, tím nižší byl počet hmyzožravých ptáků v dané oblasti – vztah byl téměř lineární.
Naopak zrnožravci a „flexibilní" druhy vykazovaly výrazně slabší nebo zcela odlišnou reakci. Na některých místech jejich početnost při středních úrovních expozice dokonce přechodně rostla, což naznačuje složitější mechanismy spojené například se změnami ve struktuře plodin.
Mapa Francie rozdělená podle ptačí stravy
Prostorová analýza odhaluje zřetelné regionální rozdíly. Hmyzožravé ptáky bylo častěji možné spatřit ve středu, na severozápadě a na východě země. Zrnožravci převládali spíše na jihu, kde se krajina a struktura zemědělství liší od zbytku Francie – a s tím souvisejí i odlišné postupy při používání chemických přípravků.
Důležitou roli hraje také podoba krajiny. Na územích s intenzivním zemědělstvím, velkými homogenními lány a chudou sítí mezí, stromořadí a luk bývají koncentrace pesticidů vyšší a potravní základna chudší. V mozaikovitější krajině s ekologickým nebo extenzivním hospodařením mají ptáci výrazně lepší šance na přežití.
Pomalé zlepšení po zákazu – dobré zprávy s výhradami
Přestože od zákazu uplynulo teprve několik let, data naznačují jemné zmenšení rozdílu mezi oblastmi silně a méně exponovanými imidaklopridem. Jednoduše řečeno – místa, kde hmyzožravých ptáků dříve výrazně ubývalo, se začínají přibližovat lokalitám bez silné expozice této látce.
Tempo změny je ale stále velmi pomalé. Na části polí se imidakloprid v půdě a vodách prokazuje i několik sezón po ukončení používání. Ve Francii navíc po dobu dvou dalších let výjimečně povolili použití této látky při pěstování cukrové řepy, což její přítomnost v prostředí ještě prodloužilo.
Vědci odhadují, že úplná obnova ptačích populací může trvat celé dekády – podobně jako po upuštění od DDT ve druhé polovině 20. století.
Na situaci ptáků působí i řada dalších faktorů: oteplování klimatu, ztráta biotopů, zánik luk a rostoucí tlak urbanizace. Proto je obtížné přičítat veškeré pozorované změny jedinému pesticidu, i když role imidaklopridu při úbytku hmyzožravců se jeví jako velmi zřetelná.
Nový ukazatel varuje: problém nekončí u jedné látky
Perrotův tým navrhl také nový způsob měření chemického zatížení prostředí – ukazatel Total Applied Toxicity (TAT). Kombinuje údaje o množství použitých přípravků s jejich toxicitou pro různé skupiny organismů: hmyz, ptáky i vodní živočichy.
| Co TAT měří | Proč je to důležité |
|---|---|
| Součet toxicity všech použitých látek na daném území | Ukazuje celkový chemický tlak, nejen dopad jednoho pesticidu |
| Vliv na různé skupiny organismů | Umožňuje posoudit důsledky pro celý ekosystém, nejen pro škůdce |
| Vztah mezi zemědělskými postupy a kvalitou prostředí | Může sloužit jako nástroj pro plánování šetrnějších forem produkce |
Výsledky ukazují, že i po stažení neonikotinoidů zůstává celková úroveň toxického zatížení zemědělských ekosystémů vysoká. V praxi to znamená, že nahrazení jedněch přípravků jinými problém často neřeší, jen mění jeho podobu.
Evropa si klade cíle, ale praxe stále pokulhává
Studie dobře zapadá do širšího kontextu unijní strategie „od zemědělce ke spotřebiteli", která předpokládá mimo jiné snížení spotřeby pesticidů o polovinu do roku 2030. Analýza autorů dokládá, že regulace mají reálný dopad na stav přírody, jenže zavádění změn postupuje velmi pomalu.
Důvody jsou v mnoha zemích podobné:
- silný tlak části chemického a zemědělského průmyslu;
- rozdílná úroveň ekologických ambicí mezi jednotlivými státy;
- komplikace spojené s povolováním nových látek na trhu;
- obavy zemědělců z poklesu výnosů při omezení chemie.
Autoři studie zdůrazňují, že samotné zákazy nestačí. Zároveň jsou potřeba finanční prostředky a nástroje pro zemědělce, kteří chtějí přecházet na udržitelnější modely produkce – včetně agroekologického zemědělství.
Jaká opatření ptákům na zemědělské půdě skutečně pomáhají
Závěry francouzské studie jsou cenné i pro Českou republiku, kde intenzivní zemědělství také vyvíjí silný tlak na ptáky. Ukazují několik postupů, které situaci skutečně zlepšují:
- udržování a obnova polních remízků, tůní a mezí, jež slouží jako hnízdiště a loviště;
- omezování chemických přípravků na ochranu rostlin a hnojiv a jejich přesnější aplikace;
- přechod na střídání plodin, smíšené pěstování a větší diverzitu zemědělské krajiny;
- podpora ekologických farem a zemědělství s nižší mírou intenzifikace;
- monitoring ptáků a hmyzu umožňující hodnotit účinnost dalších změn.
Pro čtenáře to může znít abstraktně, ale výsledky bývají velmi konkrétní. Stačí několik let obnovené meze nebo sadu s tradičními odrůdami stromů a na takovém místě se znovu objeví špaččci, lejsci nebo konipasové. Bez hmyzu a pestré krajiny prostě nemají kde hledat potravu ani kde hnízdit.
Proč by osud ptáků měl zajímat i obyvatele měst
Ptačí populace jsou citlivým ukazatelem celkového stavu přírody. Když začínají ubývat počty běžných druhů, je to signál, že se pod povrchem děje něco závažného: mizí život v půdě, klesá počet hmyzu, chudnou louky a meze. To vše v delším horizontu poškozuje i samotné zemědělství, které potřebuje opylovače, žížaly zlepšující strukturu půdy a přirozené nepřátele škůdců.
Jemný nárůst počtu hmyzožravých ptáků ve Francii po stažení neonikotinoidů ukazuje, že směr je správný – vyžaduje ale trpělivost a důslednost. Každé rozhodnutí opustit nejjedovatější přípravky a každý ponechaný křovinný porost u pole se může zdát jako maličkost. V dlouhé řadě takových malých kroků se však skrývá šance, že nad našimi poli za několik let bude znovu znít skutečný ptačí koncert.
