Nový superkontinent: Země s jediným oceánem a jediným pevninským celkem
Vědci předpovídají, že se kontinenty opět spojí v jeden obrovský pevninský celek. Atlantský oceán zmizí, Středozemní moře bude rozdrceno srážejícími se tektonickými deskami a dnešní hlavní města se fakticky „přestěhují" na zcela jiné zeměpisné šířky. V tomto novém uspořádání má zaujmout výjimečné místo území dnešní Francie.
Většina lidí považuje rozmístění kontinentů za něco neměnného. V geologickém měřítku je to ale pouhý okamžik. Tektonické desky se nepřetržitě pohybují, poháněny mohutnými procesy probíhajícími v zemském plášti. Několik centimetrů ročně nezní nijak ohromivě, ale po milionech let to znamená naprostou přestavbu celé planety.
Přibližně před 200 miliony let existoval jediný velký pevninský celek – Pangea. Postupně se začal rozpadat na menší fragmenty, z nichž vznikly kontinenty, které dnes známe. Geologické simulace naznačují, že se dějiny uzavřou do kruhu: přibližně za 250 milionů let se všechny pevninské masy opět srazí a vytvoří nový superkontinent, předběžně označovaný jako „Pangea Ultima".
Kontinentální desky se stále přibližují. Pokud nic jejich pohyb nenarušení, je současná podoba světových map pouhou přechodnou fází před vznikem jediného, obrovského pevninského celku obklopeného rozlehlým oceánem.
Atlantik zmizí, Indický oceán se promění ve vnitrozemské moře
Jedním z nejpozoruhodnějších prvků těchto předpovědí je osud Atlantského oceánu. Ten dnes odděluje Evropu od amerického kontinentu a má být doslova „pohlcen" sbližujícími se deskami. Obě Ameriky se mají pomalu přesouvat směrem k Evropě a Africe, až s nimi nakonec splyne v jedné velké kontinentální srážce.
Jinak se to vyvine s oblastí, kterou dnes nazýváme Indickým oceánem. Podle vědeckých modelů se přemění v rozsáhlé vnitrozemské moře, ze všech stran obklopené souší. Ostrovy, poloostrovy i dnešní pobřežní linie přestanou připomínat to, co známe ze školních map.
Změny se přitom neomezí jen na hranice pevnin. Přebudována bude celá geopolitická geografie: ostrovy splynout s kontinenty, dosud vzdálené země se stanou sousedy. Vzdálenosti dnes měřené tisíci kilometry se mohou smrsknout na nulu.
Evropa budoucnosti: Francie blíže k pólu i Africe
Zajímavě v této globální skládačce vychází poloha dnešní Francie. Z prognóz plyne, že se tato země přesune severněji, výrazně blíže k dnešní přípolární oblasti. Zároveň zmizí Středozemní moře, stlačené srážkou evropské a africké tektonické desky.
Výsledek? Území Francie se přiblíží nejen sousedům, které dnes známe z mapy – jako je Španělsko, Portugalsko nebo Itálie – ale také severní Africe. Dnešní pobřeží Maroka, Alžírska či Tuniska by se mohlo ocitnout v přímém sousedství nových hranic evropské pevniny.
Dnešní atlantická pobřeží mohou být v daleké budoucnosti sousedy území, která v současnosti spojujeme se severní Afrikou, nikoli s oceánem.
Nová sousedství, nové hranice
Přesun pevninských celků znamená zcela novou síť sousedství. Například:
- Kuba se může pevninsky spojit s dnešním územím Spojených států,
- Korea se ocitne „vmáčknuta" mezi oblasti dnešní Číny a Japonska,
- Grónsko přilne ke Kanadě a vytvoří jeden rozšířený severoamerický blok.
V takovém uspořádání dávná moře zmizí a dnešní ostrovy se promění v hornaté oblasti uprostřed kontinentu. To, co dnes nazýváme pobřežím, se stane součástí vnitrozemí nového superkontynentu.
Extrémní vedra, erupce a masové vymírání
Geologové se neomezují pouze na kreslení nové mapy. Pokoušejí se také předpovědět podmínky pro život na Pangei budoucnosti. Obraz, který se rýsuje, není pro většinu živočišných druhů nijak příznivý.
