Proč jsou zimní pády tak nebezpečné
Zima dokáže proměnit obyčejnou procházku do práce v riskantní slalom mezi zledovatělými chodníky a zasněženými přechody pro chodce. Jediný špatný krok, chvíle nepozornosti – a ocitáte se na zemi s bolavým ramenem nebo zlomeným zápěstím.
Při náledí a udusané sněhové vrstvě klesá tření mezi podrážkou a podložím téměř na nulu. Noha ujede, tělo nestihne reagovat a instinktivně vystrčíte ruce, abyste se zachytili. Výsledek? Pohmožděná kyčel, vymknutý kotník, zlomené zápěstí nebo v horším případě zranění hlavy.
Silný mráz kombinovaný s deštěm nebo táním sněhu dokáže během několika minut proměnit každý chodník v pravé kluziště.
Dobrá zpráva: velké množství úrazů lze předejít díky několika rozumným návykům. Nepotřebujete k tomu speciální kondici ani drahé vybavení – stačí trocha plánování a změna chování na ulici.
1. Zimní boty, které skutečně drží na podkladu
Základ je správná obuv. Měkká, hladká gumová podrážka se na ledu chová jako brusle. Vybírejte raději boty s výrazným vzorkem, nejlépe s hlubšími výstupky, které se zahryžnou do sněhu a ledu. Ideální je, pokud svršek sahá nad kotník a stabilizuje hlezenní kloub.
Pro ty, kdo snadno prochladnou, jsou skvělou volbou zateplené kotníkové boty nebo sněhule – jen pozor, aby nebyly kluzké na spodu. Mnozí lidé používají i domácí trik: navléknou přes boty silné sportovní ponožky. Materiál vytváří další vrstvu přilnavosti. Po takovém dni jsou ponožky k vyhození, ale riziko uklouznutí znatelně klesá.
2. Volte čerstvý sníh, ne led pod ním
Kdykoli je to možné, šlapejte do čerstvého, neudusaného sněhu místo do vyšlapaných, lesklých cestiček. Vrstva, po které prošlo celé sídliště, se rychle mění v led – zvlášť když přes den trochu taje a večer přijde mráz.
Čerstvý, neudusaný sníh zpravidla nabídne lepší přilnavost než udusaná, lesklá vrstva připomínající sklo.
Nevýhoda? Mokré boty. Výhoda? Mnohem větší šance, že se domů vrátíte po svých – bez sádry.
3. Podivná, ale účinná „kachní" chůze na ledu
Klasický dlouhý krok s odrazem z paty v zimě příliš nefunguje. Lepší je krátká, měkká „kachní" metoda chůze. Chodidla natočíte mírně ven, váhu přenášíte téměř svisle na nohu – bez prudkého odrazu.
Jak to vypadá v praxi:
- děláte krátké, drobné kroky,
- chodidla kladete téměř rovně na zem,
- lehce „klouzáte" po podkladu místo toho, abyste ho tvrdě napadali,
- ruce držíte po stranách, mírně od těla, aby zlepšovaly rovnováhu.
Z boku to může vypadat trochu komicky, ale tělo je stabilnější. Děti tuto techniku pochopí bleskově – stačí jim říct, ať zkusí „chodit jako tučňák".
4. Pomaleji znamená bezpečněji
Zpoždění do práce nebo na autobus láká ke zrychlení. Na zledovatělém chodníku je to přímá cesta k pádu. Lepší je vyrazit o pár minut dříve a pohybovat se, jako byste nesli nový telefon a opravdu ho nechtěli rozbít.
Kratší kroky, žádný spěch a průběžné ověřování stability podkladu pod chodidlem výrazně snižují riziko náhlého uklouznutí.
Pomáhá také dívat se ne na špičky bot, ale kousek před sebe. Lépe tak včas zaznamenáte místa s ledem, závěje nebo nerovnosti a dokážete chodidlo správně položit.
5. Batoh místo tašky v ruce
Nerovnoměrně rozložená zátěž výrazně narušuje stabilitu. Velká taška přehozená přes jedno rameno nebo těžká nákupní taška v jedné ruce dokáže „strhnout" tělo právě ve chvíli, kdy se noha začne klouzat.
