Kdo jsou děti s vysokým intelektovým potenciálem
Do běžných tříd přichází stále více dětí s nadprůměrnými rozumovými schopnostmi. Jejich reakce na školní prostředí však vypadají úplně jinak než u typických spolužáků.
Psychologové popisují velmi charakteristické chování těchto dětí během vyučování. Nemá to nic společného s leností nebo „obtížnou povahou" — jde spíše o to, jak neuvěřitelně rychle pracuje jejich mozek a jak silně potřebují samostatnost.
Co vlastně znamená vysoký intelektový potenciál
Děti označované jako vysoce intelektově nadané dosahují zpravidla inteligenčního kvocientu alespoň 130. Říká se jim někdy „malí géniové", ale tento obraz může být zavádějící. Rozhodně nejde jen o děti, které rychleji počítají nebo píšou lepší slohové práce.
Psycholog Michael M. Piechowski již v 80. letech ve svých výzkumech prokázal, že jejich výjimečnost zasahuje hned do několika oblastí najednou: myšlení, emoce i fantazii. Taková výbava je přitom dvojsečná — ve školních lavicích může vyvolávat neočekávané problémy.
Typické projevy těchto dětí ve třídě
Jejich chování bývá pro učitele i rodiče matoucí. Na první pohled může vypadat jako nezájem nebo zlobení, ve skutečnosti je však projevem zcela odlišného způsobu zpracování informací.
- Kladou výrazně více abstraktních otázek než jejich vrstevníci.
- Rychle se nudí při opakování látky, kterou pochopily napoprvé.
- Mají silnou potřebu porozumět proč, nestačí jim pouhé memorování faktů.
- Emocionálně reagují intenzivněji na nespravedlnost nebo nelogická pravidla.
- Jejich bohatá fantazie je někdy odvádí daleko od aktuálního tématu hodiny.
Situace, kterou tyto děti ve škole skutečně nesnášejí
Odborníci se shodují na jednom klíčovém bodě: největší problém nastává ve chvíli, kdy dítě s vysokým potenciálem nemá co dělat. Čekání na ostatní spolužáky, nekonečné procvičování látky, kterou ovládá od první minuty — to jsou okamžiky, které takové dítě snáší jen velmi těžko.
Nuda u těchto dětí totiž nepůsobí stejně jako u jiných. Způsobuje frustraci, podrážděnost a v krajním případě i odmítání školy jako takové. Mozek zvyklý na neustálé podněty jednoduše trpí, když mu chybí dostatečná výzva.
Proč to není problém charakteru
Rodiče a učitelé si často myslí, že dítě je „vzdorovité" nebo „náročné". Výzkumy ale opakovaně ukazují, že za takovým chováním stojí nenaplněná kognitivní potřeba. Mozek těchto dětí pracuje jinak — rychleji, komplexněji a s větší potřebou smysluplného obsahu.
Pochopení tohoto mechanismu je prvním krokem k tomu, aby se dítě s vysokým potenciálem ve škole skutečně cítilo dobře a mohlo naplno rozvinout své schopnosti.