Podle analýz publikovaných v prestižním vědeckém časopise bude srážka kontinentů a vznik jediného pevninského celku provázena obrovskou sopečnou aktivitou. Série mohutných erupcí uvolní do atmosféry gigantické množství oxidu uhličitého, což spustí velmi silné oteplování.
Na naprosté většině plochy superkontynentu se předpovídají teploty přesahující 40 stupňů Celsia a extrémní sucho, které znemožní normální fungování suchozemských ekosystémů.
Navíc má Slunce zářit přibližně o 2,5 procenta jasněji než dnes. Ve srovnání s jedním dnem se to zdá zanedbatelné, ale pro dlouhodobé klima to znamená teplejší a sušší planetu. Podle vědců se mnoho druhů savců nedokáže přizpůsobit tak extrémním podmínkám a vymře.
Oblasti relativního pohodlí na vzdáleném severu
Ne všechny oblasti Pangei však budou stejně nehostinné. Největší šanci na snesitelné klima mají regiony posunuté daleko na sever, do blízkosti dnešního polárního kruhu. Tam mají být teploty nižší a přístup k vodě stabilnější.
Simulace naznačují, že území dnešní Francie by se mohlo ocitnout právě v tomto pásu. Spolu s ní mají v pásmu relativně mírných podmínek ležet také oblasti dnešní Velké Británie, Portugalska a části severní Afriky.
| Dnešní region | Předpokládaná role na Pangei |
|---|---|
| Francie | Pásmo mírných teplot, potenciální „klimatický azyl" |
| Portugalsko a Britské ostrovy | Podobně příznivé podmínky jako ve Francii, přístup k vodě |
| Střed superkontynentu | Extrémní vedra, rozsáhlé pouště, velmi obtížné životní podmínky |
| Většina rovníkových oblastí | Přehřátí, vysoká úmrtnost druhů, riziko masového vymírání |
Francie jako budoucí „bezpečnější kout" na přehřáté planetě
Dnešní území Francie by v takové budoucnosti mohlo mít zcela výjimečný význam. Při posunu směrem na sever a v blízkosti budoucích kontinentálních zdrojů vody se tento region v modelech jeví jako jedno z mála míst, kde bude klima pro suchozemské obratlovce relativně snesitelné.
V praxi to znamená větší šanci na zachování vegetace, zdrojů pitné vody a stabilnějších ekosystémů. Uprostřed rozžhavených oblastí Pangei mohou takovéto „kapsy" mírného klimatu sehrát klíčovou roli pro přežití mnoha druhů, které se dokážou přizpůsobit novým podmínkám.
Oblasti s mírným klimatem, které mají šanci vzniknout v okolí dnešní Francie, by mohly v daleké budoucnosti plnit roli posledních rozsáhlých enkláv vhodných k trvalému osídlení.
Co nám tyto předpovědi říkají o současnosti
Přestože hovoříme o horizontu 250 milionů let, tyto scénáře mnohé vypovídají i o době současné. Modely superkontynentu zdůrazňují, jak citlivý na změny je klimatický systém a jak silně ho ovlivňuje koncentrace skleníkových plynů. Dnešní zrychlené oteplování přitom probíhá za zlomek času, ve kterém geologové měří pohyby tektonických desek.
Rozdíl spočívá v tempu. V minulosti i v daleké budoucnosti se planeta mění pomalu, což evolúci poskytuje určitý prostor k přizpůsobení organizmů. Současné změny probíhají v geologickém měřítku bleskově, což může být pro mnohé druhy – včetně lidí – podstatně těžší výzvou než život na superkontynentu vzdálené budoucnosti.
Poznání o Pangei budoucnosti má proto ještě jeden rozměr: připomíná nám, že Země není pevnou scénou, nýbrž dynamickým systémem. Kontinenty mění polohu, klima prochází extrémními fázemi a druhy buď drží krok s tímto rytmem, nebo mizí. Naše dnešní rozhodnutí týkající se emisí a využívání zdrojů se do této dlouhé historie zapisují, i když jednáme v měřítku pouhých několika generací.
