Telekomunikační gigant opět propouští ve Francii
Jeden z největších hráčů v telekomunikačním průmyslu znovu redukuje počty zaměstnanců ve Francii. Rozsah nejnovějšího propouštění překvapil dokonce i odborové svazy.
Společnost oznámila nový program dobrovolných odchodů, který se dotkne stovek lidí v klíčových výzkumných a vývojových centrech. Jde teprve o třetí vlnu propouštění za pouhé tři roky a z pracovníků i části zastupujících organizací je čím dál tím více cítit únava.
Třetí vlna škrtů za tři roky
Francouzská pobočka Nokie zaměstnává v současnosti přibližně 2 300 lidí – o 300 méně než na začátku roku 2024. Nový plán počítá s odchodem dalších 421 pracovníků, což odpovídá zhruba 18 procentům všech zaměstnanců v zemi. Celý proces má být dokončen do konce června 2026.
Jedna firma, tři po sobě jdoucí programy propouštění za tři roky a téměř každý pátý zaměstnanec čelí vyhlídce na ztrátu místa.
Dohodu o programu podepsalo vedení společnosti spolu se dvěma odborovými svazy: CFDT a CFE-CGC. Dokument ještě čeká na schválení pracovní správou, ale pro mnoho zaměstnanců už jde o jasný signál, že přicházejí další těžké měsíce.
Největší ránu dostane centrum poblíž Paříže
Škrty nejsou rozděleny rovnoměrně. Nejtvrdší dopad pocítí středisko v oblasti Paris-Saclay, které má přijít o 343 pracovních míst. Právě zde se soustřeďuje velká část výzkumné a projektové činnosti Nokie ve Francii, zejména v oblasti pokročilých síťových technologií.
Druhé klíčové centrum v bretonském Lannion se rozloučí s 78 zaměstnanci. Obě lokality mají pro francouzské telekomunikační aktivity firmy strategický význam, a proto další redukce vyvolává otázky o budoucnosti místních inženýrských kompetencí.
| Středisko | Plánovaný počet odchodů |
|---|---|
| Paris-Saclay | 343 |
| Lannion | 78 |
| Celkem | 421 |
Formálně dobrovolné, ve skutečnosti masové odchody
Nokia využívá tzv. kolektivních dohod o odchodech, které ve Francii fungují jako alternativa ke klasickému hromadnému propouštění. Po technické stránce zaměstnanec sám podá žádost o odchod, firma ji přijme a vyplatí dohodnuté odstupné.
Formálně jde o dobrovolnou volbu, ale výsledek je stejný: několik set lidí přestane pro firmu pracovat.
Pracovníci, kteří o tomto kroku uvažují, mají čas na rozhodnutí do konce první poloviny roku 2026. Nemusejí přitom dokládat žádnou tíživou osobní ani hospodářskou situaci – stačí souhlas obou stran. Z pohledu vedení jde o flexibilní nástroj restrukturalizace, z pohledu zaměstnanců o proces, který vytváří ovzduší nejistoty a pocit, že pracovní místa nejsou trvalá.
„Omlazení" kolektivu, nebo urychlený ústup z Francie?
Někteří zástupci odborů se snaží v tomto procesu nacházet pozitiva. Jeden z delegátů CFE-CGC poukazuje na to, že program může usnadnit odchod lidem s dlouhou praxí, kteří uvažovali o předčasném ukončení kariéry nebo změně profesní dráhy. Podle něj firma tímto způsobem „omlazuje strukturu" a uvolňuje místo pro nové kompetence.
Sám však připouští, že zpráva o rušení stovek pracovních míst nikdy není pro zaměstnance příznivá. V mnoha týmech panují obavy, že další výzkumné projekty budou přesunuty do levnějších lokalit a francouzská centra postupně ztratí svůj význam. Tento trend je ostatně patrný i v jiných technologických koncernech, které už léta omezují náklady v západní Evropě.