Nejrozumnější je vzít batoh a věci v něm rozložit tak, aby netáhly na jednu stranu. Batoh navíc uvolní obě ruce, které při uklouznutí instinktivně hledají oporu.
6. Ruce z kapes – i při krutém mrazu
Zmrzlé dlaně přímo volají po schování do kapes bundy. Problém je, že tím přicházíte o přirozený způsob udržení rovnováhy. Tělo se nemůže „vyvažovat" rukama a při náhlé ztrátě rovnováhy vám zbyde jen tvrdé přistání.
Řešení je jednoduché: pořádné teplé rukavice a ruce venku z kapes. I kdyby trochu mrzly, dávají vám šanci na zmírnění případného pádu.
7. Správná strana chodníku a zrádné schody
Ve městě může být rozdíl mezi jednou a druhou stranou ulice obrovský. Místa, kam většinu dne svítí slunce, rozmrzají rychleji. Ta v trvalém stínu dokážou držet led i několik dní.
| Kudy jít | Na co si dát pozor |
|---|---|
| Slunná strana ulice | Méně ledu, ale bývá tam rozbahněný sníh a kaluže |
| Stín pod domy a stromy | Zamrzlé „placky" neviditelné pod tenkou vrstvou sněhu |
| Venkovní schody | Stupně tvoří mini-kluziště, zábradlí bývá zledovatělé |
Na schodech se vždy důrazně držte zábradlí a pokládejte celé chodidlo, ne jen špičku. Pokud vidíte prosvítající led, hledejte raději jinou cestu nebo sestupte bokem po neudusaném sněhu.
8. Hůlky na chůzi – nejsou jen pro důchodce
Trekingové hůlky nebo hole na nordic walking nejsou vyhrazeny jen pro lesní výlety. V mrazivém městském ránu dokážou doslova zázraky. Dva dodatečné opěrné body odlehčí kloubům a pomohou udržet rovnováhu, když se jedna noha začne klouzat.
Ve sportovních obchodech se dají sehnat násadce přizpůsobené na led – s malými hrotky. Ocení je zejména starší lidé, osoby po úrazech nebo ti, kdo mají problémy s rovnováhou. Ale využije je kdokoli, kdo ráno musí překonat delší úsek zledovatělého chodníku.
9. Jak spadnout, aby to co nejméně bolelo
I ten nejlépe připravený člověk může ztratit přilnavost. Rozdíl mezi lehkým modřinou a vážným zraněním často závisí na způsobu pádu. Navzdory instinktu se vyplatí vyhnout tuhému vystrčení rukou přímo před sebe.
Když padáte dopředu
Pokud cítíte, že letíte kupředu, zkuste mírně pokrčit ruce a přejít do co nejměkčího „přetočení" na bok nebo rameno. Tuhé, natažené dlaně se v zápěstí lámou velmi snadno.
Když vás táhne dozadu
Při uklouznutí dozadu je bezpečnější dopadnout na hýždě, než se křečovitě zachytávat rukama. Přitáhněte bradu k hrudníku, abyste nenarazili týlem hlavy, a nechte tělo dopadnout co nejměkčeji.
Tělo nelze zcela naučit dokonalému pádu, ale vědomé procvičování reakcí snižuje riziko zlomenin.
Další pomoc: od reflexních prvků po cvičení rovnováhy
Za úsvitu a večer přibývá ještě jeden rizikový faktor – špatná viditelnost. Mějte na bundě reflexní prvky: řidiči vás dříve zaregistrují a vy lépe odhadnete situaci na silnici, když auta nebrzdí přímo u vás.
Spojencem v boji proti pádům je také běžná domácí aktivita. Jednoduché cviky na rovnováhu – stoj na jedné noze u židle, lehké dřepy, zvedání kolen – posilují hluboké svaly a učí tělo rychlejším reakcím. Pár minut denně dělá velký rozdíl, zvláště u lidí po padesátce.
Vyplatí se myslet i na zdánlivé drobnosti: zkrácená smyčka šály, aby se nezapletla pod nohama, dobře zapnutá bunda, která neomezuje pohyb, nebo telefon schovaný do kapsy místo v ruce. V zimě každá maličkost, která zlepší volnost pohybu a rovnováhu, reálně snižuje šanci, že obyčejná procházka skončí návštěvou pohotovosti.
