Ptáci se vracejí na pole: zákaz nebezpečných pesticidů začíná fungovat

Po letech varování přichází první dobrá zpráva

Po letech znepokojivých dat z Francie se konečně objevil signál, na který mnozí čekali. Ptáci živící se hmyzem začínají pomalu dohánět své ztráty. Změna není dramatická, ale v číslech i na mapách je zřetelně viditelná.

Nová analýza dlouhodobých terénních dat ukazuje, že po unijním zákazu nejjedovatějších insekticidů se ptačí populace na zemědělské půdě začínají opatrně zotavovat.

Co se změnilo na francouzských polích po roce 2018

V roce 2018 zavedla Evropská unie zákaz používání klíčových látek ze skupiny neonikotinoidů, které se od 90. let hojně využívaly v zemědělství. Tyto přípravky měly chránit plodiny před škůdci, jenže při tom zasahovaly do celého přírodního ekosystému.

Dlouho se mluvilo především o včelách a dalších opylovačích. Tým vedený Thomasem Perrotem z francouzské Nadace pro výzkum biologické rozmanitosti se však zaměřil na ptáky lovící hmyz. Výsledky zveřejněné v odborném časopise Environmental Pollution ukazují, že několik let po zavedení zákazu se část hmyzožravých druhů začíná pomalu obnovovat.

Vědci poprvé tak přesvědčivě propojili zákaz konkrétních pesticidů s měřitelným zlepšením situace ptáků žijících v zemědělské krajině.

Imidakloprid – tichý viník úbytku ptáků

Středem analýzy se stal imidakloprid, jeden z nejvýznamnějších neonikotinoidů používaných ve Francii až do zavedení zákazu. Léta se dostával do půdy, povrchových vod i těl žížal, hlodavců a ptáků. Nejenže redukoval množství hmyzu, který ptáci potřebují ke svému přežití, ale působil na ně přímo toxicky — jak ve vysokých dávkách, tak při dlouhodobé nízké expozici.

Výzkum zahrnoval téměř 2 000 zemědělských parcel sledovaných v rámci celostátního programu sčítání hnízdících ptáků. Vědci porovnávali míru expozice imidaklopridu s počty jednotlivých druhů v letech 2013 až 2022.

• Před zákazem — na místech s prokázanou přítomností této látky byl počet hmyzožravých ptáků průměrně o zhruba 12,7 % nižší.
• Po zavedení zákazu — rozdíl se zmenšil, stále však dosahoval přibližně 9 %.

V praxi to znamená, že škodlivý vliv imidaklopridu nezmizel okamžitě spolu se zákazem. Tato molekula přetrvává v prostředí velmi dlouho, zejména v půdě a vodách, takže ptáci stále pociťují důsledky předchozích let intenzivního používání.

Hmyzožravci reagují nejcitelněji, zrnojedci si vedou lépe

Vědci sledovali celkem 57 druhů ptáků na 1 983 lokalitách rozmístěných po celé zemi. Rozdělili je do tří skupin: hmyzožravci, zrnojedci a druhy s pestřejším jídelníčkem.

Nejsilnější pokles početnosti byl zaznamenán právě u ptáků živících se převážně hmyzem — tedy těch, kteří jsou nejvíce závislí na bohaté základně bezobratlých. Čím vyšší byla expozice imidaklopridu, tím méně hmyzožravých ptáků se na daném území vyskytovalo. Závislost byla téměř lineární.

Naopak zrnojedci a „flexibilní" druhy vykazovaly podstatně slabší nebo zcela odlišnou reakci. Na některých místech jejich počty při střední míře expozice dokonce krátkodobě rostly, což naznačuje složitější mechanismy spojené například se změnami ve struktuře plodin.

Mapa Francie rozdělená podle ptačí stravy

Prostorová analýza odhalila výrazné regionální rozdíly. Hmyzožravé druhy se častěji vyskytovaly ve středu země, na severozápadě a na východě. Zrnojedci převládali spíše na jihu, kde se krajina i struktura zemědělské produkce od zbytku země liší — a s tím souvisejí i odlišné způsoby používání chemických přípravků.

Důležitou roli hraje také podoba krajiny. Na územích s intenzivním zemědělstvím, velkými jednorodými lány a chudou sítí mezí, stromořadí a luk bývá koncentrace pesticidů vyšší a potravní základna chudší. V mozaikovitějších oblastech s ekologickým nebo extenzivním hospodařením mají ptáci výrazně větší šanci na přežití.

Pomalé zlepšení po zákazu — dobrá zpráva s výhradami

Přestože od zavedení zákazu uplynulo teprve několik let, data naznačují jemné zmenšování rozdílu mezi oblastmi silně a slabě zasaženými imidaklopridem. Jednoduše řečeno — místa, kde dříve hmyzožravých ptáků výrazně ubývalo, začínají pomalu dohánět lokality bez silné expozice.