CGT říká „dost" a odmítá se na programu podílet
Nový plán škrtů vyvolal razantní reakci jednoho z hlavních odborových svazů – CGT. Organizace se účastnila dvou předchozích kol dobrovolných odchodů, nyní však odmítá dohodu podepsat. V komuniké rozeslaném zaměstnancům svaz hovoří o „strategii demontáže zaměstnanosti", která má sloužit výhradně ke zlepšení finančních ukazatelů, a to bez skutečné debaty o dlouhodobé vizi působení firmy ve Francii.
Zástupci CGT tvrdí, že opakující se programy dobrovolných odchodů se stávají rutinním nástrojem škrtání pracovních míst, nikoli výjimečnou reakcí na krizi.
Odboráři zdůrazňují, že pokud se firma každý rok vrací ke stejnému mechanismu, znamená to, že hlubší obchodní problémy nebyly vyřešeny. Vedení podle nich hledá snadný způsob, jak snížit náklady, místo aby jasně určilo, ve kterých oblastech chce rozvíjet svou činnost a ze kterých se hodlá stáhnout.
Únava z trvalé nejistoty
Pro zaměstnance francouzské části Nokie se život ve stínu dalších a dalších plánů propouštění stal normou. V mnoha týmech je patrný pokles motivace a rostoucí pocit dočasnosti. Lidé s nejsilnějšími technickými kompetencemi stále častěji hledají stabilnějšího zaměstnavatele, což pro firmu představuje riziko ztráty klíčových odborníků.
- Starší inženýr uvažuje o odchodu v rámci programu a přechodu k menšímu výrobci zařízení.
- Specialista na sítě 5G dostává nabídky ze sektoru kybernetické bezpečnosti.
- Mladší pracovníci zvažují přesun do jiných zemí v rámci struktur firmy.
Taková rozhodnutí se jen zřídka objevují v oficiálních statistikách, ale výrazně ovlivňují reálné možnosti vedení výzkumných projektů. Týmy, které byly nedávno zredukovány, stojí před úkolem udržet tempo práce s menším počtem lidí a část povinností přechází na externí subdodavatele.
Francie jako zkušební terén změn v telekomunikacích
Popsaný případ dobře ilustruje širší trend v telekomunikačním odvětví. Operátoři a dodavatelé síťového vybavení se snaží snižovat náklady po obrovských investicích do infrastruktury 5G a zároveň reagovat na ostrou konkurenci ze strany asijských výrobců. Země s vysokými náklady práce, jako je Francie, jsou v tomto kontextu obzvláště zranitelné.
Tamní pracovní právo přitom firmám nabízí specifické nástroje – například právě kolektivní dohody o odchodech. Pro vedení jde o způsob, jak rozložit proces redukce v čase a vyhnout se mediálně hlučnému hromadnému propouštění. Pro odbory je to naopak obtížný kompromis mezi ochranou zaměstnanců a přijetím nevyhnutelných změn v odvětví.
Co tato situace říká českému čtenáři
Příběh francouzské Nokie je signálem, že ani vysoce kvalifikovaná pracovní místa v technologiích neposkytují plnou záruku jistoty. Ohroženy nejsou jen pozice ve výrobě nebo logistice, ale také ve výzkumu, projektování a vývoji softwaru.
Stojí za to si všimnout dvou věcí. Za prvé, firmy stále častěji přesouvají část procesů do zemí s nižšími náklady, včetně střední a východní Evropy. Za druhé, i tam, kde se používají měkké formy propouštění, jako jsou dobrovolné programy odchodů, mohou být důsledky pro místní ekonomiky velmi bolestivé. Zmizí nejen konkrétní pracovní místo, ale i celé kompetence, které se pak jen obtížně obnovují.
Z pohledu zaměstnance roste důležitost profesní flexibility a ochoty k rekvalifikaci. Z pohledu státu pak vyvstává potřeba aktivní průmyslové politiky. Bez jasné vize rozvoje vlastních technologických odvětví riskuje každá země, že další rozhodnutí o propouštění padnou mimo její hranice a místní výzkumná centra se stanou pouhou krátkou zastávkou v globální strategii velkých korporací.