Tempo této změny je ale stále velmi skromné. Na části polí lze imidakloprid v půdě a vodách detekovat ještě několik sezón po ukončení jeho používání. Ve Francii navíc po dobu dvou dalších let platila výjimka umožňující použití této látky při pěstování cukrové řepy, což její přítomnost v prostředí dále prodloužilo.

Vědci odhadují, že úplná obnova ptačích populací může trvat celé dekády — podobně jako tomu bylo po odklonu od DDT ve druhé polovině 20. století.

Na situaci ptáků působí také celá řada dalších faktorů: oteplování klimatu, úbytek přirozených stanovišť, likvidace luk a rostoucí tlak urbanizace. Proto nelze všechny pozorované změny přičítat výhradně jednomu pesticidu, přestože role imidaklopridu při poklesu početnosti hmyzožravců se jeví jako velmi zásadní.

Nový ukazatel varuje: problém nekončí u jedné látky

Perrotův tým také navrhl nový způsob měření chemické zátěže zemědělského prostředí — ukazatel Total Applied Toxicity (TAT). Kombinuje data o množství používaných přípravků s jejich toxicitou pro různé skupiny organismů: hmyz, ptáky nebo vodní živočichy.

Výsledky ukazují, že i po stažení neonikotinoidů zůstává celková úroveň toxické zátěže zemědělských ekosystémů vysoká. V praxi to znamená, že nahrazení jedněch přípravků jinými problém často neřeší — pouze mění jeho podobu.

Evropa si klade cíle, ale praxe stále zaostává

Výzkum dobře zapadá do širšího kontextu unijní strategie „od vidlí k vidličce", která počítá mimo jiné s redukcí používání pesticidů o polovinu do roku 2030. Analýza autorů dokládá, že regulace mají na stav přírody skutečný dopad — jenže zavádění změn postupuje velmi pomalu.

Důvody jsou v mnoha zemích podobné:

• silný tlak části chemického a zemědělského průmyslu;
• rozdílná úroveň ekologických ambicí mezi jednotlivými státy;
• složitosti spojené s povolováním nových látek na trh;
• obavy zemědělců z poklesu výnosů při omezení chemie.

Autoři studie zdůrazňují, že samotné zákazy nestačí. Zároveň jsou potřeba finanční prostředky a nástroje pro zemědělce, kteří chtějí přecházet na udržitelnější modely hospodaření — včetně agroekologického zemědělství.

Jaká opatření ptákům na zemědělské půdě skutečně pomáhají

Závěry francouzského výzkumu jsou cenné i pro další evropské země, kde intenzivní zemědělství rovněž silně zatěžuje ptačí populace. Ukazují několik praktik, které situaci prokazatelně zlepšují:

• udržování a obnova polních stromořadí, vodních ploch a mezí, které slouží jako hnízdiště a loviště;
• omezování chemických přípravků na ochranu rostlin a hnojiv, případně jejich přesnější aplikace;
• přechod na střídání plodin, smíšené pěstování a větší rozmanitost zemědělské krajiny;
• podpora ekologických farem a hospodaření s nižší mírou intenzifikace;
• monitoring ptáků a hmyzu umožňující vyhodnocovat účinnost přijímaných změn.

Pro mnoho lidí může znít konkrétní dopad abstraktně, ale výsledky bývají velmi hmatatelné. Stačí několik let obnovené meze nebo sadu s tradičními odrůdami stromů a na takovém místě se znovu objeví špačci, lejskové či konipasové. Bez hmyzu a bez rozmanité krajiny nemají kde hledat potravu ani hnízdit.

Proč by osud ptáků měl zajímat i obyvatele měst

Ptačí populace jsou citlivým ukazatelem celkového zdraví přírody. Když začínají ubývat počty běžných druhů, je to signál, že se pod povrchem děje něco závažného: mizí život v půdě, klesá množství hmyzu, chudnou louky a meze. To vše z dlouhodobého pohledu zasahuje i samotné zemědělství, které ke svému fungování potřebuje opylovače, žížaly zlepšující strukturu půdy a přirozené nepřátele škůdců.

Jemný nárůst počtu hmyzožravých ptáků ve Francii po stažení neonikotinoidů z trhu ukazuje, že zvolený směr je správný — vyžaduje však trpělivost a důslednost. Každé rozhodnutí odklonit se od nejjedovatějších přípravků a každý keř ponechaný u okraje pole se může zdát jako maličkost. V dlouhé řadě takových malých kroků se však skrývá naděje, že nad našimi poli bude za několik let opět skutečně hlučno od ptačího zpěvu.